V úterý jej čeká paralelní slalom. Přál si být mezi první třicítkou. „Je ale těžké se prosadit mezi závodníky z alpských zemí,“ říká mladík, jenž dnes slaví třiadvacáté narozeniny, už před šampionátem.
Navíc po dohodě Mezinárodní snowboardové federace s lyžařskou federací FIS, která nyní šampionát pořádá, vzrostla i konkurence. „V posledních pěti letech to bylo rozmělněné. Třeba Rakušané mohli jezdit pouze na závody jedné z federací,“ říká Brůžek.
Čeká ho perný týden, hned ve středu odjíždí do Itálie na univerziádu. Tam si věří na lepší umístění. „Nevím, kdo ze závodníků teď studuje, ale podle minulých výsledků je reálné být do desítky. Možná dosáhnout i na medaile,“ věří Brůžek.
K snowboardingu se dostal před osmi lety, rázně vyměnil lyže za „prkno“. „Bylo to věkem, prostě jsem se chtěl na svazích odlišit, bylo to něco nového,“ vypráví.
V létě si zahraje tenis nebo zajezdí na windsurfu. Od podzimu se už připravuje na novou sezonu, na sněhu stráví obvykle tak 150 až 200 dní v roce, od září je na horách tak čtyři dny v týdnu. „Kluci z kapely bývají naštvaní, že kvůli mě musí rušit koncerty,“ říká se smíchem.
Na podzim sice brázdil ledovce, ale jinak mu v přípravě bránily rozmary počasí. Kvůli nedostatku sněhu byla zrušena spousta závodů. „Člověk může jezdit sám, ale je potřeba natrénovat i psychiku. Na začátku sezony bývám nervózní,“ říká Brůžek.
Touží se dostat na olympiádu v Turíně v roce 2006 a zlepšit se. Vždyť nejlepším závodníkům světa je kolem 29 let. Nevadí mu účastnit se závodů FIS, kterou skalní snowboardisté moc nerespektují, není rebel jako nejlepší český snowboardista Martin Černík, který na šampionátu nezávodí a na podniky FIS se chystá až v příští sezoně, kdy se bojuje o nominaci na olympijské hry.
„Nevadí mi to, i když jsem měl kvůli atmosféře radši závody snowboardové federace,“ říká Brůžek. Občas kvůli svému příjmení zažije i menší trapas. V reprezentaci jsou totiž Brůžkové dva. Zatímco Viktor jezdí alpské disciplíny, Pavel skáče na U-rampě. Jinak jsou ale dobří kamarádi. „Všichni si myslí, že jsme bráchové. Dokonce chodíme do stejné školy. Jenže my nejsme zřejmě ani příbuzní. I když, Brůžků zas tak moc není, možná že v rodokmenech by se nějaké příbuzenství našlo,“ říká Viktor Brůžek.
Pár veselých příhod už zažil. „Na závodě ve Špindlu, kde se jezdila U-rampa, jsem přišel na party a lidi mi říkali: My nevěděli, že taky skáčeš,“ vypráví. Na rampě si zaskáče občas pro radost. „Ale rád jezdím free-riding v prašanu,“ říká Brůžek.
