Jenže v pondělí vjel do kopců Andorry, ztratil v nich dvě a půl minuty a nestačil se divit, co se to s ním děje. „Tak slabý jsem se dávno necítil. Vůbec nechápu proč,“ pronesl tehdy za cílem.
Záhy pochopil.
„Mám střevní chřipku. Jsem zesláblý, v noci nespím,“ sděloval po úterní rovinaté čtvrté etapě. Virus se šířil napříč pelotonem, přičemž nejvíce zasáhl stáje Trek a Bora. Z německé formace proto musel odletět domů Slovák Kolář, velké trable hlásili Polák Poljanski – a hlavně Rafal Majka.
Třetí cyklista předloňské Vuelty jako by byl na letošních kláních Grand Tour prokletý. Z francouzské Tour se potlučený Majka musel pakovat už po nezaviněném pádu v 9. etapě. Tentokrát jej na Vueltě střevní chřipka oslabila natolik, že na úterní rovině do Tarragony chytl takřka čtyřminutovou ztrátu.
„I zvednout se ze sedla je pro Rafu v tomhle stavu nesmírně obtížné,“ líčil Steffen Radochla, sportovní ředitel stáje Bora. Nemoc v kombinaci s únavou ze závodu a se 30stupňovým vedrem si vybírala daň.
„Na trati jsem se nemohl ani napít, všechno šlo hned ven,“ popisoval Majka. „Nemám žádnou energii v nohách, každý kilometr je tak bolestivý. Teď jedu pouze v módu přežití, nic víc. Celková klasifikace je ztracena, ale celá Vuelta ještě ne.“
Další marod Contador naopak v úterý zatvrzele opakoval: „Rozhodně se nechystám vzdát. Tuhle Vueltu dojedu. Budu se dál rvát.“ Třeba i o červený dres s vírou v zázraky a náhlé zvraty, jejichž iniciátorem v minulosti tolikrát sám byl.
„Nepanikaříme. Čekáme. Naštěstí to není tak, že by Alberto v Andoře ztratil nějakých patnáct minut,“ pronesl Dirk de Mol, jeho šéf ve stáji Trek. Contador v Tarragoně děkoval za pomoc fanouškům: „Tolik mi jich kolem trati vyjadřuje podporu. Tím mi dodávají energii. Připadám si, jako bych jel závod kolem svého domu.“
Ani energie celého Španělska by mu však nebyla k ničemu, kdyby dál stávkoval jeho žaludek.
„Středeční etapa bude mým velkým testem,“ řekl před ní.
Středeční pátá etapa se posléze odehrávala v regionu Valencie na dvou frontových liniích. Na té první si to během pouti přes vrchařské prémie druhé kategorie rozdávali uprchlíci ze spodních pater výsledkové listiny.
Až pět minut za nimi šlapal peloton s největšími favority.
Jetse Bol z druhodivizní formace Manzana Postobon, nejlépe postavený z party uprchlíků, dokonce v jednu chvíli virtuálně svlékal Chrise Frooma z dresu lídra závodu.
„Ale nemyslím si, že by náš červený trikot byl opravdu v ohrožení,“ podotkl později Froome. „Kontrolovali jsme situaci. Spíše jsem byl překvapen, že další týmy dnes nechtěli jet o etapu a stíhat uprchlíky.“
Ani jezdci jeho stáje Sky tento zájem nejevili, přestože se komando v černých dresech opět srovnalo na špici hlavního pole.
„Každý se víc staral o celkové pořadí a nikdo neměl doopravdy chuť stíhat uprchlíky,“ říkal Simon Yates z Oriky. „Sky jelo udržovací, příjemné tempo.“
Ovšem jen dočasu. Na tříkilometrovém strmém stoupání k cíli, až k poustevně svaté Lucie, se mělo vše změnit. Alexej Lucenko z Astany, který postupně setřásl všechny kolegy z úniku, si tady dojel pro životní triumf.
