Co je nebezpečnější? Fourcross, nebo sjezd?
To je úplně bez debat: sjezd. Je to vidět i na pádech. Když jedou profíci fourcrossový trénink, tak jeden dva z deseti lehce spadnou. Když je trénink sjezdu, tak spadnou skoro všichni. Vždycky se vyskytne nějaká překážka nebo závada na kole. Sjezd je na kola drastický, materiál odchází rychle. Navíc je delší a člověk je mnohem unavenější. Ke konci už není schopen udržet kolo v rukou a vjede do pasáže kamenů, kde se musí trefit na deseticentimetrovou stopu.
Tomáš SlavíkElitní MTB biker, 26 let Narodil se v Brně, žije v Jablonci nad Nisou. |
Jaké byly vaše první "ostré" sjezdové závody v JAR?
Byla to pro mě velká neznámá. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. A byl jsem docela příjemně překvapený. Zajel jsem 36. místo, což je jeden z nejlepších českých výsledků za poslední tři roky. Mám za sebou pět měsíců přípravy, kdežto jiní borci to jezdí deset let. Sjezd je hodně o zkušenostech, které já zatím nemám. Učím se postupně a do budoucna to snad bude dobré. Během jednoho dvou let bych se mohl dostat mezi nejlepších dvacet nebo deset na světě.
Co pro vás při přechodu z fourcrossu bylo nejtěžší?
Celý život jsem zvyklý jezdit tratě do jedné minuty, takže jsem v uvozovkách sprinter. Jenže tratě ve sjezdu se jezdí čtyři až pět minut, takže už se bavíme o střední vytrvalosti. Všechny svaly tady fungují úplně jinak. Takový sprinter po jedné minutě odpadne a není schopen jet dál. Já musel změnit trénink tak, abych byl schopen zvládnout obě disciplíny.
A dá se to? Nebude jedna na úkor druhé?
Měl jsem dobře naladěný tréninkový plán. Je pravda, že vytrvalost ubírá sílu. Jsem teď sice trochu slabší, ale zase lehčí. Zhubnul jsem sedm kilo. Takže se to dorovná. Ve fourcrossu teď jezdím stejné, ba ještě lepší časy, ale dokážu zvládnout i sjezdovou trať.
Jak byste popsal to, co člověk prožívá, když se ve sjezdu řítí z kopce dolů?
Jsou to čtyři minuty čiré bolesti. Po první minutě nastává stav, kdy už člověk vůbec nemůže, ale musí dojet do cíle. V Jižní Africe jsem si sáhl na dno. Sjezdaři mluví o příchuti krve v krku a přesně to jsem cítil. Ke konci tratě jsem měl úplně rozmazané vidění, nebyla to žádná sranda. Do takového stavu jsem se v tréninku nedostával ani zdaleka, a to jsem myslel, jak tvrdě trénuju.
A co vás to vůbec napadlo, že jste se vrhl i na sjezd?
Ve fourcrossu jsem zajel veškeré úspěchy, které se daly získat. V loňské sezoně jsem docela dominoval. Hledal jsem nové výzvy a jednou z nejzajímavějších byl sjezd, ve kterém ještě nikdo z českých jezdců nezajel pořádný světový výsledek. Přemýšlel jsem o tom už tři roky, ale neměl jsem odvahu se do toho pustit. Až teď jsem ji konečně našel. A je to na dobré cestě.
Na dobré cestě kam?
Stoprocentní prioritou pro mě letos zůstává fourcross, ale chtěl bych reprezentovat i ve sjezdu. Komplikací je, že některé závody se konají ve stejný víkend jako fourcrossové. Kombinace těch dvou věcí bude těžká. Zničený ze sjezdu půjdu na fourcrossové kolo, které je úplně jiné. Budu se na to muset hodně připravovat. Nejdřív jsem nechtěl jet tolik závodů, ale sjezd mi docela jde a byla by škoda to promarnit.
Můžete se i ve sjezdu dostat mezi nejlepší?
To je otázka. Jak už jsem říkal, sjezd je hodně o zkušenostech. Za rok asi nejde udělat extra posun nahoru. Kdybych letos zajel výsledek do třicítky, byl bych nejšťastnější člověk na světě. Ale se správným tréninkem a zázemím by od příštího roku mohla být reálná hranice top dvacet či patnáct. A na některých konkrétních tratích to může být ještě lepší.
Jaké pro vás budou hlavní cíle letošní sezony?
Chtěl bych obhájit celkové vítězství ve světové fourcrossové sérii a na mistrovství světa získat dres s pruhy šampiona. To je pro mě nejvíc. K tomu přidám ještě pár svěťáků ve sjezdu a mistrovství světa.
Vloni jste v Jablonci pořádal závod světové série ve fourcrossu. Bude mít letos pokračování?
Ano. Abych toho snad neměl málo, pořádám i závody. To je velký žrout času a je to fakt hodně náročné fyzicky, psychicky i časově. Ale světová série v Jablonci letos určitě bude, a to 26. července. Nachystali jsme spoustu novinek, přijedou ještě lepší rideři než vloni a chtěli bychom pokořit hranici deseti tisíc diváků.
K propagaci vám pomohlo i video se skvělým trikem Michala Marošiho, který vloni na dřevěné stěně profrčel kolem soupeřů.
To určitě, na youtube to mělo několik milionů zhlédnutí! Každý, kdo se mnou o závodech mluvil, se o tom zmínil. Mám z toho samozřejmě radost a jsem rád, že jsme se s jabloneckou tratí dokázali takhle prosadit do světa.
