Pro Belgičana v týmu Vismy šlo o první závod po těžkém pádu na Napříč Flandry na konci března. Se zlomenými žebry, klíční a hrudní kostí skončily jeho naděje na úspěšné tažení jarními klasikami i vyhlídky na debutovou účast na italském Giru.
Proti původním plánům se tak objevil na Kolem Norska, čímž způsobil v pelotonu o trochu větší pozdvižení, než na které jsou Otruba a jeho parťáci při závodech zvyklí.
Jaké je být v závodě s hvězdou velikosti van Aerta? Jste v jeho blízkosti opatrnější?
Určitě si dávám větší pozor, když kolem mě projíždí. Mám k němu respekt a rozhodně u něj nechci udělat nějakou blbost nebo ho shodit z kola. Ale myslím, že pro mladé kluky u nás v týmu musí být super pocit se hned první rok potkat na závodě s Woutem.
Na závody kategorie 2.Pro, mezi které Kolem Norska patří, se s týmem zas tak často nedostanete. Je znát, že jde o klání vyšší úrovně?
Letos to byl pro nás asi jediný závod skupiny 2.Pro, hodně jezdíme 2.1, kam patří i Czech Tour, Okolo Rakouska nebo Okolo Slovenska. Ty se hodně liší mezi sebou. Například závod Kolem Estonska nebude nikdy tak kvalitní jako Czech Tour. Kdežto tady už je jistota, že tu jsou kvalitní týmy a zázemí, že má ten závod prostě úroveň.
Když šlo o tak výjimečný podnik v týmovém kalendáři, připravovali jste se na něj nějak speciálně?
Na to nebyl moc prostor, protože pozvánku jsme dostali teprve před měsícem. Ale zrovna květen jsme měli mít hodně závodní, takže nám Kolem Norska do přípravy hezky zapadlo.
Cyklista Vacek skončil čtvrtý v etapovém závodě Kolem Norska |
Závod má trochu atypickou dramaturgii, začíná dvěma těžkými etapami a až teprve třetí je pro sprintery. Je potřeba se připravit trochu jinak, než když se otevírá hromadným dojezdem?
Když závod začíná nějakou lehčí etapou, tak je to pro jezdce mého typu určitě příjemnější. Tělo se adaptuje a druhý den už je člověk schopný podat adekvátní výkon. Ale když je etapa těžká hned první den, tak se na to musím dobře rozjet už den předem, což může někomu dělat problém. Myslím, že mně se povedla příprava docela dobře, první dva dny jsem byl šestnáctý a patnáctý, což je asi i to, kam jsem tady patřil.
Jak na vás závodění v Norsku zapůsobilo?
Vzal jsem si s sebou spoustu zimních věcí, protože jsem myslel, že nám většinu závodu proprší. A nakonec pršelo jen na začátku druhé etapy, jinak vyšlo počasí parádně, první etapu jsme odjeli v sedmadvaceti stupních. Z organizační stránky bylo vše perfektní, kvalitní silnice a nikde žádná odstavená auta. Navíc příroda i města jsou tu všude moc pěkná. Klidně bych si to zopakoval.
Přestože jste si možná myslel na lepší výsledek než konečné 23. místo?
Doufal jsem, že bych v nějaké z etap mohl být v první desítce, a trochu mě mrzí, že to nevyšlo. Do poslední etapy jsem vstupoval na šestnáctém místě, tak jsem šel do úniku s tím, že by nás mohla zezadu dojet nějaká silnější skupina, čímž bych si umístění vylepšil. Jenže nakonec nás sjeli dvě kola před cílem, a mně už pak nezbývaly síly do posledního stoupání. Ale jsem rád, že jsem to zkusil. I jako tým jsme předvedli super výkony. Každý den jsme byli v úniku, máme etapové umístění v druhé dvacítce, Filip Řeha bojoval o nejlepšího vrchaře. Byli jsme vidět, a to je hlavní.
Co vás čeká v nadcházejících týdnech?
Ostatní kluci pojedou na nějaké menší závody, ale já dostal prostor připravit se na červnové mistrovství republiky. Budu obhajovat titul v časovce, a pak se chci pokusit i o ten v hromadném závodě, to jsou letos moje hlavní cíle.