Loni přijel na start Světového poháru do Německa se smělými plány, ale skončil až ve čtvrté desítce. Vypadalo to jako ve filmu. Teplota sahala k deseti stupňům, poprchávalo, fučel ostrý vítr, řeka šplouchala - a hned vedle ní sprintovali lyžaři.
„To nebyl sníh, ale břečka,“ kaboní se ještě dnes Koukal. Téměř 4000 kubíků sněhu tehdy pořadatelé navozili na okruh. Byl bílý, jenže saze a špína ho změnily do šedé barvy.
Kdo namazal špatně, neměl naději. Koukalovy šance brzdil i nevyzpytatelný vítr a malá obtížnost trati. Když jindy v ostrých kopcích získával, na rovné promenádě ztrácel. „Abych něco zajel, musím se dostat z kvalifikace. Ta je nejtěžší.“ Nejdřív jede každý závodník sám proti času, šestnáct nejrychlejších postupuje.
Pak se závodí ve čtveřicích. A to už Koukal umí výborně. V sobotu se jedou sprinty volnou technikou, v neděli soutěž dvojic. Kromě Koukala bude na startu i Dušan Kožíšek, sprinter-specialista.
Proč vlastně začíná sezona tak brzy a ještě k tomu ve městě? To se totiž lyžařské firmy chtějí předvést před zimou. Pravé závody Světového poháru se roztočí až za měsíc.
