Pořád jsem v tom
Do života však dostala nový impulz: od lyží si rok odpočine a pak jako maminka chce do závodů naskočit znovu. Cíl? Zimní olympijské hry 2006 v Turíně. Když v sobotu pomáhala pro Českou televizi komentovat ženský kombinovaný závod na dvakrát pět kilometrů, přistihla se, jak sama sebe vidí na trati.
„Musím se přiznat, že jsem pořád v tom! Ještě si nedokážu utvořit odstup, abych závody sledovala jako fanoušek. Takže: udělala bych to jako Šmigunka, rozjela bych se z kopce a nasadila dlouhý finiš.“ Estonka Šmigunová vyhrála.
Ale se zlatem mohla stát Neumannová, které velký světový triumf v jinak skvělé kariéře chybí. Nelituje trochu? „Vůbec.“ Spousta známých ji v běžeckém areálu potkává a kdekdo prohodí: Ty bys tady vítězila! Sama tak sebevědomá není, ale cítí, že medaile na mistrovství světa 2003 visí mnohem níž než dřív.
Chybějí ruské dopingové hříšnice Danilovová s Lazutinovou, další Ruska Čepalovová nedávno rodila, Italka Belmondová ukončila kariéru. V sobotu navíc onemocněla Norka Skariová. Cesta ke zlatu by snad byla téměř volná.
„Snad kdybych u trati stála se zlomenou nohou, to by mi bylo ouvej. Ale teď mě čeká něco krásnějšího než medaile...“ Je večer a lyžařská královna Kateřina se musí na pohovce trochu rozvalit, aby si ulevila, protože ji bolí záda. Večer už většinou bývá unavená, nejradši by si uvařila čaj, lehla do postele, zapnula televizi a pomalu usínala.
Fandila: Jeď, jeď!
Už týden komentuje ženské závody. Lidem už přes televizi přiznala, že je v životě poprvé naštvaná, když nezávodí. Dívala se přitom na vymetené nebe bez mráčků, teplota těsně pod nulou. To jsou podmínky, které Neumannová miluje, ale na velkých akcích je nikdy nepotkala.
Jak jí vůbec jde komentování? Nestěžuje si. „Snad nikdo nečeká, že budu mluvit jako profík a vybroušenou češtinou, ale troufla bych si i sama.“ Zvláštní, sama je ze špičky ženského lyžování, ale měla největší zážitek z mužských závodů s hromadným startem. „Chlapi jsou živější.“
A když vpředu vidí i pár českých bílých kombinéz jako v nedělním závodě na dvakrát deset kilometrů, rázem začíná i fandit. „Člověka to vybudí z uspání a zvyšuju i hlas. Když Martin Koukal bojoval o medaili, fandila jsem: Jeď, jeď, jeď!“
Sama si žehlí vosk Jen co obvykle dopoledne skončí závody, už míří do české servismanské buňky, kde stojí její běžky. Jako včera. Bude se mazat. Nejdřív seškrábnout starý vosk, lyži vykartáčovat a pak nanést nový.
Neumannová stojí nad stojany a skluznici sama žehlí. Když má chvilku, pomůže i Stanislav Frühauf, odjakživa její osobní trenér, dnes kouč celé ženské reprezentace.
Čtyřicet kilometrů? To je Neumannové obvyklá odpolední dávka v rozzářených Dolomitech. O víkendu ale dva dny běžky vynechala, jela na sjezdovky do nedalekého Pampeaga. Téměř dva kilometry nad mořem si vychutnávala báječné místo mezi štíty skal. „Lehký sníh, člověk se jen příjemně vozí.“
Hodinku dvě lyžovala a pak musela na pozdní oběd. Miminko si žádá své - hlad je větší. „Na běžky už nemůžu vyrazit bez svačiny.“ Adam? Nebo Lucie? Rozesmátí italští servismani Neumannovou občas lehce pohladí po bříšku. „Jsou to kámoši.“
Stefania Belmondová, Manuela di Centaová a další bývalé hvězdy se k ní nadšeně hlásí. Legendární, ale notně zavalitá Ruska Jelena Vjalbeová se rozzářila, když se viděly: „Katarína, kdy se to robátko narodí?“
Tak se vyptávají všichni. A k tomu ještě: Je všechno pořádku? Co to bude - holka, nebo kluk? Kdy se vrátíš k závodům? Neumannová odpovídá:
- Porod by měl být na konci května. Musím to zaklepat, všechno jde zatím skvěle.
- Už vím, co to bude, ale nechám si to pro sebe.
- Vrátit bych se chtěla, hned jak to půjde.
Málokomu prozradí, že má pro miminko vybraný okruh jmen: pro chlapce třeba Adam nebo David, pro holčičku Lucie nebo Monika. „Hodně lidí mi říká, že až se vrátím, budu ještě lepší, že těhotenství není na škodu. Hezká slova, ale nejsou směrodatná. Realita může být úplně jiná.“
Při klasice bolí břicho
Než Neumannová v pátek odjede domů, čeká ji ještě komentování, pár dýchánků s přáteli a pár hodin na lyžích. „Musím se přiznat: při klasice, když jedu soupaž, už mě bolí břicho. Teď už radši bruslím,“ směje se.
Moc ráda by aspoň jednou stála při mistrovství světa na startu, ale na druhou stranu ráno nemusí vstávat v šest a večer není vynervovaná z toho, co ji druhý den čeká. „Opravdu nelituju, o nic velkého nepřicházím,“ opakuje. Na první pohled vidíte, jak je třicetiletá lyžařka šťastná. Jemně opálená, na dálku září spokojeností. Těhotenství jí svědčí.
