Jak ses dostal do švýcarské ligy?
"Už dříve jsem působil ve švédské lize a pak se vrátil zpět do Tatranu Střešovice, kde jsem odehrál sezónu a půl a cítil, že se potřebuji ještě florbalově zlepšovat. Lákalo mě zkusit znovu něco jiného a ve Švýcarsku jsem ještě nebyl. Švédsko je opravdu daleko a pokud je tam člověk úplně sám, je to hodně náročné i na psychiku. Pak mi těsně před MS 2002 ve Finsku zavolal kamarád Alex Matt, který je šéfem florbalové firmy Unihoc ve Švýcarsku, ptal se, zda mám zájem hrát ve Švýcarsku. Přiznal jsem, že velký a nabídl mi angažmá právě v Rychenbergu. Tým jsem vůbec neznal, ale natolik jsem Alexovi věřil, že jsem kývl. V té době to ještě byl tým bez velkých ambicí, ale tradiční účastník nejvyšší švýcarské soutěže NLA. Začali jsme jednat a na MS do Finska za mnou dokonce přijel budoucí trenér Rychenbergu a později asistent české reprezentace Sascha Brendler, s nímž jsme se domluvili."
Vzpomínáš ještě na první dny s novým týmem?
"Tak na to opravdu zapomenout nejde! První seznámení s týmem jsem měl na přípravném soustředění v Davosu, kam mě pozvali. Byl jsem tam jen jako host a ani nechtěli, abych trénoval, ale přišlo mi to divné s klukama netrénovat, tak jsem sám ochotně řekl, že budu trénovat moc rád. To jsem ale nevěděl, co mě ještě čeká... Budíček byl v sedm ráno, což je pro mě vždy utrpení a hned v 7.15 byl první trénink. Následovala snídaně a další trénink, samé běhání a posilování a to vše navíc ve velkém dešti. Za celý den jsme měli pět tréninků!"
Vytvořili ti Švýcaři alespoň potřebné zázemí?
"Stejně jako u ostatních českých hráčů ve švýcarských týmech to ani u mě nebylo zpočátku růžové. Nic nebylo připravené a cítil jsem se dost těžce. Švýcarsko je vychvalované a všichni u nás si myslí, jak je to tady vše super, ale je to těžké. Začal jsem bydlet u jednoho spoluhráče a k pohodě jsem měl jeden pokojíček cca 4x3 metry. Byl jsem bez pracovního povolení, bez práce.... Až po dvou měsících jsem dostal povolení a práci dokonce až po čtyřech. Jediné, co bylo pozitivní, že jsem začal hned chodit na kurzy němčiny a to mi pomohlo se tady rychle aklimatizovat. Docela rychle jsem se naučil němčinu."
Byly švýcarské tréninky hodně odlišné od českých?
"Tréninky byly náročné, makali jsme hodně a za dva měsíce jsme měli maximálně čtyři volné dny. Sascha Brendler byl nový trenér a chtěl se ukázat a musím říct, že dělá velmi dobrou práci. Ale to, co už v jednom rozhovoru říkal můj spoluhráč Pavel Kožušník o zdejších tréninkách, je pravda. Švýcaři nejsou pro tento sport zrozeni, neumí improvizovat a mají jen výhodu, že jsou tam kvalitnější trenéři a větší zkušenosti, které přinášejí do týmu cizinci."
S jakým cílem jste zahájili aktuální sezónu?
"Můj osobní cíl je především dobře se připravit na MS 2006 ve Švédsku a ve švýcarské lize kvalitně připravit tým na play-off. Samozřejmě se do něj musíme nejprve probojovat a nebude to vůbec jednoduché. Proto bude třeba hrát ještě o jeden stupeň lépe než normálně. Pak se můžeme konečně pokusit dostat se do finále. To je ale spíš moje přání. Z pozice asistenta trenéra je mým úkolem připravovat tým po taktické stránce."
Takže jsi něco jako hrající asistent?
"Vlastně ano, ale není to vůbec jednoduché. Musím se ještě hodně učit a přiznávám, že ještě nedokážu spojit obě funkce - hráč a trenér dohromady. Je to hodně těžké, připravuji tréninky a pak musím někdy i vysvětlovat cvičení a nedokážu pak přepnout zpět na pozici hráče. Proto mám trošku problém na začátku sezóny i s vlastní formou, není to ještě ono, ale konzultujeme to s trenérem a museli jsem si už pár věcí vyříkat. Letos máme nového trenéra, který přišel společně s Pavlem Kožušníkem z třetiligového Floorball Thurgau. Má sice dvacetileté zkušenosti s trénováním, ale ještě nikdy netrénoval nejvyšší švýcarskou soutěž NLA. Tréninky jsou stavěny docela dobře, ale máme problémy se švýcarským uvažováním na hřišti. S Pavlem se někdy opravdu smějeme, jak je vůbec možné, že hrají pak tak dobře, když nepochopí obyčejné cvičení..."
Na jakém postu v Rychenbergu nastupuješ?
