Když zpětně prochazíte sezonu 2002, jaké pocity převládají?
Rozhodně mám dobré pocity. Jel Jsem formuli 3000, čtyři závody ALMS, Le Mans. Jediná chyba mě potkala v kvalifikaci Le Mans, ale nebyla to zase chyba, která by nějak ovlivnil výsledek nebo omezila tým. Letošní sezona z mého hlediska byla téměř bezchybná a ty zkraty, které jsem udělal v minulých sezonách a díky kterým jsem přišel v roce 2001 o titul, se neopakovaly. A to, že jsem tento rok musel bojovat o titul F3000 až do posledního závodu bylo zapříčiněno technickými závadami nebo kolizemi se soupeři. Já jsem se svoji sezonou téměř stoprocentně spokojen.
Máte tedy pocit, že Enge jezdecky dospěl?
Určitě mám pocit, že jsem jezdecky vyspěl. Jel jsem všechny závody bez chyb, které by měly vliv na umístění nebo čas. Já jsem hodně spokojený, vím, že jsem podal maximální výkon. Ať už v F3000 nebo v Americe to byly super závody. Na druhou stranu určitě se mám ještě kam zlepšovat. Pořád mohu dospívat. Teď už jsem na takové úrovni, na které jsem si vždy přál být. To znamená: Jet na maximum, jet na sto procent, ale bez chyby.
Kde tedy ještě existuje prostor ke zrychlení?
Pořád je možno nalézt mezery. Ať už to je v kvalifikaci, v nastavení vozu, v soustředění se na jedno rychlé měřené kolo, v soustředění se na start, aby se vždy povedl na maximum. V závodě samotném jet jedno kolo za druhým bez chyby na maximum. Prostě pořád je co zlepšovat. Jezdím na sto procent a teď bych ještě potřeboval jet na sto a půl procenta, abych dokázal vždy porazit každého. Všude.
Nebyl jste trochu znechucený z častých závad techniky v počátku sezony?
To k závodům patří. Ale rozhodně jsem z jezdců F3000 v žebříčku závad na prvním místě. V Brazílii jsem musel odstoupit z první pozice, v Imole mi zase v kvalifikaci odešla převodovka a musel jsem stát sedmý na startu. V Monaku jsem byl kvůli technice také až sedmý na roštu. Tam je velmi těžké předjíždět a nečekal jsem, že mohu projet cílem třetí. To pro mě bylo jako vítězství. V kvalifikaci na Hockenheimu mi opět selhalo zapalování. Neměl jsem čas si zvyknout na novou, přestavěnou dráhu. Sice jsem se v závěru dostal na druhé místo a celý tým byl šťastný, mě osobně to však hodně štvalo. Cítil jsem, že jsem byl ze všech pilotů nejlepší. Mrzí mě to, problémy byly, ale nyní už to nemá smysl řešit.
Často Vás připravily o body z Vaší strany nezaviněné kolize se soupeři. Měl jste někdy pocit, že nebyly náhodné? Že po Vás šli?
Kolize na Nürburgringu nebo Hockenheimu byly spíše dány nějakou souhrou náhod. Já si osobně nemyslím, že by kolize byly vypočítané nebo úmyslné od mých soupeřů. Na Nürbrugringu se Toccacelovi zatmělo před očima a nezvládl to. V dalších závodech jsme však mohli vidět, že jel pouze na sebe a na stájového kolegu Pantana nebral vůbec ohledy a tým se neřídil nějakou týmovou režií. Na Hungaroringu mohl Pantano zvítězit a bojovat o titul snadněji, ale Tocaccelo ho nepustil. Mohl získat titul.
Před posledním závodem se hovořilo o tom, že Pizzonia by mohl pustit Bourdaise, protože Supernova a Petrobras jsou nějakým způsobem provázané. Ukázalo se však, že to není pravda, že Pizzonia jede na sebe stejně jako ostatní. On se navíc potřeboval dostat do formule 1. Dělal pro to maximum a teď tam je. Takže nemyslím si, že by to kolize byly úmyslné. Bylo to pouze nevypočítavostí, nerozvahou a dalšími podobnými věcmi. Prostě závodní kolize.
A v zákulisí. Nepociťoval jste nějaké tlaky na vítězství Bourdaise?
Naopak. V zákulisí F3000 ty lidi spíše fandili mě než Bourdaisovi, což bylo potěšující. Určitě mě to dávalo nějakou energii navíc. Věděl jsem, že když vyhraju, bude to satisfakce nejen pro mě a lidi za mnou, ale i pro všechny ty v paddocku, co mi drželi palce. A těch byla většina. Ať už to bylo z toho nebo toho důvodu, myslím si, že mě měli víc rádi než Bourdaise.
Vaše zdravotní problémy před rozhodujícím závodem v Monze měly několik verzí. Co Vám vlastně bylo?
Byl jsem mimo republiku, a tak jsem bohužel nemohl jít k lékaři. Myslel jsem si nejdříve, že mám nějaký úpal, protože jsem byl víkend předtím na sluníčku, ale asi to byla nějaká viróza. Ten vir totiž dostalo několik dalších lidí, kteří se mnou přišli do styku. Byli hodně nemocní. Naštěstí já se z toho poměrně rychle dostal. Ale i v průběhu posledního závodu v Monze jsem pociťoval následky. Byl jsem extrémně unavený a bolelo mě v krku. Ale postupně se to zlepšovalo. Noc před závodem jsem už mohl poměrně dobře spát.
Bylo obdivuhodné, jak jste se dokázal vyrovnat s obrovským tlakem před vlastním závodem. Boj o titul, nemoc, dopingová aféra...
To se asi každý musí naučit sám. Dříve bych tomu asi podlehl. Nyní jsem dokázal jet, jako když mi o nic nejde. Soustředit se jen a jen na výkon na dráze. Je to asi o zkušenostech.
Poté jste byl v cíli fotografován se zvednutým prostředníkem. Co jste tím gestem myslel?
To jsem neadresoval lidem okolo trati nebo soupeřům. Bylo to myšleno mému kamarádovi, který tam v davu stál a tím jsem mu chtěl ukázat, že se to povedlo a že jsem se dokázal vypořádat se všemi okolnostmi i se špatným začátkem závodu. Byl jsem až šestý a přesto nakonec porazil soupeře v boji o titul. Byl jsem při tom gestu bohužel vyfocen. Já jsem věděl, že to bylo mířeno na mého kamaráda. Pokud si to někdo interpretuje jinak, tak je to jeho věc. To já neřeším.
Dodatečně Vám byl titul odebrán. Nový šampion Bourdais řekl, že už nemá takovou cenu, protože na trati ho prohrál. Myslíte si, že to bylo upřímné?
Já bych na jeho místě měl asi stejné pocity. On moc dobře ví, že titul ztratil v posledním závodě a nebylo to tím, že mu tři kola před cílem vybouchl motor, ale tím že jel špatně. Kdyby nestál na startu sedmý, ale v prvních dvou řadách, měl by třeba šanci. On si ten titul prohrál v kvalifikaci. Toho si je vědom. Já bych na jeho místě řekl to samé. A navíc bylo vše po tom, co se stalo mezi mnou a jím ve Spa (Bourdais do Engeho po startu narazil a poškodil mu vůz).
 Tomáš Enge slaví vítězství na okruhu A1 Ring v Rakousku |
