„Za tu medaili jsem moc rád. Zůstat bez ní by hodně bolelo po tom, co jsme do toho investovali. Myslím tím práce, fyzických sil a času, aby náhodou někoho nenapadlo si to vyložit jinak,“ usmíval se 41letý veterán s bronzem na krku.
Bronzové házenkáře Lovosic v létě posílí zuberský křídelník Mizera |
Jaká byla první sezona po návratu do Česka pro vás?
Našel jsem odpovídající kombinaci tréninku s týmem a individuální přípravy ve Varnsdorfu, kde žiju. Vydržel jsem celou sezonu až na pár nemocí, které mě zabrzdily. Mám dobrý pocit, samozřejmě pořád i pochybovačného brouka v hlavě, jestli tomu opravdu dávám tolik, kolik by si to zasloužilo. Byl jsem zvyklý být jednou dvakrát denně v hale, teď jsem se s týmem tolik jako v předešlých letech nepřipravoval. S tím jsem se pral, ale musel jsem to akceptovat. Musel jsem se naučit rozložit si čas mezi děti, přípravu s týmem, fyzický trénink. Najít balanc. Snad se to povedlo, sezonu jsem přežil, máme medaili.
Překvapila vás extraliga?
Jestli překvapila, tak pozitivně. Viděl jsem tu hodně mladých hráčů, kteří mají velký potenciál, hráli jsme nelehké zápasy, museli jsme do toho dávat pokaždé všechno. Samozřejmě jsou tady ještě rezervy, jak ligu ještě víc zprofesionalizovat, aby se to dalo měřit s nejlepšími ligami v zahraničí. Ale nebylo to snadné, žádná procházka, hobby házení. V každém zápase jsme museli odvést kvalitní výkon, abychom vyhráli. Ale myslím, že jsem to i čekal. Bylo jasné, že ligu nebudeme válcovat.
Bronzové Lovosice. Zdolaly Zubří a mají po osmi letech medaili |
Před sezonou jste vyjádřil přání, že byste se rád zapojil i do útoku, ale ke konci už jste zase spíš především bránil. Proč?
Zlomilo se to v sérii s Karvinou, kde jsem se ještě cpal dopředu. Ale ve třetím zápase se mi roztrhla bota, neměl jsem už náhradní a nemohl jsem chodit do útoku. A došlo mi, že ty síly, co jsem věnoval útočení, se mi víc hodí v obraně. Líp si to rozložím a podám pak lepší výkon. Navíc jsem po semifinále onemocněl, takže jsem byl i rád, že jsem si mohl odehrát jen obranu. Určitě si chci ještě někdy i zaútočit, ale zase na druhou stranu nemusím mít všechno.
Hrával jste bundesligu či Ligu mistrů, teď najednou i zápasy před poloprázdným hledištěm. Neměl jsme problém s motivací?
Potká to každého sportovce, jsou dny, kdy se hledá hůř. Ale z větší části mě to baví, pořád mě baví vyhrát a nesnáším prohry.
Zůstanete v Lovosicích?
Uvidíme, nedostal jsem koš na rozloučenou, tak snad. (smích) Nechávám tomu volný průběh, není vyloučené, že tady budu hrát další sezonu.
