A co titul na jaře?
To je vlastně taky úspěch, nějak se na něj zapomíná.
Co by takto úspěšný rok mohlo překonat?
Asi letošní rok. Mohly bychom být stále první, protože loni jsme se z půlky tabulky probojovávaly nahoru. Kdybychom byly první v dlouhodobé části a vyhrály českou extraligu, bylo by to lepší než loni.
Interligu jste nikdy nevyhrály, takže motivace stále nechybí, že?
Je to tak. Chtěly jsme ji vyhrát už v předchozích letech. Ale to chtějí všichni, kdo jsou v "hilce" nahoře. Možná k ní vede těžší cesta než k českému titulu. O vítězství hraje víc družstev a dlouhodobě.
Český pohár jste získaly těsně před Silvestrem. Oslavily jste ho společně?
Oslavovaly jsme cestou domů z Lovosic tak, že jsme si povídaly, kdo kam pojede a pohodička. Nebyly to žádné bouřlivé oslavy, na to ani nejsme zvyklé.
Kde jsou kořeny tak dobrého roku?
Určitě u manželů Břečkových a u trenéra. Úzce spolupracují, citlivě vybírají hráčky. Trenér má cit pro posily. Nevybírá žádné extra hvězdy, ale holky, které se nám hodí do kolektivu, který dobře zná. Díky majitelům máme výborné zázemí a pohodu. Břečkovi nás maximálně podporují, účastní se všech zápasů, vyjíždí s námi i ven. Jsem s nimi jako s vedením hrozně moc spokojená. Preferují lidský přístup, proto hrajeme v pohodě.
Znamená to, že kolektiv máte bezvadný, že?
Dá se to tak říct. Všude jsou nějaké problémy, každý kolektiv prochází vývojem. Ale jsme dobrý tým.
Děláte spolu i nějaké akce mimo házenou?
Určitě. I když na podzim toho bylo málo, když jsme hrály středa - sobota. Maminky byly rády, když byly doma. Ale když hráváme jen v sobotu, jdeme každý čtvrtek na večeři nebo někam posedět nebo i k nějaké holce po víkendovém zápase.
Která ze spoluhráček je tahoun, tmel kolektivu?
Kolektiv neutáhne jeden, musí na tom pracovat více lidí. Každý má určitou pozici a pracuje na ní a s ostatními musí vycházet. Tým, který má jednoho tahouna, není podle mě zdravý.
Na jaký hezký házenkářský zážitek z loňska ráda vzpomínáte?
Vybavuju si zápasy v Lize mistrů. Líbila se mi cesta do Makedonie, pěkný byl turnaj v Michalovcích. Byly jsme dlouho spolu, zatrénovaly jsme si na cizí palubovce, což je oživení. Navíc to byl úspěšný turnaj. Dobré bylo, že jsme si zahrály i jinou házenou. Doma se potkáváme pořád se stejnými soupeřkami a je to občas nuda. Nikdo nevěděl, jak budou zápasy probíhat a jak dopadnou. V "hilce" papírově víte, kdo je vítěz.
Jste teď celebritami ve Veselí? Jak vás lidé berou?
Já si myslím, že vůbec, pochybuju, že mě někdo pozná. Navíc většinou městem jen proběhnu. Možná se málo bavím s lidmi. Nebo to můžem vzít opačně, že je tady celebrita každý. Fotbalisti, gymnastky...
Jste kapitánka extraligového mistra, ale nejste v reprezentaci. Mrzí vás to?
Dostala jsem několikrát na začátku sezony pozvánky a odmítla je. Už jeden nebo dva roky mi nechodí.
Proč jste odmítla?
Zejména kvůli studiu a zaměstnání. Reprezentace je třeba na deset čtrnáct dní, a když hrajete Ligu mistrů, zbývá vám třeba jen šest dní dovolené. Do toho letní příprava a další zápasy. Mám spolupracovnice, které mají doma rodiny a někdo práci udělat musí. Házenou mám jako koníček, ne jako zaměstnání. Mrzí mě, že jsem odmítla, ale nemohla jsem jinak.
