„Sedmnácté místo na mistrovství světa se nedá označit jako úspěch, ale to, že jsme vyhráli čtyři zápasy už ano. Dobře, Alžírsko bylo nejslabší na turnaji, ale ti další soupeři byli rozhodně na naší úrovni, možná i za ní. Jsme šťastní, že jsme tohle dokázali zvládnout, ale zároveň zklamaní, že neprošli ze skupiny. V silách týmu to bylo,“ kývl jeden z českých trenérů Daniel Kubeš.
Do haly Duhail přišlo o něco více lidí než na předchozí zápas s Ruskem a český i běloruský hlouček se poctivě staraly o to, aby jejich týmy svou derniéru neodehrály v tichu.
Češi znovu nastoupili v sestavě, jaká se jim v posledních duelech osvědčila a nabuzenost stupňovali i trenéři Jan Filip s Danielem Kubešem, kteří ještě před úvodním hvizdem obešli všechny hráče na palubovce a plácli si s nimi. Úkol byl jasný: natáhnout vítěznou sérii na čtyři duely a získat pohár útěchy.
Lehce rozháraný úvod rozčísla úvodní trefa Tomáše Babáka a hned po něm se ukázala největší hvězda soupeře, Siarhei Rutenka z Barcelony. Češi si pěstovali mírný náskok a pokračovali v ofenzivní házené, kterou v posledních zápasech předvádějí - v 7. minutě vedli 6:3.
Jenže za protivníka kontrovalo hlavně sourozenecké duo Rutenků, v kádru je i křídelník Dzianis, díky čemuž se skóre srovnalo na 6:6. Od úvodu bylo zřejmé, že tenhle zápas rozhodne spíš útok podpořený zákroky brankařů, v nichž začal lépe Bělorus Charapenka, ovšem pak mu neméně zdatně sekundoval Petr Štochl.
V české hře nechyběla snaha, ale viditelně ubývající síly vedly k mnoha nevynuceným chybám a nepřesnostem ve střelbě: kvůli tomu tým čekal na gól přes dvanáct minut a v laufu se prezentující Siarhei Rutenka výsledek otočil, soupeř zaznamenal pětibrankovou šňůru!
Až oddechový čas hráče zklidnil. Budiž Česku přičteno ke cti, že přes vyřazení ve skupině házenkáři mají sílu otáčet nepříznivý vývoj, v půli už to zase bylo 14:13 a šlo vlastně o kolektivní boj proti staršímu z bratrů Rutenků; za úvodní třicetiminutovku nasázel osm branek...
Aspoň že spoluhráče oslabil dvouminutovým trestem za diskuze s rozhodčím a ve druhé půli začal hned dvěma neproměněnými sedmičkami, při nichž se zaskvěl jinak na lavičce odpočívající druhý gólman Martin Galia.
Jíchovi a spol. se nedařilo jediné: urvat skóre na vyšší rozdíl, který by neustále dotahující Bělorusy konečně uzemnil. Do poslední čtvrthodiny se tak šlo za vyrovnaného stavu 22:22. Až závěrečných patnáct minut mistrovství tedy muselo určit, zda Češi (ne)srovnají své historicky nejhorší umístnění při účasti na MS, jímž je 18. příčka z šampionátu v roce 2001.
Nejprve pomohly dvě trefy Pavla Horáka, do té doby hrajícího jen v obraně, ale remíza zůstávala i pět minut před koncem. Hrdinou okamžiku byl nejprve po další chycené sedmičce a zlikvidovaném náskoku z křídla Galia, pak drze skóroval Zdráhala. 28:28, 40 sekund do sirény a Bělorusové u míče!
Přestřelili, Češi se sešli k oddechovému času a vymysleli poslední kombinaci jenže gólovou střelu Horáka se sirénou sudí neuznali...
Došlo tak na drama v sedmimetrových hodech. V nich ve třetí sérii neuspěl Sobol, ale Štochl na druhé straně vychytal Dzianise Rutenku a v páté sérii po Hrstkově gólu na Štochlovi ztroskotal i Kniazeu - a Češi začali slavit zisk Prezidentského poháru.
„Pro tento pohár jsme nejeli, ale teď z něj máme radost. Cesta za ním nebyla jednoduchá,“ upozornil Petr Štochl „A jestli to mohlo být lepší? Červíček v hlavě hlodal, ale teoreticky už jsme mohli být doma po osmifinále, na kdyby se nehraje,“ navázal kapitán Filip Jícha.
„V jednom utkání jsme proti Egyptu neudělali dobrou práci, pak už jsme bojovali jako jeden tým: když se nevydáte za hranici možností a nebojujete pro spoluhráče vedle sebe, stojí vás to výsledek.“
Mistrovství světa házenkářů v KataruPrezidentský pohár O 17. místo: O 19. místo: O 21. místo: O 23. místo: |
