A tomu se přece něco musí obětovat! Právě proto, aby v únoru mohl vyjet na olympijskou U-rampu v Turíně, sbalil si v září nejnutnější propriety a vyrazil do Chile na úvodní závod Světového poháru. Skončil dvacátý.
"Splnil jsem jedno z olympijských kritérií, kterým bylo umístit se do 20. příčky. Ještě to ale musím potvrdit dalšími dobrými výsledky," řekl 29letý pohodář z Hradce Králové.
Letošní sezonu jste se rozhodl obětovat olympijským hrám, nebo ji berete jako kteroukoli jinou?
Když se nakonec do Turína nekvalifikuju, svět se mi nezboří. Olympiádu beru jako další závod, ale přece jen ve specifické atmosféře.
Na sklonku léta obvykle vyrážíte s prknem třeba na Nový Zéland fotit nebo filmovat. Tentokrát to bylo trochu jiné. Zamířil jste do Chile a rovnou na Světový pohár.
Na sníh už jsem se těšil a nervózní jsem nebyl. Naopak to byla pohodička a skvělé ježdění v rampě i mimo sjezdovky. Navíc to tam znám a mám tam pár známých, vždyť v Chile jsem byl už potřetí.
Hned potom jste přeletěl do Nizozemska na závod v big airu. Řekněte mi, jak se dá v rovinaté zemi na začátku října najít zasněžený kopec?
Byl nepřehlédnutelný (smích). Závod se nekonal v hale, ale pořadatelé postavili v Rotterdamu u řeky vysokou konstrukci a na ní jsme jezdili. Byl to pěkný zážitek.
Skoro tři čtvrtě roku jste nestál na prkně. Jak vypadá příprava špičkového závodníka?
Jestli tím špičkovým závodníkem myslíte mě, tak jsme kopal základy na stavbě rodinného baráku v Hradci (smích).
Žádná speciální příprava?
Ale jo, taky byla. Byl jsem třeba surfovat v Brazílii. To byla paráda!
Napadá mě, že byste mohl využívat areál skokana Aleše Valenty ve Štítech...
Do vody s prknem neskáču, je moc široké a dopady jsou velké nárazy. Bez prkna je to ale super a rád si občas skočím pár salt z můstku nebo skály. Nějaká gymnastika taky byla, ale kamarádi říkají, že nejlepší gymnasta jsem na diskotéce.
Letos jste ztratil korunu krále českého snowboardingu. Ve své výsostné disciplíně big airu vás porazil Marčík. Plánujete odvetu?
Na závody ve Špindlu se těším, ale jako odvetu to neberu. Naopak jsem rád, že se mu to povedlo. Snowboarding není hlavně o závodění, ale o ježdění s kámošema, se kterými se vzájemně motivujeme. Vyhrávat je fajn kvůli penězům, ale dobrý pocit je důležitější.
Mnozí vás mají za ikonu českého snowboardingu. Cítíte se jako guru?
To mě nenapadlo, že tak můžu vystupovat. Spíš jsem rád, když mohu poradit mladým talentům.
Na závodní důchod v 29 letech asi ještě nemyslíte. Přesto: Už víte, čím byste se chtěl živit?
Asi budu chodit do práce.
Už vás vidím u soustruhu na směny.
To nehrozí. Snad zůstanu u snowboardu nebo u surfu.
Ale ještě předtím toužíte poznat Turín. Změnil jste názor na olympiádu?
Sice to není priorita číslo jedna, ale podíval bych se tam rád. Proto se tak snažím.
