Před třemi roky vstřelil ve finále Poháru evropských mistrů dva góly, teď hraje druhou sezonu v Česku za Tatran Střešovice. Vyhrál s ním titul, v extraligovém play-off utvořil rekord produktivity. Na Hradě se mohl cítit jako doma. Vždyť jeho rodina má šlechtický původ.
Hradčany by pro váš rod byly důstojným sídlem, co říkáte?
Jsou nádherné. Je pravda, že bych se mohl ze svého malého bytu někam přestěhovat. Ale Pražský hrad? Jen si představte, kolik práce by bylo s uklízením. Trvalo by to aspoň měsíc. Těch pokojů!
Váš rod vlastní nějaký hrad?
Měli jsme zámek na pomezí finských a ruských hranic. Ale jakmile došlo v Rusku zkraje dvacátého století k bolševické revoluci, museli moji předci uprchnout. Bylo to asi dost dramatické. A jak to sídlo vypadalo? Znám je jenom z obrázků, nikdy jsem tam nebyl. Hlavní budova měla asi čtyřicet místností. Nebylo to zase tak přepychové.
Takže jste vyrůstal v jiném zámku?
Kdepak, v obyčejném stockholmském bytu. Nikdy jsem toho nelitoval, nehrál si na šlechtice. Snad se to vyplatilo v minulosti, když švédská šlechta nemusela platit daně. Ale teď jsme na tom stejně jako každý jiný. Daně mě neminou. Mít "urozený" původ moc neznamená. Jsem hrdý na svou rodinu. Ale nic víc.
Měli jste v rodině nějakou známou osobnost?
Ano, jednoho generála, který se podílel na zabití ruského cara. No, to je mi pěkná sláva (smích).
Víte, že švédská vojska před čtyřmi sty lety obléhala Prahu?
Jasně. A jsem docela rád, že se na to už celkem zapomnělo (smích). Ale v tom moji předkové neměli prsty. Myslím.
Co je pro člověka ze Švédska v Česku největším problémem?
Jazyk. Jednoznačně.
Ještě o jednom vašem problému jsem slyšel, zkraje jste se úplně nesrovnal s českým jídlem.
To asi nebylo jídlem, ale spíš tím, že jsem zvyklý pít vodu normálně z kohoutku. A ta je v každém městě jiná. Už jsem si zvyknul. A jídlo? České speciality zase tolik nejím. Loni jsem si dával třeba guláš, na Vánoce kapra. Jinak ale musím i kvůli životosprávě brát ohledy.
Vánoce jste slavil v Česku?
V Ostravě se brzo potom hrál Pohár mistrů a mně se nechtělo cestovat sem tam po Evropě. Strávil jsem Štědrý večer v rodině u spoluhráče. Byl jsem až překvapený, jak jsou české a švédské vánoční zvyky podobné. Taky dost sedíte u televize.
Johan von der PahlenŠvédský florbalista, útočník Tatranu Střešovice Narozen 29. 6. 1980 Největší hvězda Fortuna extraligy. Tatran přijde ročně na půl milionu korun. V současnosti druhý nejproduktivnější hráč soutěže. Mistr Švédska (1999, 2000), šampion PMEZ (2000, 2003 – ve finále dal dva góly), mistr českéextraligy (2006). Drží rekord v počtu bodů v play-off české extraligy (25 bodů ve 12 zápasech). |
Co dál mají Češi se Švédy společného a co je naopak dělí?
Češi jsou možná uvolněnější, více chodí s přáteli do restaurací. Ve Švédsku si je zvete přímo domů. Však je to u nás v hospodách o něco dražší než u vás. Přizpůsobil jsem se vašemu stylu. I proto, že tady mám dost malý byt na to, abych si vodil domů houfy kamarádů.
Co si vůbec Švédi myslí o Češích?
Než jsem do Česka jel v roce 1997 poprvé, říkal jsem si stejně jako spousta mých krajanů: To bude jedna z těch komunistických zemí. Něco jako Bulharsko. Hodně jsem se pletl. A poučili se i další Švédové. Lidi tady si to možná ani neuvědomují, ale vaší zemi na pověsti hodně pomohl vstup do Evropské unie.
Čekal jste před příchodem do Česka, že na vás bude tak silný tlak?
Počítal jsem s ním. Chtěl jsem ho trochu využít, abych se mohl i s jeho pomocí stát lepším hráčem. Je to výzva, musíte kvůli tomu tvrdě pracovat.
Býváte před zápasy nervózní?
V základní části ne. Až když dojde na play-off. Ne že bych se teda přímo klepal, to se mi stalo naposledy někdy v juniorech.
Říkáte, že v play-off nervózní jste. Paradoxně jste v poslední sezoně zazářil až v něm, dokonce jste stanovil nový rekord v produktivitě.
Pro mou hru je motivace strašně důležitá. Základní část je dlouhá, je skoro nemožné udržet motivaci na sto procent.
Povězte, máte v Tatranu nějaké zvláštní podmínky?
Mám dobrý kontrakt. Ve Švédsku nebo Švýcarsku bych si přišel na větší peníze, ale životní úroveň je tady pro mě lepší. Věci tu stojí méně. Navíc – Švýcarsko je celkem nudná země. Všechno je tam takříkajíc na svém místě jako ve Švédsku. V Česku je to pro mě takové dobrodružnější.
Dá se říct, kolik si v Tatranu vyděláte?
