"Přestože mi končila smlouva, chtěla jsem zůstat. Když jsem ale viděla, že ze Zlína odchází tolik hráček, začala jsem uvažovat trošku jinak," líčí pětadvacetiletá Poznarová, která přestoupila do mistrovské Poruby.
"Dostaly jsme se na mistrovství Evropy a moc bych na něj chtěla jet. Člověk musí nejen kvalitně trénovat, ale i hrát, a ve Zlíně jsem tu jistotu neměla."
Nepředhazoval vám někdo, že jste odešla?
Pro mě bylo nejdůležitější, co si o tom myslí holky. Řekly mi, že mám jít za lepším a nemám se ohlížet, co jsme si slíbily. To mě posílilo a uklidnilo.
V lednu jste si ve Zlíně vynutily se spoluhráčkami návrat odvolaného kouče Aleše Kořínka stávkou. Jednaly byste stejně i teď?
Když to vidím s odstupem času a vím věci, které jsem nevěděla, tak bychom zareagovaly úplně jinak. Nechci se k tomu moc vracet, ale určitě bychom se za Aleše už nepostavily. Je to škoda, protože z toho nemusela být taková obrovská nafouklá bublina a zlínský klub nemusel být poškozený. Největší chybu vidím v nedostatečné komunikaci mezi vedením a týmem.
Po návratu ze zahraničí jste za tři sezony získala ve Zlíně jeden bronz. Nečekala jste více?
Jsem docela spokojená. Po angažmá v Řecku jsem měla házenou úplně znechucenou a nechtěla jsem pokračovat v kariéře. Ve Zlíně mě ale začala zase strašně bavit.
Dokážete si představit návrat?
Ráda bych. Jsem zlínský srdcař, vyrostla jsem tady. Naučili mě tady hrát házenou. Všechno bude záležet na okolnostech.
Minulý týden jste hrála poprvé proti Zlínu, navíc v jeho hale. Jaké to bylo?
Úplně jiné. Holky, se kterými tři roky hrajete, stojí najednou na druhé straně. Aspoň jsme oba přáteláky vyhrály (34:23, 33:28).
O Zlínu se mluví, že bude hrát o záchranu. Není vám ho líto?
Třeba se nějakým způsobem zvedne. Tým není špatný, jsou v něm mladé a perspektivní hráčky. Je jenom dobře, že budou hrát. Škoda, že v družstvu není ještě jedna nebo dvě zkušenější hráčky. Nový trenér Salač je ale šikovný, má zkušenosti s mladými a holkám má co dát. Zlín bude nevyzpytatelný a určitě udělá nějaký senzační výsledek.
Proč jste si vybrala Porubu?
Mám to blízko domů. Je to mistr, který má stejně jako já nejvyšší ambice. Co jsem se bavila s holkami z Poruby, tak klub funguje a trénuje se tady. To pro mě bylo nejdůležitější. Po loňské sezoně jsem potřebovala trénovat. Ve Zlíně jsme toho moc neudělaly.
Láká vás ještě zahraničí?
Zkusila jsem si to a není to žádná sranda. Zahrála jsem si Ligu mistrů, Pohár EHF. Získala jsem házenkářské zkušenosti i do života. Případnou nabídku bych hodně zvažovala. Nechtěla bych tam být sama a musela by to být Francie, do které jsem při angažmá v Metách zamilovala.
