Do Karviné se teď vrátil s reprezentací, kde odehrál benefiční utkání. S národním výběrem se poté zúčastnil přípravného turnaje v Hodoníně.
Už přivítání v Karviné muselo pro vás být velkým zážitkem. Sklidil jste největší aplaus.
Já jsem tam odehrál jedenáct let. Věřil jsem, že lidi na to nezapomněli, a do Karviné jsem se těšil. Přál jsem si, že to třeba vyjde na klubové úrovni, že Karvinou dostaneme s Montpellierem do základní skupiny Ligy mistrů. Pořád doufám, že to ještě vyjde. A když jsem se dozvěděl, že budeme hrát v Karviné s nároďákem, hodně jsem se na to těšil.
Jak jste si užil ten zápas?
Za poločas jste dal sedm branek, vyhráli jste obrovským rozdílem. Jak říkám, měl jsem obrovskou motivaci. Chtěl jsem ukázat, že mi to pořád ještě jde, že nebyla jenom má éra v Karviné. Zvládl jsem to. A ani jsem to nemohl vypustit, házená se dnes hraje maximálně naplno.
Vzpomenete si ještě někdy na Karvinou?
Jistě. Strávil jsem tam jedenáct let života, a vesměs radostného. Na to vzpomínám rád.
Sledujete výsledky, jakých nyní dosahuje karvinský klub?
Sleduju. Bohužel tuto sezonu mi nedělají takovou radost jako v té minulé. Je třeba říct, že ekonomické podmínky asi nejsou takové, aby si v Karviné mohli dovolit udržet špičkové hráče, kteří se každý rok ukážou v Lize mistrů. Když pak vytáhnou Karvinou, tak po nich sáhnou ekonomicky silnější kluby. Ale klobouk dolů před tím, co Karviná dělá. Pořád má dost takových házenkářů, že tu Ligu mistrů může hrát.
Teď hrajete za francouzský Montpellier. Dá se toto angažmá v něčem přirovnat tomu karvinskému?
Dá se to srovnat v tom, že oba ty kluby mají obrovskou touhu vyhrát domácí ligu a díky tomu hrát Ligu mistrů. Takže je spojuje tahle motivace vyhrávat.
Vy jste na začátku letošního roku hodně pomáhal manželce s novorozenou dcerou, vzal jste si "rodičovské volno". Už jste naplno zpátky u házené?
Jsem sice naplno zpátky, nicméně každý takový týden, kdy přijde delší doba, co jsem mimo, pryč od naší dcery, není pro mě jednoduchá. Tam to volno bylo nejdůležitější, bylo to těsně po porodu a bylo to hodně důležité pro manželku. Teď když má malá skoro rok, tak tím trpím spíš já, když ji nevidím. Nemyslím si, že by to nějak odnášela rodina. Teď už není s reprezentací žádný problém.
David JuříčekNejlepší český házenkář v letech 2000, 2001, 2003 a 2005 se narodil 8. srpna 1974 v Olomouci. |
Ani manželce nevadí, že jezdíte mimo domov?
To víte, že by byla raději, kdybych byl s nimi, ale je to moje práce, která mě navíc baví. Manželka to respektuje, a když je to takhle týden v roce, tak to snáší dobře.
Jak často se dostanete domů do Olomouce?
Stejně často, jako se dostanu do republiky. To znamená, že když je sraz nároďáku, tak jsem v Olomouci. Jinak jezdíme co pět měsíců. Snažíme se být v Olomouci vždycky na Vánoce a potom taky v létě na prázdniny.
Vy jste se nyní začal s reprezentací připravovat na mistrovství světa. To musí být pro vás velká motivace, že?
Určitě. Za prvé je to v Německu a už kvůli tomu bude toto mistrovství světa výjimečné. Myslím, že bude úplně jiné, než byly všechny předchozí. Byť nějaká mistrovství světa či Evropy mám za sebou, tak tady ta motivace je něco extra. Za druhé se na mistrovství světa kvalifikuje do nějakých skupin, odkud se dá dostat na olympiádu. To je největší vrchol, co se pro mě reprezentace týče. Hrát olympijské hry, to je poslední házenkářský sen, který jsem si ještě nesplnil. Kdyby se to povedlo, bylo by to skvělé.