"Hraji tradičně centra, na začátku ligy jsme hráli v jednomu útoku s Pavlem Kožušníkem a docela se nám dařilo na Czech Open a pak i v přípravě. Přišly ale dvě prohry na úvod ligy a usoudil jsem, že si možná musíme od sebe trošku odpočinout. Vyplatilo se, hráli jsme až donedávna od sebe a až v minulém kole deset minut před koncem za nepříznivého stavu vyšel tah trenéra, kdy nás dal znovu dohromady a my jsme zápas otočili a vyhráli."
Tvůj tip na favority na titul?
"Velkým favoritem je sice Wiler, ale nesázím na něj. Myslím, že letos nevyhrají. Pak je hodně týmů, které se chtějí dostat do play-off. Asi největší favorit je Chur, pak asi Alligator Malans a u ostatních týmů je otázkou, jak se jim bude dařit v průběhu sezóny."
Jak se vůbec dívají na české posily domácí Švýcaři?
"Odpovím nedávnou příhodou. Na náš zápas na hřišti Langnau se přijel podívat kamarád z reprezentace Radek Sikora a za stavu 5:4 pro domácí mi Pavel Kožušník přihrával na vyrovnávací gól. Vedle Sikory sedící důchodce prý jen zaklel: "Scheisse, wieder die tscheche! - Do pr..., zase ti Češi...!" Musíme zde zkrátka o vše daleko více bojovat, není jednoduché si tady vydobýt pozici v týmu ani hráčské jméno. Myslím, že moc v lásce nás tu nemají. Umíme totiž hrát florbal a pro ně jsme pořád ještě lidé z východu, jako by u nás bylo stále vše zaostalé..."
Ve Švýcarsku i pracuješ?
"Samozřejmě, bez práce bych se tady neuživil. Ale s prací je to tady složité. Momentálně mám právě v práci určité problémy a doufám, že se to brzo vyjasní, nebo se může stát, že klub opustím ještě dříve, než plánuje Pavel Kožušník o Vánocích! Pracuji pořád, i když letos jsem si dal do podmínek, že chci jen 80 procent, abych měl čas ještě na trenérskou přípravu a každé pondělí mám tedy volno. Vyhovuje mi to tak a když se situace v práci vyjasní, budu spokojený. Pracuji ve firmě, co prodává elektroniku od rádia až po satelit a mám na starosti rozvážku a zapojování, popřípadě instalování elektroniky u zákazníka doma. Baví mě to a rád bych se tomu věnoval i v budoucnu."
Jak jsi na tom po jazykové stránce?
"Předem jsem neuměl nic, chodil jsem zpočátku měsíc na kurz němčiny a pak jsem se učil sám doma. Teď cítím, že jsem se zastavil a potřebuji se ještě znovu začít učit. Jinak problém nemám, dorozumím se a už plně rozumím i místní švýcarštině."
Jsi v kontaktu s ostatními českými hráči ve Švýcarsku?
"Nejčastěji S Pavlem Kožušníkem, minimálně třikrát týdně na tréninku... Pak si často voláme s Mírou Hanzlíkem, který hraje v Churu a sem tam i s Martinem Ostřanským z Usteru. Často se navštěvujeme s Radkem Sikorou nebo si minimálně jednou týdně voláme, navzájem konzultujeme naši hru a radíme si vzájemně proti soupeřům."
Jaký máš kontakt s českým domovem?
"Švýcarsko není daleko, takže domů se dostanu rychle, jezdím docela často. Když se potřebuji odreagovat, sednu do auta nebo do letadla a hurá domů! Doma ve Švýcarsku mám internet, který hodně využívám v komunikaci s domovem."
Jak dlouho plánuješ v současném klubu vydržet?
"Smlouvu mám do konce sezóny, ale kdo ví, jak dlouho vydržím, možná ještě jednu sezónu. Něco plánuji, ale je to teprve na začátku..."
Ještě tě stále hřejí dvě výhry s reprezentací ve Švýcarsku?
"No jasně, prostě jsme je smázli! Doufám ale stejně jako Pavel Kožušník, že se to proti nám neotočí příští rok na MS ve Švédsku. Ale už teď se strašně moc těším na listopadové zápasy proti Švédům v Praze a Ostravě! Už na Champy cupu jsem dostal velkou motivaci znovu pořádně pracovat s trenéry a cítil jsem, že to bude letos dobré. Mám velkou chuť s reprezentací ještě něco dokázat."
Jaký je tvůj názor na přestupy reprezentantů z české ligy do nižších zahraničních lig?
"Stačí se podívat na druhou švýcarskou ligu NLB. Češi táhnou své týmy nahoru, trio Sikora - Zálesný - Trnavský září v Grunennmatu a i díky nim je druholigový nováček na špici tabulky. Někdy i třetí zdejší liga má stejně kvalitní zápasy jako česká nejvyšší soutěž. Kluci jdou prostě za lepším. Nedá se nic dělat, situace v Česku kolem florbalu se lepší, ale přiznejme si, že někdy jen na povrchu. Osobně si myslím, že kluci v nižších soutěžích jsou lépe připravovaní, než některé týmy u nás v Čechách. Jde tady hlavně o profesionální přístup a kvalitní zázemí týmů a to u nás má hodně málo klubů - troufám si říct, že maximálně čtyři..."
