"Mami, běž napřed a hledej mi to, co půjde do lesa!" Kolemstojící se pousmějí. Muži hrají se z bílých odpališť, valná část jsou stále ještě junioři. Už obě předešlá kola účastníkům dala jasný signál, co se dá od hřiště čekat. "Ještě v pondělí a úterý nebyly greeny v takovém stavu, jak bychom si přáli. Hodně tady pršely a nedaly se o tolik osekat," líčí generální sekretář České golfové federace Miroslav Holub.
K profesionálům ještě kus
Mínusové výsledky se stále dají počítat na prstech jedné ruky. "Počkaj ma tu po prvej deviatke, možno budem potrebovať ukludniť." To je zase pro změnu domluva s kamarádem, který už dohrál, neprošel prvním cutem. Pátek je třetím hracím dnem a startovní pole se do sobotního finále znovu zmenší na zhruba čtyři desítky mužů a ne víc než dvacet žen, to podle početního obsazení posledního děleného místa nad druhým cutem.
Čestné Bartoškovo místo je nejblíž prvnímu odpališti, kde je ještě mladým amatérům a amatérkám (byť jejich kategorie se samozřejmě jmenuje "ladies") hej. Flighty, složené výhradně z českých golfistů, jsou živé, všichni se znají a nenechají se před prvním drivem vyvést z míry ani případnou jemně sarkastickou poznámkou. Když se trojice už na druhé jamce zase vracejí zpět ke klubovně, začíná být lehce ouvej, úsměvy většinou mizí a nastupují první cigárka. Kuřáci jsou v menšině, ale neodolají.
Čeští amatéři se po nedávno skončeném velkém profesionálním turnaji European Tour v Čeladné shodli, že tam to byla jiná liga a pro ně velká zkušenost. Vidět maximální soustředění, dokonalou přípravu na úder, perfektní čtení terénu, bryskní volbu hole, to všechno je nadchlo.
Přenést to do vlastního výkonu je těžké. Například zkazit úder proto, že od sebe aspirant na titul mistra republiky neodežene mouchu a místo toho nemístně pospíchá, to ještě není nápodoba profesionalismu. Další "nejmenovaný" hráč sice na greenu lehá, aby odhadl jeho sklon, ale k dalšímu úderu se vede za ruku s přítelkyní. Ale kdo ví, třeba mu coby caddie radila, že teď by se nejspíš hodila sedmička železo...
Termínová kolize
Šampionát je skutečně mezinárodní, o tom žádná. Ale kdyby zahraniční účastníci domácí špičku víc zlobili, věci by to určitě prospělo. "Hráče jiných federací zveme dlouhodobě, je jich tu spousta, nicméně finanční krize ovlivňuje všechno, některé si nemohou dovolit k nám hráče vysílat," poznamenává Holub. A je tu ještě jedna věc - na stejný termín posunuli svá mistrovství i Němci a Švýcaři. Přesto tu je zastoupen tucet zemí.
Výsledková tabulce naproti klubovně se plní dalšími čísly s hodnotou vyšší než 72, tedy než karlovarský par. Holub se kousek od ní nerad pouští do tématu "úroveň MČR", protože pokaždé se hraje na jiném hřišti, a zrovna to letošní neslo hlavně na začátku stopy silných dešťů. "Úroveň našich hráčů jde nahoru, protože musíme snižovat limit handicapu, tolik přihlášených máme," dodává generální sekretář.
Supertřída Spilková
Zatímco hřišti slunečné počasí přeje, ve flightech dívek, startujících kolem pravého poledne, převládá přání, aby se po obloze co nejvíc proháněly obláčky. Vedoucí žena, jíž je ovšem teprve čtrnáctiletá Klára Spilková, posílá další z přesných drivů a místo "hezkou hru" přeje otci, jenž s ní nevyráží, nýbrž zůstává v klubovně: "Tak čau"!
Dívka, která se letos rozehrála k nebývalým výkonům, si náskok hlídá. Karlovy Vary bere jako příjemnou změnu oproti mezinárodnímu mistrovství Rakouska. "Na tam byly úzké fairwaje, že jsem nevycházela z údivu, tady je to proti tomu pohodička," říká otevřeně, aniž by dodala, "no ale byla jsem tam druhá". A to byla, což je další z jejích mimořádných úspěchů.
Czech International amateur championship 2009Místo: Karlovy Vary, hřiště Olšová Vrata Počty: 95 mužů, 39 žen Země: Anglie, Itálie, Kolumbie, Korea, Libanon, Německo, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, USA. |
Spilková sama dodává své kategorii úroveň amatérské supertřídy. Jedna z Italek, které všechny vypadly po druhém kole, přijela do Olšových Vrat aspoň trénovat. Jeden ze svých nepodařených chipů komentuje anglickým slovem, jež by se spíš dalo očekávat v některý běžný hrací den od začátečníka s handicapem nad třicet. A opodál stojící Angličanka to komentuje pro svého kolegu: "Měli by ji odsud vyhnat."
Jak docházejí další a další flighty, dopolední líná atmosféra kolem klubovny se přece jen mění, přibývá hlavně cinkání příborů o talíře, ale i hlasitějších slov. Jen kolem onoho parkovacího místa "Top One" se chodí s mlčenlivou úctou.