Podaří se vám zopakovat výkony z minulého šampionátu, kdy jste byl vyhlášen nejlepším pivotem?
To je těžká otázka. Já si myslím, že v Tunisku to bylo o shodě náhod. Byl jsem tam bez spoluhráče Petra Hrubého, který hraje taky na pivotu, takže jsem odehrál většinou celých šedesát minut. Navíc tam byl tým, který hrál hodně přes pivoty, protože chyběl Filip Jícha. Byl většinu času zraněný a kvůli tomu nám chyběla střelba z dálky. Není můj cíl zopakovat výsledky nebo výkony z Tuniska. Samozřejmě bych byl rád, ale hlavně proto, aby to pomohlo týmu se někam dostat. Ne proto, abych sám dostával nějaká ocenění.
Mimochodem, vy jste odletěl z Tuniska před udílením individuálních cen. Doputovala už k vám to cena pro nejlepšího pivota?
Mám ji. Přivezli mi ji na další kvalifikaci do Brna asi půl roku nato. Ta cena už tady v republice byla, jenže já jsem byl v Montpellier a nechtěl jsem, aby mi to posílali nějak poštou. Domluvili jsme se, že to uděláme takhle. Mrzí mě, že jsem si ji nemohl přijít převzít osobně v Tunisku. V té atmosféře nastoupit s dalšími šesti nejlepšími, to by bylo něco jiného. Bohužel to dopadlo tak, že jsme vypadli brzo a jeli jsme domů dříve. Nedalo se nic dělat.
Mluvil jste o olymipádě, která bude za dva roky v Pekingu. Do té doby tedy končit nehodláte?
Ne, ne. Nejsem sice nejmladší, ale pořád se cítím dobře a musím to zaklepat. Zdraví slouží. Abych pravdu řekl, olympiáda je ta největší motivace zůstávat dál v reprezentaci. Hrát v reprezentaci, a ještě v klubu na tak vysoké úrovni, je samozřejmě hodně náročné, ale ta olympiáda je takový cíl, že do ní určitě u házené vydržím. Potom se teprve budu rozhodovat, co dál.
Přemýšlel jste už o tom, čemu byste se pak věnoval?
Já mám tuto sezonu a ještě další dva roky smlouvu, to znamená do pětatřiceti let. To znamená, že mi to dává ještě nějaký prostor, abych ty představy nemusel mít nějak konkrétní. Stoprocentně se vrátím do republiky a holt začnu v uvozovkách normální život. Najdu si práci a budu pracovat.
Když byla řeč o zdraví, jezdíte se ještě léčit do darkovských lázní, kde jste si v minulosti spravoval koleno?
Bohužel na to nemám čas. Ale rád bych, protože se tam o mě starali fantasticky. Ovšem koleno zatím slouží a vypadá to, že je to i jejich zásluha.
Kterých sportovních úspěchů si ceníte nejvíce?
To je těžké. Samozřejmě si vážím všech národních titulů, ať už tady s Karvinou nebo ve Francii s Montpellierem.
Připomeňte, kolik jich máte?
S Karvinou tři, v Montpellier dva. V těch klubech jsme v úspěšných letech vyhráli vždycky všechno, co se dalo. Tady s Českým pohárem a Interligou, ve Francii tamní pohár a ligu. Toho si cením hodně, protože je to za celý rok. A ve Francii zvlášť, protože tady bylo play-off, ve kterém se dá leccos zvrátit. Tam je to prostě za celou sezonu.
Nezapomněl jste na účast v All Stars mistrovství světa?
Pocta to je, ale osobní. Říkám, že to sice obrovsky potěší, a cením si toho hodně, na druhou stranu bych to za kvalifikaci českého týmu na olympiádu klidně hned vyměnil. Uznávám, samozřejmě to je veliké ocenění, ale holt hrajeme kolektivní sport a umístění týmu je pro mě důležitější.
