Už letošní sezonu hrát nechtěla, umluvili ji. "Všichni říkali, proč bych končila, když nám to tak jde, když jsem na vrcholu. Ale zase se má odejít v nejlepším. Pořád nevím," pere se to v ní. "Jestli u toho budu hrát nebo pomáhat holkám v Mostě, to se domluvíme s manažerem Jungem. Znám spoustu kamarádek, kterým trvalo dlouho, než otěhotněly. Já si myslela, že skončím s házenou a do druhého měsíce bude dítě. A ono ne."
Andělé v národním týmuPět házenkářek Mostu je v nominaci reprezentace pro vrchol evropské kvalifikace, tedy zápasy v Portugalsku a s Polskem. Národní tým se schází v pátek, ve výběru jsou brankářka Müllnerová (kvůli škole se připojí později), křídlo Janoušková, pivotka Vítková, spojky Martinková a Růčková. Náhradnice Matoušková a Jeřábková. |
Vítková, která oslaví v srpnu své 35. narozeniny, je sběratelkou českých titulů. V Mostě ho získala podruhé. "Českých titulů mám asi šest sedm, tři v interlize, pak stříbra, bronzy. Medailí je hodně." I proto ji chce každý ve svém družstvu. Kde je Vítková, tam je většinou zlato. "Jóóóóó," křičela po finále na Slavii, kde Most vyhrál 27:24 a sérii otočil na 3:2. "Musím skončit, abych zlatou sérii udržela. Ale letos to už bylo hrozně na krev," přiznala vyčerpaně.
Při bujarém veselí dlouho scházely ve tváři Vítkové tradiční slzy. Objevily se později, až po týmovém focení. "Slávistky odešly, už můžu brečet štěstím. Tady v Edenu jsem vyrostla, ale jsem strašně hrdá na Černé anděly. Že jsme se nevzdaly a sérii otočily," řekla. "Stav 0:2, to byla kritická situace. My si musely v hlavách srovnat, že nejsme horší tým. Zlepšily jsme jen pár herních věcí a kolektivním výkonem došly ke zlatu."
Loni tři zlaté medaile, letos dvě. Z Mostu se stal házenkářský dobyvatel. "Loňská sezona byla o malinko sladší, protože jsme vyhrály všechno, co se dalo. Šlo to nějak snáze," srovnává Vítková. "Ale letošního českého titulu si taky moc vážím, protože jsme v posledním půlroce nehrály nějak dobře. Ale našly jsme morál, tu sílu, kterou je strašně důležité v týmu mít."
