Po další střele z výskoku jste měl ve tváři bolestivou grimasu, nestalo se nic vážného?
Přetáhl jsem ránu, docela hodně to bolelo. Ale nic vážného. Navíc to byl náš čtyřicátý gól, takže ještě něco zaplatím do kasy...
Jak jste si návrat užil?
Měl jsem hrát až za tři týdny, po reprezentační pauze. Ale v sobotu odpoledne mi volali trenéři, abych si vzal pro jistotu věci. Leo Kaplan byl totiž na vyšetření, které odhalilo zlomený prst na ruce. Domluvili jsme se, že ve druhé půli to půjdu na chvíli zkusit. Máme nějaké kluky zraněné, další potřebovali oddych.
Hned první akci sehráli spoluhráči na vás, domluvená věc?
Jo, ale nešel jsem do toho v takovém laufu, jak bych měl. Potřebuji čas, vždyť jsem tři čtvrtě roku nehrábl pořádně na míč.
Nebál jste se o operované rameno?
Nebál, ale není to prostě ještě ono. Jsou věci, které mám na hřišti rád, ale teď jsem z nich nedokázal pořádně dohodit do branky. Lidi mě tlačili, chtěli mi pomoci, ale čím víc jsem chtěl, tím to bylo horší.
Na operaci jste byl v květnu, napadaly vás i myšlenky na konec kariéry?
Po operaci ano. Nedokázal jsem si představit, že bych ještě házel. Ale postupně to šlo zpátky nahoru. Nějaké věci budou trvat, musí se vrátit švih, aby měly rány razanci. Vždyť jsem nehrál od února. Ale jinak žádný problém nevnímám, je to super.
Kdy to bude takový Milan Škvařil, jak ho fanoušci znají?
No, asi před play off... Ještě je to dlouhá cesta, uvidíme, jak se rameno bude v zátěži chovat. S tím jsme počítali, i doktor mi říkal, že začátek bude bolet, musí se to posouvat pomalu. Musím být trpělivý.
To umíte?
Právě že neumím. (smích) Trenéři mě sice brzdí, ale ono to moc nejde, když jste na hřišti a vnímáte fanoušky. Házená mě pořád baví.
