Cílem klasické patnáctky projel s obličejem oblepeným páskou proti mrazu tři vteřiny za vítězem. Zvednutou pravicí oslavoval svůj triumf. Přitom na trati měl horší pocit než minulý týden v Kiruně, kde skončil jedenáctý na bruslařské desítce. Tehdy se na ledu dřel a ubíjel frekvenčním tempem, nyní se klouzal po sněhu mnohem lehčeji. "Nečekal jsem, že pojedu tak rychle, jak mi hlásili, ale pak to byl docela koncert," vyprávěl Bauer.
Ještě dva dny před závodem měl běžec problémy s kotníkem. "Neumím asi chodit," posmíval se sám sobě. "Nechtěně jsem se několikrát kopnul a podráždil si nerv. Bolelo to při lyžování, ale nakonec to odeznělo, což bylo dobře," doplnil Bauer.
Od startu v Kuusamu se Bauer snažil jet technicky perfektně. Spořil každou trošku energie. "Protože patnáctka je v takovém mrazu náročná. Najednou mohou dojít síly," vysvětlil. V závodu o prvenství vypekl českého běžce počítač, z kterého se na několik kilometrů vytratil Ročevův čas. "Pozdě jsem se dozvěděl, že ztrácím pět vteřin. Ale kdoví, jak by to dopadlo, kdybych měl informace celou dobu. Nikde není psáno, že bych vyhrál," mávl rukou.
Druhé místo je samozřejmě jeho nejlepším výsledkem v kariéře. "Jsem za něj strašně rád," ujistil sedmý muž z olympijské třicítky. "Třeba jsem byl druhý, protože ten nahoře ještě nechce, abych vyhrál," dodal a řekl, že na historické výsledky nekouká.
Poděkování letělo na Boží Dar k trenéru Petráskovi a k celému realizačnímu týmu. Ukázalo se, že má opodstatnění jeho osobní servisman Vít Fousek. "Jsem rád, že jsem tímto ukázal, že bylo od úseku běhu i oddílu Jablonex angažování osobního servismana krokem správným směrem," potěšilo jej.
Po Kateřině Neumannové převzal žezlo českého lídra se vším všudy. "Rád bych jí zastoupil po tu dobu, co tu nebude," uvedl Bauer. "Musím počítat s ještě větším tlakem," řekl si a přijal gratulace od rodičů, přítelkyně Kateřiny a dalších kamarádů.