Je to v podstatě nemožné. Já od klubu nedostávám klasickou výplatu, ale prostředky na věci kolem – na byt, mobil a podobně. A taky dostávám peníze na jídlo a pití. Kromě toho si přivydělávám překládáním textů z různých skandinávských jazyků do angličtiny.
Když jsme se domlouvali na rozhovor, říkal jste: Kdykoliv, mám čas do večera. Co tedy celé dny děláte?
Mám tréninky, překládám. Jistě, někdy na mě padne nuda. Zatímco mám volno, kamarádi pracují. Ale mám taky několik známých z loňska, kdy jsem v Česku studoval ekonomii. Teď už do školy nechodím, ona mě ta ekonomie na zemědělce dvakrát nebavila. Dostuduji ekonomku, až se vrátím do Švédska.
To bude kdy?
Smlouvu mám v Tatranu do konce sezony s opcí.
A pak? Zůstanete?
Teď bych hádal, že asi ne. Právě proto, že musím ve Švédsku dodělat školu. Ovšem není vyloučené, že se ještě do Česka vrátím.
Florbaloví cizincikdo všechno působí v českých klubech Muži Ženy |
Během poslední sezony jste si přitom v Česku prošel krizí. V základní části se vám tolik nedařilo, rozešel jste se s přítelkyní, nechal školy.
Nebyla to přímo krize. Ale jednoduchá doba to nebyla. Seběhlo se to někdy kolem Poháru mistrů. Pracoval jsem ve firmě, která na letišti vyhledávala ztracená zavazadla. Špatně se to stíhalo s florbalem, do toho škola. Musel jsem proto změnit zaměstnání, dát se na ty překlady.
Dovolíte si někdy nejít na trénink, když víte, že jste tak jako tak v Česku nejlepší?
Nikdy. Můžu být nejlepší jen tehdy, pokud budu chtít trénovat víc a víc. Kromě toho si nemyslím, že bych byl právě teď v Česku nejlepší. Nehraji zatím na takové úrovni, jak bych si přál. Svého maxima chci dosáhnout v Poháru mistrů.
Co švédská reprezentace? Je pro vás nemožné se do ní dostat?
Dokud budu hrát v české lize, vyjde to jen stěží. Kdybych hrál ve Švédsku a sezona by se mi vydařila, měl bych šanci.
Takže je pravděpodobnější, že si jednou zahrajete za český národní tým?
To bych se musel nejdřív pořádně naučit jazyk, dostat český pas... Ne, neříkám, že je to vyloučené, ale pro tuhle chvíli o tom nepřemýšlím.
Zato jste už přemýšlel o tom, že byste si zahrál za Finsko.
Ano, vždyť moji rodiče vlastně přišli do Švédska z Finska. Finové jsou na tom podobně jako Švédové, jen ve vzájemných zápasech pořád prohrávají. To mi nevadí. Asi by vás tolik nebavilo hrát za tým, který dokola jen vyhrává jako Švédsko.
Není cesta výš, když nahoře už jste.
Ale u české reprezentace by vám tahle monotónnost asi taky nehrozila!
Pravda. Podle mého se ale teď český národní tým vydal trochu špatným směrem. Máte skvělé hráče. Jenže před světovým šampionátem, který se bude hrát v Praze už za dva roky, se ten tým podle mě nedává dohromady. Místo toho se až příliš experimentuje. Ale to je věc reprezentačních trenérů.
Jedním z nich je i Skružný, který vás vedl minulý rok v Tatranu. Rozcházeli jste se v dobrém?
(rozmýšlí se) Ale ano, je v pohodě. Mně se jenom nelíbilo, že o mně cosi povídal do novin a přitom přímo od něj jsem to neslyšel. Co přesně? Třeba, že ode mě čekal víc. Ale on mi neřekl, co si představoval!
Prý vám vyčítal, že jste si až příliš zvykl na pražský noční život.
Samozřejmě, sem tam jsem večer někam zašel. Ale nikdy to nebylo před zápasem. Řekl bych, že jsem stoprocentně připravený ke každému tréninku, ke každému zápasu.
Prodloužil byste v létě smlouvu, pokud by Skružný zůstal v Tatranu?
To by záleželo na ambicích, na vyřčených cílech do sezony. Noví trenéři Tatranu přišli a řekli: Chceme vše směřovat k Poháru evropských mistrů. To se mi líbí. Loni jsme byli skvěle připraveni na ligu. A vyhráli jsme ji. Ale na úroveň Poháru mistrů to nestačilo. Proti Skružnému nic nemám, jen mi bylo při čtení jeho názorů v novinách smutno.
O jednom vašem rekordu už víme, o tom v produktivitě při play-off. Ale co jiný primát, neflorbalový: kolik jste nejvíc vypil piv?
Moc ne. Asi pět. To bylo v první týden mého pražského pobytu, když mě noví spoluhráči v Tatranu zkoušeli opít. Ale já zrovna nemám rád nějaké velké opíjení.
A co když vyrazíte na diskotéku, to jste dobrý tanečník?
Zkoušel jsem to se salsou, bylo to hrozné (smích).
Přitom když se řekne šlechtic, představím si, že vás už odmalička nutili pilovat valčíky.
Když jsem byl menší, tak mě to učili. Asi bych vydržel takový tanec pár minut, než by mě ta hudba unavila. V tomhle ohledu šlechtice asi opravdu nepřipomínám.
