Uvědomujete si, jakého úspěchu jste dosáhli?
Postupně mi to začíná docházet, s časem to oceníme všichni ještě víc. Nejprve jsme měli hlavně radost a euforii. Je to obrovský úspěch.
Pojďme postupně. Ve skupině jste nejprve padli s Finy, následně jste rozstříleli Slovensko a Lotyšsko. Byl postup ze skupiny prvotní cíl?
Asi ano. Finové byli favoriti turnaje. Sice jsme prohráli 4:6, ale dokázali jsme si, že s nimi můžeme hrát vyrovnaně a klidně je i porazit, protože jsme většinu utkání vedli. Lotyše a Slováky jsme nemohli podcenit a ze začátku to nebyla lehká utkání. Museli jsme zůstat soustředění, abychom si nezadělali na problémy.
Do semifinále jste šli ze druhého místa a vyzvali Švédy. Sice jste ztratili vedení 4:1, ale nakonec jste postoupili po nájezdech.
Po minutě jsme prohrávali, ale ještě do konce třetiny to otočili. Oni pak začali velmi dobře bránit a nám už se nepodařilo skórovat. Nemohli jsme se prosadit a soupeř vyrovnal. Nakonec jsme zvládli nájezdy, které jsou vždy trochu loterie.
Proti Švédsku jste si připsal i asistenci. Věřil jste si i na nájezdy?
Spoluhráč Šimon Stránský se mě ptal, jestli pojedu já, nebo on. Řekl jsem mu, že pojede on a dá gól. A vyšlo to. Já jsem si věřil, ale cítil jsem, že jsou v tu chvíli na to lepší. Udělal bych to, co dělám většinou, tedy kličku do forhendu. Když jsem se pak díval na video, asi by to vyšlo, protože gólman tam vždy nechával docela dost místa.
Ve finále jste s Finy rychle prohrávali. Nepřestali jste věřit, i když se duel nevyvíjel dobře?
Dostali jsme gól hned ve čtvrté vteřině po buly. To nám moc nepřidalo. Ale nevzdali jsme se, tlačili soupeře, a pak inkasovali podruhé. Ani to nás nezlomilo a pořád jsme věřili. Do druhé třetiny jsme nastoupili jinak, dokázali snížit a pak to i otočit.
Famózní obrat dokonán. Florbaloví junioři zdolali Finsko a jsou mistry světa |
Rozhodli jste brankou minutu a půl před koncem. Věřil jste, že už titul uhájíte?
Nedával jsem to moc najevo, ale věděl jsem, že už je hotovo. Finy to muselo položit, nás naopak nakopnout. Sice zbývalo ještě celkem dost času a ve florbalu se dá vstřelit branka hodně rychle, ale už jsem cítil, že to bude dobré. Oba gólmani chytali výborně, závěr jsme zvládli. Bylo skvělé vyhrát i pro diváky, kteří nám moc pomohli. Slavili jsme s nimi titul, byla to euforie. Psalo mi hodně kamarádů a známých, všem za podporu moc děkuji.
V přípravě před mistrovstvím jste poprvé skóroval v reprezentaci. Jaký to byl pocit?
Moc dobře si to pamatuji. Pocit po vstřeleném gólu byl skvělý, ale byla to jen příprava. Těšil jsem se na šampionát a přál jsem si skórovat i tam. To se mi povedlo, a to byl teprve pocit. Když burácela hala, to bylo něco. S Finy jsem nevyužil pár šancí, tak jsem si říkal, že proti Lotyšům a Slovákům už musím něco dát. A trefil jsem se vždy dvakrát.
Co vašemu týmu šampionů může triumf v budoucnosti přinést?
Budeme daleko víc na očích, kdekdo nás bude sledovat. Nesmíme ale přestat pracovat. Když budeme dál makat a bude se nám dařit v superlize, můžeme si říct o angažmá třeba i v zahraničí.
V nejvyšší české soutěži budete hrát dál za Black Angels Praha?
Ano. Loni jsme urvali play off, letos se chceme dostat ještě dál. Nejlépe projít do semifinále a zabojovat i o superfinále. Všech 14 týmů má ambice, ale chceme se držet v popředí. Sám si žádné osobní cíle nedávám, chci pomáhat týmu a být zase lepší a lepší.
Můžete i nadále pomáhat budějovickým Štírům v první lize, odkud jste do superligy zamířil?
Ještě tři roky tam mohu mít střídavé starty a to hodlám využít. Rád pomůžu, navíc jsou to pro mě další zápasy, ve kterých sbírám zkušenosti. S klukama jsem vyrostl, vždy si s nimi rád zahraji.
Zvládnete to všechno skloubit se školou?
Snad jo. Studuji v Českém Krumlově. Jsem ve čtvrťáku, tak to snad dotáhnu, udělám maturitu a půjdu na vysokou školu. Přemýšlím, že bych chtěl zkusit rok v zahraničí. Ale uvidím, na to je ještě čas.
