"Byla jsem přesvědčená, že skončím, ale v Olomouci roste má nástupkyně Barbora Raníková, a proto jsme se dohodli s trenérem, že jí pomůžu i při reprezentační premiéře," říká Černá, která se do Olomouce vrátila po čtrnácti letech, které strávila především v zahraničí.
Nyní je v klubu také trenérkou brankářek. "Vždycky jsem se chtěla vrátit domů a i když občas myslím na Méty, kde jsem hrála loni, jsem spokojená."
Majitelka stříbrné medaile ze světového šampionátu v roce 1986 odešla z Olomouce o pět let později do slovenské Šaľy a po angažmá ve Zlíně se proslavila v brance francouzských Mét a německého Lützellindenu.
"Liga se za tu dobu změnila, hráčky jsou rychlejší, silovější, na druhou stranu mě mrzí, že ubylo diváků," říká smutně. "Dřív si lidi v neděli udělali čas a zašli si na dvě hodinky na sport nebo za kulturou, dnes běhají po supermarketech."
Po návratu do Olomouce si opět zavzpomínala na své začátky, protože ve společné interlize se postavila i proti slovenským týmům, stejně jako kdysi ve federální soutěži.
"Úrovni české ženské házené to určitě prospěje. Myslím si, že české týmy se díky tomu dostaly výkonnostně výš," míní Černá. "Sice se nám někdy stalo, že nás na Slovensku rozhodčí trochu zařízli, ale převažovaly korektní zápasy."
Olomoucké družstvo je až na výjimky složené z mladých hráček, Černá se však mezi nimi jako máma necítí. "Holky mě vzaly perfektně, já jim radím a ony mě povzbuzují. Mám výhodu v tom, že mezi nimi můžu jenom omládnout," směje se.
Jak se její úctyhodná kariéra bude vyvíjet dál, neplánuje. "Beru to, jak to jde za sebou, a teprve pak se rozhodnu."
