Hranice Farářových schopností a možností jsou však mnohem širší. Ne nadarmo o něm karvinský trenér Ivan Hargaš před klíčovými zápasy mluví jako o žolíkovi. Když to v útoku hoří, může Farář zaskočit. Všude a dobře. V Karviné už hrál na levém křídle, na pivotu, levé i pravé spojce, rozehrával. "Ještě jsem si to nezkusil v bráně a na pravém křídle, tak uvidíme," usmívá se Roman Farář. Ve čtvrtek odlétá s reprezentací na šampionát.
Bude to vaše první velká reprezentační akce. Jste nervózní?
Zatím vůbec. Ještě to na mě ani nedolehlo. Možná i proto, že dobrých a tvrdých zápasů už jsme s Karvinou v Lize mistrů odehráli spoustu. Počítám, že to na mistrovství Evropy bude srovnatelné.
Karviné v zápasech velíte jako kapitán, v reprezentaci budete řadovým hráčem, dělníkem. Je v tom pro vás nějaký rozdíl?
Nevidím v tom rozdíl, budu se rvát úplně stejně i bez kapitánské pásky. Chci dokázat, že jsem se do reprezentace nedostal náhodou, že pro ni můžu být něčím platný.
Před rokem jste říkal, že národní tým vedený Vladimírem Habrem je pro vás uzavřená kapitola, protože jste se v minulosti nepohodli. Jste v týmu, takže vše zapomenuto?
Ano, vše zapomenuto. Neděláme si s trenérem problémy, máme společnou cestu. Na jejím konci je úspěch národního týmu.
V čem byl vlastně problém?
Kdysi dávno, měl jsem chvíli po vojně, jsem odmítnul pozvánku do reprezentace k nějakému kvalifikačnímu zápasu. Shodou okolností byl u týmu Vladimír Haber. Tím jsem si na dlouho dveře do nároďáku přibouchnul.
Proč jste tak tehdy reagoval?
Protože národní tým neměl vyřízené pojištění hráčů. V klubu se nám tehdy zranili dva kluci, měl jsem prostě strach. V reprezentaci bych se zranil a byl bych bez peněz. Od nároďáku ani od klubu bych nedostal nic. Ale jak říkám, už je to historie.
V současném týmu s vámi trenér počítá hlavně do obrany. Je to tak?
Ano. Nacvičovali jsme dva typy obran 2-4 a 1-5. V každé bych měl mít své místo. Stejně tak Saša Radčenko. Jsem moc rád, že se podařilo jeho občanství včas vyřídit a jede s námi. Bude to pomoc.
