"Ale kdybych takhle prohrála o kousíček na olympiádě, tak možná smutná budu. Šla jsem do boje v pohodě. Jen jsem prostě nevěděla, co čekat. Týden jsem moc netrénovala, byla jsem nemocná. Navíc tratě byly rychlé a placaté, to mně nesedí."
Jak vypadal závod vašima očima?
Dlouho jela velká skupina, to nemám moc ráda. Po klasice se držel obrovský balík, ve skejtu se to rozjelo. Kowalczyková to zase v posledním kopci roztrhla. Po dlouhém klesání jsem já jela na prvním místě a v cílové rovince jsme si to rozdaly už jen my tři.
Polka Kowalczyková opět – jako v Pragelatu – na třicítce odpadla.
Ona ty konce asi neumí, odjely jsme jí. Měla jsem proti sobě dvě zdatné sprinterky. Jsem ráda, že jsem uhájila druhé místo.
O jedinou desetinu ve fotofiniši jste porazila Beckie Scottovou. Vzpomněla jste si na hry v Salt Lake City před čtyřmi lety?
Na to nebyl čas. Jedna desetina? Když jsem projížděla cílovou páskou, viděla jsem, že jsem ji porazila. Dvacet metrů před cílem vedla. Jen v konci jsem neměla sílu odolat Sachenbacherové.
Není škoda, že vám v takové formě sezona pomalu končí? Anebo už ji jen dojíždíte? Zásluhou olympiády máte přece splněno.
Nechtěla jsem zklamat lidi. Bylo by hloupé, kdybych jela po úspěšné olympiádě hodně špatně. Ale napětí opadlo, těšila jsem se, jak si zazávodím. Znervózňovalo mě jen, že ta příprava nebyla taková, jakou bych si představovala. Teď už je to o tom, co má kdo v sobě z léta. Zázraky se nedají dělat.
Jak se chystáte na zlatou obhajobu při třicítce na Holmenkollenu?
Hned po závodě balím a letím do Osla. Dva dny si polyžuju, bude to pohoda. A v sobotu zkusím závodit.
