Golf se tu hraje ten nejlepší, a to hlavně v prosinci, kdy má zdejší profesionální tour na programu nejštědřeji dotované turnaje. Ponechme ale pro tuto příležitost stranou Australian Open, její hvězdu Tigera Woodse, i další prestižní značky. Okruh po Novém roce pokračuje na jiných hřištích státu Victoria, neméně krásných.
Pozor, toto je vstup na teritorium skutečných golfových nuancí.
Kingston Heath
O víkendech je hřiště vyhrazeno pouze členům a k rezervaci ve všedních dnech je třeba prokázat se členstvím v domovském klubu a uhradit deposit. Green fee na osmnáct jamek činí 330 australských dolarů.
Pokud se návštěvníkovi podaří projít touto do značné míry nepříjemnou procedurou, před vstupem na hřiště se nevyhne nějaké formě upozornění na dress code.
Dozví se například, že některé šortky jsou příliš krátké (což pochopí), ale některé jsou zase příliš dlouhé. Zakázány jsou nejen ponožky s obrázky, ale i s proužky, není dovoleno mít tričko přetažené přes pásek. Do klubovny bude upřen vstup komukoli s velkým nápisem na triku, košili, či svetru.
Jenže kdo by se nesmířil s takovými restrikcemi, když se přes ně dostane na hřiště, příslušné do top 50 na světě. Na hřiště s výjimečnými přírodními bunkery a extrémně běhavými greeny. Na šestnáctce v hlavě naskočí informace, že sám Greg Norman zahrál na tomto čtyřparu devět! Zkrátka výzva jako hrom.
Moonah Links
Ještě donedávna tady nebylo možné zaplatit si pouze devítku. Provozovatel takovou možnost čerstvě a zkusmo poskytuje, avšak pouze mezi sedmou a devátou hodinou ranní za 30 australských dolarů, tedy dvě pětiny běžné ceny za celou osmnáctku.
Areál se dvěma hřišti se sám nazývá "Home of Australian Golf", bezpochyby v odkazu na stejné přízvisko pro St Andrews, samozřejmě s vypuštěním místopisného údaje. O slavné historii tohoto větrného linksu vyšla kniha, prodávaná v tamním pro-shopu.
Právě první osmnáctka, The Open Course, je charakterizována nikdy neustávajícím prouděním vzduchu. Autoři všech průvodců varují: nikdy se neutěšujte, že zrovna vám nebude foukat. To se tady zkrátka nestává.
I proto bylo druhé hřiště, The Legends Course, postaveno jako mnohem vlídnější a snazší. Jako příležitost zvednout si na druhý den sebevědomí poté, co člověk zahrál na prvním hřišti hluboko pod svoje obvyklé možnosti. Je to také links, ale jeho fairwaje příjemně kopírují údolní terén, míče se v něm neztrácejí a jen je nutné počítat s tím, že minimálně jednou se zakutálejí do ohromných bunkerů. Jsme přece v Písečném pásu!
Sandhurst Club
Horká novinka! Severní hřiště bylo otevřeno v roce 2004, Mistrovské hřiště až o tři roky později. Želbohu se jedná o soukromý klub. Zahrát si tady ale není nemožné, když má návštěvník dobré kontakty. Klub totiž nabízí přenosné korporátní členství. Váží si tu i hostů, zvaných členy.
Všechno je tu luxusní, od fitness centra přes nejrůznější restaurační zařízení až po kanceláře PGA of Australia.
Také obě osmnáctky jsou vždy v perfektní kondici. North Course upomíná na stará skotská hřiště, je tu dokonce napodobenina toho, nač lze v severní Británii narazit, a to doslova. Jde o prostou kamennou zeď.
Zatímco podobných příčných nástrah, většinou přírodních, je tu dost, Champions Course charakterizují hladké linie fairwají, lemovaných alejemi stromů. Písek je tu taky, ale systém bunkerů tentokrát není tak brutální.
Spring Valley
Na toto soukromé hřiště se nedostane jen tak někdo. Je hájemstvím zdejšího korporátního golfu, a tak se může stát, že hřiště je dlouhé dny po sobě zadáno. Třicetiminutová vzdálenost od města ho k takovému údělu předurčuje.
Privátní charakter s sebou nese i jisté relikty minulosti. Ještě donedávna zde ženy nesměly hrát v sobotu, ta byla vyhrazena pouze pánům. Jenže ekonomický tlak dělá své, a tak majitelé hlásí, že také tady mají mezi sebou několik dam s exkluzivním členstvím a právem hrát sedm dní v týdnu.
Samotné hřiště, to je placka. A - přidržíme-li se tématu - je tu záplava písku. Samozřejmě v bunkerech, S nimiž si designéři vyhráli snad až přespříliš. Co green, to jiná sestava pískových překážek. Někde kaskáda čtyř za sebou, jinde tři různé ze tří různých stran, tam zase zrádně, sotva viditelně umístěná.
Je to hřiště výjimečně krátké, par 71. Mistrovská odpaliště jsou odlehlá, aby se zde akce PGA vůbec mohla konat. Pro rekreační hráče budou zdejší třípary výzvou na birdie.
