Stříbrný medailista z her v Mnichově dostal v 63 letech úkol dotáhnout tým vedený Filipem Jíchou na Euro, kvalifikace začíná už na konci října. "Zvládneme ji," věří Haber.
Jmenování jeho a asistenta Hudečka se nečekalo. I proto oba zažívají pořádný kalup. "Z větší části už se nám povedlo vytvořit realizační tým, teď je třeba oslovit hráče a sehnat o nich informace, sehnat zprávy o soupeřích, co nejdřív udělat nominaci. No a pak taky honem vymýšlet taktiku," usměje se plzeňský patriot Haber.
Jak se házená od vašeho první angažmá u reprezentace v 90. letech vlastně změnila?
Hráči v absolutních hodnotách rychlejší nejsou, ale hra jako taková ano. Tehdy se hrálo ne snad na krásu, ale tak, aby to lahodilo oku dobového diváka. Nepoužívalo se rychlé rozehrání po gólu, propracovaný rychlý útok. Házená se navíc stala součástí atletického sportu: teď najdete daleko víc hráčů, kteří jsou silově vybavení, postavy přes 2 metry a 100 kilogramů jsou běžná věc. Dřív pro menší házenkáře nebylo takovým problémem se prosadit.
Jak by se měli Češi v téhle současné éře prezentovat?
Házená se hraje pro lidi, musí se líbit. Ale ne na úkor výsledků - ty dnes rozhodují; když nejsou, nejsou ani peníze. Chtěl bych kombinovat českou chytrou házenou a zároveň se držet moderních trendů. V kolektivních sportech je to podle mě cesta.
Vaše jmenování bylo rychlé a překvapivé, souhlasíte?
Bylo nečekané, jiní trenéři z nějakých důvodů odmítli. Já jsem členem reprezentační komise a na tu poslední, svolanou právě kvůli chybějícímu trenérovi a zároveň blížící se kvalifikaci, jsem rozhodně neodjížděl s tím, že budeme s Jardou Hudečkem jmenováni. Je to potěšující, ale taky musím říct, že jsem měl trochu obavu. Nepřemýšlel jsem, že bych se ještě někdy dostal k seniorskému áčku.
Už za měsíc přijde první kvalifikační dvojzápas proti Izraeli a Černé Hoře. Koho nominujete?
Pondělkem naplno začalo ověřování, jak na tom kluci jsou, jestli mají zájem. Někdo se reprezentace vzdal, jména mají přijít ze svazu. Uvidíme, zda je znovu oslovíme, všechno je věcí dohody.
Koho by se to mohlo týkat?
Informace jsou zatím nepotvrzené. Určitě nemám signál, že by se to týkalo největších opor typu Jíchy, Horáka nebo Petra Štochla. Naopak se v poslední době vrátili zpátky ti, co už v minulosti končili, třeba David Juříček. Zdá se mi, že mají chuť.
Co za měsíc, tedy velmi krátkou dobu, vlastně můžete stihnout?
Chci dát dohromady mančaft, který bude ochoten něco dokázat. Který bude motivovaný s touhou ukázat, že naše házená není až tak špatná. Klíčem je najít lidi, kteří k sobě budou pasovat hráčsky i lidsky. Interpersonální vztahy jsou hodně důležité, v mojí tabulce hodně vpředu.
U reprezentace s řadou starších opor se hodně mluví o nutnosti přestavby, ale pak na to v kvalifikacích nikdy nebyl čas. Sáhnete k ní vy, když by ztráty proti Izraeli a Černé Hoře na úvod mohly být smrtící?
V naší kvalifikační skupině (je v ní ještě Německo - pozn. autora) je každé klopýtnutí smrtící. Věk není úplně rozhodující, nicméně faktem je, že letos jsme měli na Euru spolu s Ruskem úplně nejstarší tým. Cílem pro kvalifikaci je postup a samozřejmě k tomu konsolidovat tým a zapracovávat nové hráče. Nelze vyměnit polovinu mančaftu najednou, to by bylo špatné i pro mladé - potřebují mít vedle sebe zkušené borce, pak půjdou sami nahoru. Chce to udělat citlivě, protože pokud by dostali prostor samí mladí, mohli by přijít o šanci startovat na vrcholných akcích.
Kdo z mladší generace by mohl dostávat víc herních minut?
Jirka Motl, Číp nebo Jakub Hrstka už předvedli, že by do týmu mohli patřit. Roman Bečvář podává velice dobré výkony, mladý Babák už ve svém věku ukazuje, že může být platný. Ale sestavu budeme volit i podle taktiky a podle soupeře.
Do taktiky za předchozího kouče Martina Liptáka měli hráči možnost hodně vstupovat, bude to platit i za vás?
Vždycky jsem razil to, že hráči se musejí spolupodílet a zároveň nést zodpovědnost. Navenek to někdy možná vypadalo divně, ale v řadě týmů to tak funguje. Jde o věc kouče. Musíme si promluvit a pak zvolíme strategii: nechci se odklánět od svých dosavadních zásad, že musí být určená hranice, kde je trenér šéfem. Zároveň jsou ale pocity a postřehy hráčů důležité - žádný kouč není nejchytřejší.
Ústřední postavou týmu je Filip Jícha, jenž ve svém klubu v Kielu hraje levou i střední spojku, zkoušel i pivota, zároveň působí i na špici fyzicky extrémně náročné ofenzivní obrany... Jak jej chcete využít vy?
Pro nás bude určitě nejdůležitější jako spojka, nebezpečný střelec, který se umí sám prosadit i uvolnit spoluhráče - ti těží z pozornosti, jež je mu věnována. Filip má vynikající obrannou hru na hrotu, má cit vyběhnout si pro míč, odhadne přihrávku. Ale musíme si uvědomit, že v Kielu takhle může hrát 10 minut naplno a pak si jít oddechnout, my tak velkou možnost jej plnohodnotně vystřídat mít nebudeme. Musíme najít roli pro družstvo i pro něj tak, aby fungovala. Ale je to náš klíčový hráč, tak jej budeme chtít využít na co nejvíc času.
