Projela cílem na 43. místě, o více než čtyři vteřiny pomaleji než nejrychlejší Rakušanka Tamara Tipplerová.
„Nevím, co k tomu říct. Bylo to pěkný, akorát jak ty sjezdy nejezdím, vždycky mě to překvapí. Nejsem na tu rychlost zvyklá, lyže si pak se mnou dělají, co chtějí. Jak přijde skok, tak si sednu na zadek a letím úplně pryč,“ popisovala své dojmy Kateřina Pauláthová.
Výsledek tréninku protentokrát nebyl až tak důležitý. Vždyť Pauláthová před úvodním dnem světového šampionátu v Aare spala sotva čtyři hodiny.
„Na ubytování jsme přijeli ve tři ráno, jsem úplně hotová. Proto jsem ráda, že jsem to přežila. Chtěla jsem si to před super-G otestovat a nechtěla jsem tam někde nechat moje tělo,“ smála se.
Obojí se jí povedlo.
A to navzdory šílené cestě do dějiště mistrovství.
Napadne 20 centimetrů a Evropa je z toho víte kde
Spolu s ní absolvovali cestovní martyrium i Ondřej Berndt, Jan Zabystřan a Tomáš Klinský. Bezmála dvacet hodin strávila tahle čtyřka trmácením se na cestách.
Všechno začalo už na pražském letišti Václava Havla, kam spolu s přítelem kajakářem Josefem Dostálem dorazila už v osm hodin ráno.
Směr Stockholm měla odletět v 10.45, jenže dotyčné letadlo ještě v 11 hodin stálo na runway ve Švédsku – za všechno mohla sněhová kalamita na severu Evropy.
„Napadne dvacet centimetrů sněhu a celá Evropa je z toho víte kde,“ smála se.
Až po pěti hodinách nakonec odletěla z Prahy odletěla.
„Všechno to nabralo hrozný zpoždění. Viděla jsem na Instagramu, že Němci a Italové přijeli do Aare až v pondělí ráno,“ říkala.
Ona to nakonec stihla o něco dřív. Byť problémy pokračovaly. Z hlavního města Švédska měla česká výprava odletět do Östersundu po 18. hodině. Nepovedlo se, odpolední lety byly totiž ze Stockholmu zrušeny.
„Ten náš zrušili během letu,“ popisovala Pauláthová.
Přes slovenskou agenturu si tak reprezentanti zajistili letenky na jeden z večerních letů a vyrazili na večeři. Jenže i ten jim nakonec zrušili.
Jediný let, který do Östersundu letěl, byl v tu chvíli navíc obsazený.
S tím se ale Pauláthová a spol. nesmířili. Zamířili až k přepážce, kde se letuškám snažili vysvětlit, že odletět musí, že v pondělí závodí.
„Řekla jsem, že jedeme na mistrovství světa, že zítra závodím, tak nás tam nějak dostali, naštěstí. Byla tam i jedna Češka, která asi žije ve Švédsku a mluvila švédsky. Pomáhala nám, byla hrozně milá a nakonec se do toho letadla nedostala. Prostě nás tam nějak protlačili s tím, že asi někoho vytlačili, a my to nakonec stihli. Za to jí děkujeme,“ říká Pauláthová.
Na malinké letiště na ostrůvku Frösö poblíž Östersundu tak přiletěli půlhodinu po půlnoci. Zbylých 85 kilometrů absolvovali už s českým týmem, který pro ně vyslal auta.
„Nás vezl kondiční trenér od kluků a Láďa Forejtek, pan předseda,“ popisovala pětadvacetiletá reprezentantka.
Do postele se dostala ve tři hodiny ráno. A ne na dlouho.
Co jsem, jak jsem, kde jsem
Budíček totiž měla ráno už na sedmou.
„Když zazvonil, nevěděla jsem, co jsem, jak jsem, kde jsem. Vůbec jsem nebyla schopná se probudit,“ vyprávěla.
Lyžařky měly mít v devět hodin ráno prohlídku trati. Na snídani se ale Pauláthová dozvěděla, že prohlídku o hodinu posunuli.
„Mohli jsme o hodinu déle spát, ale to je prostě FIS, všechno posunou vždycky až ráno,“ rozčilovala se.
Ester Ledecká dojíždí do cíle tréninkové jízdy na mistrovský sjezd v Aare.
Trénink sjezdu poté ospalá Pauláthová zvládla na rozdíl od Ester Ledecké bez pádu.
„Na téhle sjezdovce jsem nikdy nejela, v úterý by to tak bylo úplně o hubu. Takhle aspoň vím, co mě čeká. Ale stejně to bude o hubu. Potřebovala bych ještě tak dvacet jízd a už by to bylo dobrý,“ smála se.
