„Snil jsem o tom, že jednou budu chytat extraligu. Ale tohle je víc,“ říká Ondřej Číž o své unikátní přeměně z gólmana v hráče.
Co se přesně stalo, že jste nemohl chytat?
Dostal jsem ránu do ramene a vyskočilo mi. Pak podruhé, potřetí... Nejdříve jsem tomu nevěnoval moc pozornost, ale pak mě začalo bolet víc a víc, takže jsem to musel řešit. Ve Vsetíně mi řekli, že za dva týdny to bude dobré. Zkusil jsem to a nešlo to. V Ostravě mě hned poslali na operaci a pak už jsem do brány nemohl. Každá střela by hrozila vykloubením ramene. Naštěstí to byla levá ruka a já jsem pravák.
Jak těžký byl přerod z brankáře v hráče?
Obrovsky. Obzvláště když máte hrát extraligu. Snažil jsem se pro to udělat všechno. Trénoval jsem dvakrát denně, chodil jsem běhat, do posilovny a vyšlo to. Věřil jsem tomu.
Co vám dělalo největší potíže?
Míčová technika v ruce. Jako gólman jsem jen vyhazoval míče z brány. Jako křídlo musím vyskočit, letět, počkat si a vystřelit. To je nejtěžší. Horší je to pro mě v obraně než v útoku. Chybí mi základy. Ale makám na tom, časem to přijde.
Jinde než na křídle byste hrát nemohl, že?
Na spojku nebo pivota nemám kila ani výšku. Křídlo je přesně pro mě. Jsem malý, ale hbitý a rychlý. S extraligovým tempem nemám problém, ale musím přidat na síle. Proto chodím co nejčastěji do posilovny.
Radí vám bratr Radek, který hraje křídlo za extraligové Brno?
Podporují mě oba bratři, snaží se mě zasvětit. Škoda, že Vojta (dvojče) je zraněný. Ale za tři měsíce bychom mohli hrát spolu. Na zahradě jsme všichni tři odmala mydlili házenou. Bráchové už byli hráči, někdo musel chytat. Vlezl jsem do brány a začalo mě to bavit. Vydrželo to do minulého roku.
Není paradoxní, že jako brankář byste měl v Zubří možná menší šanci se dostat do extraligového kádru?
Je to tak. V Zubří jsou výborní brankáři. Navíc v přípravě jsme měli hodně zraněných křídel. Příležitost byla větší.
Je pro vás při zakončení výhoda, že jste chytal?
Asi ano. Vím, co brankář udělá, kdy zvedne nohu.
