Specialista na slalom se ve Světovém poháru sjezdařů nikdy nedostal do druhého kola, v Evropském poháru však bodoval a také vlastní stříbro z univerziády. Ve skikrosu, kde v jedné dráze plných zatáček a skoků jedou najednou čtyři lyžaři, využívá zkušeností ze slalomových oblouků, ale další natrénované návyky už mu tak nepomohou.
"Ve skikrosu se musí šíleně improvizovat a nebát se skákat vysoko. Nikdy ale nevíte, co další lyžař udělá. Nejlepší je odstartovat v čele, protože ti zezadu nemají co ztratit a mohou jet dost bezhlavě," líčil taktiku, s níž si v Tignes dojel až k senzačnímu zlatu.
Pády už pětinásobný mistr republiky v alpském lyžování zažil, jednoho ze soupeřů prý odvezla o víkendu sanitka v krunýři. "Jednou jsem se při skoku otočil ve vzduchu o 180 stupňů a dopadl zády do směru jízdy, trochu jsem se potloukl," líčil. V Tignes absolvoval svůj sedmý skikrosový závod, letos by rád odjel celý pětidílný Světový pohár.
Zatím se však nerozhodl, zda nezůstane věrný sjezdovkám. "Na nich jsem byl dvacet let. Teď bych rád ve skikrosu trochu proslavil Českou republiku," přál si. Oba sporty bude kombinovat, jak mu to kalendáře obou soutěží dovolí. Z ostatních
akrobatických disciplín by si rád vyzkoušel jízdu v boulích, skoky prý určitě ne.
Výbavu pro skikros může použít takřka kompletní z alpského lyžování, i když rozdílů pár je. "Hůlky musíme mít připevněné, protože se na startu držíme madla. Boty jsou o něco měkčí a na lyžích nemáme ostré špičky, kdyby došlo ke kontaktu závodníků," vyjmenoval. Velký rozdíl je rovněž v zátěži, protože ve slalomu absolvuje v jeden den nejvýše dvě kola, zatímco ve skikrosu až čtyři jízdy rychle za sebou. "Vždyť jsem také jel sobotní finále na hranici vyčerpání," dodal.
