„Nebála jsem se vrátit, protože s holkama se vídám v reprezentaci a nemám s nimi jediný problém. A ony se mnou taky ne, nešlo o potíže v týmu,“ řekla třiadvacetiletá Kovářová, která v létě 2019 zatoužila odejít právě do Lublaně. Rozporovala platnou smlouvu s Mostem, nakonec rok nuceně pauzírovala. A po dvouletém působení v tureckém Kastamonu se dočkala vysněné štace ve Slovinsku. Mostu při výhře 42:29 naložila šest gólů.
Jsou to vaše první branky v letošní Lize mistrů. Proč až teď?
Předtím jsem šanci nedostala. Jsme tři pravé spojky a jsem ráda, že teď jsem na hřiště vyběhla a dařilo se mi. Zvedlo to moje sebevědomí před reprezentačním srazem.
Jaká je vaše role?
Tohle není tým, kde jsem začínala v Písku. Prostě hraji v Lize mistrů, za družstvo se světovými hráčkami, takže je jasné, že prostoru nebudu mít tolik, jak bych chtěla. Mám na své pozici kvalitní Barbaru Lazovičovou, už má něco za sebou. Je jasné, že nebudu v základu, ale zase se můžu učit od takových hráček.
Kdo ještě vás inspiruje?
Třeba Jovanka Radičevičová, olympijská medailistka. Je o víc než deset let starší než já a teď jsme probírali, že má za sebou šestnáct let v Lize mistrů, zatímco já ji hraji teprve potřetí. Nastupujeme spolu druhý rok, z Kastamonu přišla se mnou. Naučila mě, jak přistupovat k zápasům, třeba i jak řešit jídlo. Dala mi strašně moc. Díky ní jsem změnila životní styl, i když vegetariánka jako ona nejsem. Ale vím, co jíst, rozumím tomu a opravdu se cítím dobře.
Baník Most je český velkoklub. Jak vypadají velkokluby evropské?
V Mostě jsou holky mladé, ne až tak zkušené. A najednou Bum!, přijdete do profesionálního klubu a řeší se tam opravdu všechno, každý detail. Máme regeneraci, fyzioterapii, kondiční přípravu, několik trenérů na všechno. Příprava je jiná a v kádru jsou zkušené hráčky, které si v tréninku přidávají. Není to tak, že musí dělat něco navíc, ale ony chtějí. Člověk se od nich učí. Je to opravdu rozdíl.
Vážně jste neměla obavy ze zápasu proti Mostu?
Ne, už je to nějaká doba. Jak to skončilo, tak to skončilo. Myslím, že to nebyl problém mezi mnou a hráčkami, ale mezi mnou a vedením.
Člověk stárne a nahlíží na věci jinak. Neříkáte si zpětně, že jste to mohla řešit jinak?
Vždycky člověk přemýšlí, že by se něco mohlo vyřešit jinak, na druhou stranu všechno špatné je pro něco dobré. A nebýt v situaci, v jaké jsem byla, třeba bych pak nehrála v tureckém Kastamonu, nedostala bych tolik prostoru a nezahrála si Ligu mistrů, v níž jsem se minulou sezonu fakt ukázala. Asi bych nic neměnila..
Most v Lize mistryň zůstává nulový. I od Lublaně dostal přes 40 gólů |
Jednu házenkářskou sezonu jste musela vynechat, jak jste to brala?
Na jednu stranu to byl odpočinek. Člověk jede rok co rok, nemáme vůbec volno. Házenkářský život je fakt těžký, po sezoně mám tři týdny volné, ale během ní se s rodinou nevidím. Trošku jsem ten rok vypnula a byla s nejbližšími. A taky mi to něco dalo.
Nebála jste se, že se na vaší formě roční odmlka od házené podepíše?
Já předtím byla zraněná, řešila jsem spíš zdraví. A když ke konci přišla nabídka Kastamonu, byla jsem šťastná. Je těžké se po roční pauze dostat zpátky do formy, naštěstí jsem nebyla ve věku, že by to už nešlo. Dostala jsem se do toho skvěle. I když první rok jsem měla na svém postu známou Norku Amandu Kurtovičovou, tak jsem ještě tolik příležitostí nedostávala. Ve druhé sezoně už ano. Všechno chce čas. A moje rodina by mi ani nedovolila přestat z házenou, protože jsou do ní šílení (smích). Podporuje mě.
 |
Co vám k vašemu odchodu z Mostu říkali?
Tohle je za mnou, nerada se k tomu vracím, už to nechci rozebírat. A ani mluvit ve špatném o Mostě, to vůbec. Bylo pro mě trošku zvláštní vrátit se po třech letech a hrát proti nim. Těšila jsem se na tu atmosféru, užila jsem si to, mostečtí fanoušci byli vždycky skvělí.
Ale do Chomutova jich moc na Ligu mistrů nechodí, to je zklamání.
Když jsme hrály evropské poháry v mostecké hale, byla vždycky narvaná. Teď je to horší, protože aréna je obrovská a vypadá ne tolik zaplněná. Což je problém víc týmů v Lize mistrů. Ani v Bukurešti hala nevypadala plná. U nás to je to samé, i když my máme ještě větší arénu. Ale my máme Krimovu Druzinu, jak si říkají, jsou to skvělí příznivci a dělají nám dobrou atmosféru.
Proč jste si Lublaň vybrala jako druhé zahraniční působiště?
Za sedm hodin jsem doma, navíc slovinština je podobný jazyk. Holkám rozumím, jsou skvělé. A pak je tu možnost zahrát si Ligu mistrů. Nabídka byla fakt lákavá. Dva roky jsem cestovala až do Turecka, což bylo náročné, zrovna tak jazyk a mentalita. Teď si užívám, že jsem blíž k domovu. Smlouvu mám na dva roky, pak se uvidí, co dál. Nerada plánuji. Doufám, že si házenou budu užívat jako doteď.
Nyní vstřebáváte tréninkové dávky na kempu reprezentace. Překvapilo vás, že novým trenérem je Nor Bent Dahl?
Ano, byla jsem překvapená. Zrovna on je skvělý. Uvidíme, co udělá se systémem. Už nominoval mladé hráčky, může to přinést jedině pozitivní změny.
