Když psal Ota Pavel svoji Plnou bednu šampaňského, věnoval stejnojmennou povídku právě Dukle; nikoli však té fotbalové s Masopustem a spol., nýbrž házenkářům okolo slavného gentlemana v brance Jiřího Víchy, jehož ústy příběh vyprávěl. Fenomenální armádní klub třikrát vyhrál Pohár mistrů evropských zemí (1957, 1963, 1984), ale dlouho se zdálo, že vzpomínky zůstanou jen vzpomínkami.
Až teď Dukla žije svůj sen znovu, jen v kulisách 21. století. Není jedním z nejlepších klubů kontinentu. Nehraje soutěž šampionů. Nemá kádr z vycepovaných profesionálů, hráči dělí čas mezi studium a práci. „Ale už 25 let v házené nebyl český mužský klub v semifinále evropského poháru,“ připomíná Čurda.
Není to ani výdělečná mise. „Zisk jsme určitě nevykázali,“ až se musí usmát prezident Vladimír Orság. „Každé kolo poháru je zpoplatněno, za semifinále platíme čtyřikrát tolik co na začátku. Jde o statisíce. Nebýt ministerstva obrany, hrát bychom nemohli.“
Armádní podpora je spojnicí se zlatými časy. I nyní Dukle pomůže, že do Portugalska poletí vojenským speciálem; ušetří síly a hlavně čas.
Proti Braze nebude favoritem, ba naopak. Jejich sok loni v Challenge Cupu, kvalitativně nejnižším házenkářském poháru, prohrál až ve finále, ovšem v tomto ročníku svého tehdejšího protivníka „sfoukl“ už ve 3. kole. Odveta v Praze se hraje 1.května - už čtvrtfinále vyprodalo halu Slavie, nyní se totéž má stát na Podvinném Mlýně.
Vše je odrazem toho, jak si česká klubová házená vede oproti československým časům. Domácí soutěž spíše upadá, proto jsou starty v Evropě - a zvlášť tak daleká cesta - událostí.
„Je obecně dobré, že kluci získávají nové zkušenosti, setkávají se s jiným stylem hry,“ říká reprezentační manažer Karel Nocar. Ne že by mu snad pohárové duely přímo ukázaly nové adepty, cenu však mají: „Je zajímavé si potvrzovat věci, o kterých delší dobu víme.“
Mezi házenkářkami vyhrál Challenge Cup v roce 2013 Most, i to byl unikátní úspěch. Dukle pořád chybí hodně, ale už tak oprašuje své jméno, v Evropě stále živé.
„Dukla je značka díky své obrovské historii. Tenhle brand existuje i směrem ven,“ říká Nocar. „Všechny kluby, co jsou úspěšné v pohárech, zanechávají v povědomí něco o české házené. To je jen dobře.“
Letošní tažení těžko přivolá vznik další knihy jako kdysi od Oty Pavla. Na otevírání plné bedny šampaňského asi také není. Ale ve stávajících podmínkách by aspoň za přípitek tímto nápojem určitě stálo.
