Dvaatřicetiletý Spěšný dojel v Canbeře na 25. místě. Výsledek bere se smíšenými pocity.
"Věřil jsem, že bych mohl skončit do patnáctky. A do více než půlky závodu to také tak vypadalo. Jenže přišly křeče, a to byl konec nadějí," líčil včera jezdec stáje Česká spořitelna MTB.
"Byl to krásný závod, pro mě měl ale bohužel hořký konec. Po čtvrtém kole ze sedmi jsem se začal propadat a nešlo s tím nic dělat," popisuje.
Co bylo příčinou křečí, které letos šestému muži mistrovství Evropy vystavily stopku v boji o lepší příčky? "Hodně jsem o tom přemýšlel a příčin bylo několik," rekapituluje.
"Za prvé myslím, že to bylo stravou. V Austrálii se jí podobně jako v USA, sladké housky a také další jídla jsou hodně do sladka, což mi moc nesedí a hlavně na to nejsem zvyklý," líčí Spěšný, který si vyčítá i přílišnou motivaci a s tím spojené nedostatečné občerstvování při samotném závodě.
"Byl jsem hodně vyhecovaný. Startoval jsem z druhé řady, zorientoval jsem se v balíku a závod se pro mě vyvíjel dobře. V půlce jsem měl na vedoucího borce ztrátu dvě minuty, což je výborné, a pohyboval jsem se ve skupině s Jaroslavem Kulhavým," zmiňuje celkově devátého muže závodu, který vytvořil české historické maximum.
"V té euforii jsem ale zapomněl doplňovat tekutiny a jíst. I to se mi vymstilo," míní Spěšný. Hlavní problém byl ale ještě jinde. V posedu na kole. V jediném centimetru, o nějž se Spěšnému posunulo sedlo do rámu.
"Tím pádem jsem šlapal se skrčenýma nohama. Nepropínaly se, a to bylo asi hlavní příčinou křečí." Může rozhodovat jeden jediný centimetr? "Určitě. Centimetr je hodně, i když se to nezdá. Všechno se ladí na milimetry."
Po odjetí čtyřech okruhů tedy Spěšný věděl, že se o přední příčky neporve. "Pak už jsem jen trpěl." Doma se ukázal jen na skok, včera po poledni se byl projet a večer stihl kriterijní Giant ligu. "Ale jen v balíku pokecat s klukama, žádné závodění," smál se.
Sezona totiž nekončí a bikera čekají dva závěrečné podniky Světového poháru. Do švýcarského Champéry odjíždí zítra. "Budu zkoušet nové odpružené kolo a chci si to užít," tvrdí. I tak by ale rád atakoval první patnáctku.
"Věřil jsem, že bych mohl skončit do patnáctky. A do více než půlky závodu to také tak vypadalo. Jenže přišly křeče, a to byl konec nadějí," líčil včera jezdec stáje Česká spořitelna MTB.
"Byl to krásný závod, pro mě měl ale bohužel hořký konec. Po čtvrtém kole ze sedmi jsem se začal propadat a nešlo s tím nic dělat," popisuje.
Co bylo příčinou křečí, které letos šestému muži mistrovství Evropy vystavily stopku v boji o lepší příčky? "Hodně jsem o tom přemýšlel a příčin bylo několik," rekapituluje.
"Za prvé myslím, že to bylo stravou. V Austrálii se jí podobně jako v USA, sladké housky a také další jídla jsou hodně do sladka, což mi moc nesedí a hlavně na to nejsem zvyklý," líčí Spěšný, který si vyčítá i přílišnou motivaci a s tím spojené nedostatečné občerstvování při samotném závodě.
"Byl jsem hodně vyhecovaný. Startoval jsem z druhé řady, zorientoval jsem se v balíku a závod se pro mě vyvíjel dobře. V půlce jsem měl na vedoucího borce ztrátu dvě minuty, což je výborné, a pohyboval jsem se ve skupině s Jaroslavem Kulhavým," zmiňuje celkově devátého muže závodu, který vytvořil české historické maximum.
"V té euforii jsem ale zapomněl doplňovat tekutiny a jíst. I to se mi vymstilo," míní Spěšný. Hlavní problém byl ale ještě jinde. V posedu na kole. V jediném centimetru, o nějž se Spěšnému posunulo sedlo do rámu.
"Tím pádem jsem šlapal se skrčenýma nohama. Nepropínaly se, a to bylo asi hlavní příčinou křečí." Může rozhodovat jeden jediný centimetr? "Určitě. Centimetr je hodně, i když se to nezdá. Všechno se ladí na milimetry."
Po odjetí čtyřech okruhů tedy Spěšný věděl, že se o přední příčky neporve. "Pak už jsem jen trpěl." Doma se ukázal jen na skok, včera po poledni se byl projet a večer stihl kriterijní Giant ligu. "Ale jen v balíku pokecat s klukama, žádné závodění," smál se.
Sezona totiž nekončí a bikera čekají dva závěrečné podniky Světového poháru. Do švýcarského Champéry odjíždí zítra. "Budu zkoušet nové odpružené kolo a chci si to užít," tvrdí. I tak by ale rád atakoval první patnáctku.
