Zda funkci vezme, nebo ne, to se měl rozhodnout během turnaje v Itálii, kam s vicemistryněmi odjel předminulý týden. Jak turnaj dopadl? „Víte, že ani nevím?“ překvapuje Jaroš. „Spíš než výsledky jsem sledoval hru. A ta mě uchvátila,“ svěřuje se. „Je to snad stokrát rychlejší než pozemní hokej. A to nadšení všech hráček! Byl jsem hodně překvapený.“
Dlouholetý trenér pozemkářů i pozemkářek za sebou má výrazné úspěchy. Muže Pragy dovedl třeba ke čtvrté příčce v Poháru vítězů pohárů. Naposledy šéfoval lavičce žen ČKS Vyšehrad na halovém mistrovství republiky a vybojoval s nimi druhé místo. Právě pozemní hokej v hale by měl mít k florbalu blízko.
„Hraje se to v podobném počtu lidí, ale to je tak všechno, co se podobá. Pozemní hokej je moc přetaktizovaný, zbytečně často se v něm přerušuje,“ tvrdí Jaroš. Největší rozdíl je podle něj ve střídání. „Pozemkáři střídají jako fotbalisti a tomu odpovídá nasazení. Florbalisté běhají po hřišti čtyřicet vteřin, ale odevzdají tam maximum. Pak ten sport vypadá úplně jinak,“ míní. „Pokud by šel florbalový kouč trénovat pozemkářky, nejspíš by z toho tempa dostal infarkt,“ dodává.
Jaroš má za sebou i profesionální koučování na Sicílii. V Tatranu se asi trénováním nebude moci živit. „Ale jednou určitě ano,“ věří. „Pozemnímu hokeji ujel vlak, ale florbal sedí v prvním vagónu!“
