Dnes ráno Eva Vrabcová-Nývltová naposledy v Ramsau časně vstane, aby společně se svými reprezentačními kolegy stihli první lanovku, která je vyveze nahoru na dachsteinský ledovec. Po dopoledním tréninku už ale nebude následovat téměř neměnný rituál posledních dnů, jenž směřoval k tomu odpolednímu, ale všichni si po návratu z ledovce sbalí své věci a vyrazí do Česka.
Trutnovské běžkyni na lyžích tím skončí více než měsíční – i když v polovině na týden přerušené – první letošní tréninkové martyrium na prvním přírodním sněhu. Až na konci příštího týdne znovu vyrazí lyže, tentokrát na sever Evropy do Finska, bude se moci těšit na první závody včetně těch, jejichž výsledky se budou započítávat do nového ročníku světového poháru.
Dá se tedy říct, že to nejhorší a nejméně oblíbené období před začátkem sezony budete mít za sebou?
Tak bych to neřekla, i když tohle bylo hodně náročné. Ale měli jsme na Dachsteinu skvělé podmínky, tak se to dalo vydržet.
Co ale může být ještě horší než měsíční dřina na ledovci?
Nemám ráda pobyty na severu, který nás nyní čeká od začátku listopadu.
Tam už ale budete také závodit, nebude to tak příjemnější?
To je sice pravda, ale tam to pro mě bývá nejhorší. Krátký den, ne vždy ideální počasí.
Vy jste také vždycky tvrdila, že vysokohorské podmínky nemusíte. Dachstein je ale hodně nahoře. Jak jste tréninky tam zvládla?
Myslím si, že dobře. Letos skvěle vyšly podmínky, hlavně teď na konci. Svítí sluníčko, trénujeme třeba i při deseti stupních, ale sníh zůstává přes den dost tvrdý, dobře se na něm jezdí.
Kochání se sluníčkem asi ale není hlavní účel vašeho pobytu.
Tak to samozřejmě ne, ale je rozdíl, jestli trénujete za příjemného počasí, nebo za nějaké sloty. Ráno totiž brzy vstáváme, abychom stihli první lanovku, od osmi tak do půl jedenácté trénujeme, pak na oběd, krátký odpočinek a odpoledne znovu, vše končí až v šest večer večeří.
Trénujete společně s mužskou reprezentací jako jediná žena, jak to zvládáte?
Hlavně v létě jsem s nimi byla opravdu sama. Jezdila jsem všechny tréninky s nimi, tedy spíš za nimi... Občas je to trochu na psychiku, že se nebylo s kým se poměřit, vyhecovat se k maximálnímu výkonu bylo těžší. Tady s námi bylo i reprezentační béčko, některé české oddíly, takže úplně sama mezi nimi nejsem.
To musí být na Dachsteinu pěkný nával, když tam trénuje tolik lyžařů jen z Česka.
Také že je, odhaduji to každý den tak na 350 až 500 lidí. Jezdí se vlastně neustále dokola v takových vláčcích, což není vždy pro trénink úplně příjemné.
Takže to berete jako dobrý trénink na závody s hromadným startem?
Také by se to tak dalo říct, ale trochu rozdíl v tom přece jen je.
Které disciplíny budete v nové sezoně preferovat?
Ještě nevím. Vždy jsem byla spíš na kratší, ale loni se mi dařilo na třicítce.
V této sezoně je mistrovství světa a tam se budete muset na něco zaměřit?
Asi ano. Ale opravdu nevím. O třicítce jsem mluvila, na druhé straně to vypadá, že se bude třeba chtít, abychom jely sprint dvojic.
Příští týden odjíždíte do Muonia, loni byly s prvním sněhem obrovské problémy a i kvůli tomu jste na severu neběžela první závody světového poháru. Jak to vypadá letos?
Zatím se zdá, že lépe. V Muoniu garantují, že se tam od neděle bude moct běhat.
Je tam sníh?
Nevím, ale prý mají udělanou zásobu z loňska, takže když nenapadne nový, dají dohromady alespoň tak čtyřkilometrový okruh z něj. Loni to měli připravené podobně, jenomže jim do něj začalo pršet a bylo po sněhu. Letos prý je předpověď příznivější.
Světový pohár začne také na severu, budete startovat?
Určitě chci, loni to nebylo nejšťastnější řešení. První závody jsem totiž neběžela, pak je v programu sprint v Düsseldorfu, což není zase tak typický závod a než jsem se dostala na další, tak byl začátek sezony pryč.
Loni vás v důležité části přípravy přibrzdilo zářijové zranění nohy ze silničního běhu Běchovice – Praha, letos je všechno v pořádku?
Zatím ano, možná i proto, že mi letos v Běchovicích zakázali běžet (smích).
Podle loňských výsledků i podle letní přípravy je jasné, že se na vás v nové sezoně spoléhá jako na českou jedničku. Počítáte s tím?
Počítám a není to zase tak příjemný pocit, někdy se rvu sama se sebou.