Vítězný Lucenko telefonuje po etapě:
Více než čtyři minuty za ním se konečně rozpoutala bitvu o vteřiny mezi největšími hvězdami Vuelty.
A děly se věci.
Froomův pomocník Gianni Moscon podobně jako v Andoře dvakrát navýšil tempo. „Na své první Grand Tour zatím odvádí Gianni úžasnou práci,“ opět ho chválil Froome. „Doslova trhá peloton na kousky, nejdřív v Andoře a potom i tady. Ani pro mě není jednoduché zůstat za jeho kolem.“
Mosconova akcelerace způsobila, že se od ostatních oddělila čtveřice jezdců: Froome ze Sky, Woods z Cannondalu, Chaves z Oriky – a s nimi, ano, je to on, Alberto Contador!
Španěl se dokonce pokusil sám zaútočit a odjet jim, ale muž v červeném si ho pohlídal. Ne nadarmo se znají léta.
Společně projeli cílem, kam se až s odstupem trousili ztrácející spolufavorité Vuelty. Předloňský šampion Aru zaostal za Froomem a spol. o 11 sekund, andorský vítěz Nibali o 26 sekund a Francouz Bardet dokonce o 49 sekund.
„Beru Vueltu den po dni, ale dnešní etapa každopádně nebude stát vysoko v mých vzpomínkách,“ svěřoval se Romain Bardet, třetí cyklista na Tour. „Byl to složitý den. Vím, že takové dny během Grand Tour přicházejí. Ale naštěstí bude závod stále dlouhý.“
Vincenzo Nibali dorazil se svým pomocníkem Valeriem Agnolim, za čárou se ještě oba otočili na časomíru.
„Tyhle krátké prudké, deseti- nebo patnáctiminutové kopce pro mě byly vždycky tvrdé,“ poznamenal Nibali. „Často jsem na nich zaplatil. Dnes také. Dívám se však dopředu a neztrácím optimismus.“
Jeho týmový šéf Paolo Slongo pohlédl na svěřencova data na SRM a bilancoval etapu: „Ta ztráta není ani malá, ani velká. Nešlo o den, ve kterém vyhrajete Grand Tour. Tyto typy stoupání Vincenzovi nesedí, preferuje mnohem delší. Kdyby měl kopec deset kilometrů, dopadlo by to jinak.“
Froome, nadále úspěšně hájící červený trikot, si u malé kapličky sedl na trenažér a s hlavou otočenou k bílé zdi se mlčky vyjížděl.
Stejnou činnost provozoval Contador, jen s tím rozdílem, že tak činil s tváří natočenou k desítkám mikrofonů.
„Cítil jsem se určitě lépe než v posledních dnech,“ hodnotil. „Připadal jsem si zase podobně jako při přípravě před Vueltou. Ale nechci být příliš euforický. Byl to krátký, explozivní dojezd, dlouhé horské testy přijdou až ve druhém týdnu.“
Opět se jej ptali na celkovou klasifikaci. Stále na ni myslí? Pokusí se ze současného 26. místa a tříminutové ztráty vrátit do boje o stupně vítězů?
„Celková klasifikace je komplikovaná,“ odvětil. „Nejdůležitější je teď zůstat zdravý. Každý, kdo viděl záběry z Andorry, musel vidět, že to nejsem já. Nemám radost ze ztráty, kterou jsem tam nabral. Ovšem dnešek byl pozitivním znamením. Uvidíme, čeho jsem tu ještě schopen.“
Už se zase usmíval.
„Já si tuhle Vueltu opravdu hodlám užít,“ ujistil všechny.
VZPOMÍNKY NA MINULOST. Třikrát už Contador Vueltu ovládl: v letech 2008, 2012 a 2014.
Froome opustil trenažér a teprve pak se rozpovídal i on: „Kdyby mi někdo před dnešní etapou řekl, že v ní mohu vydělat na mnohé soupeře tolik času, bral bych to všemi deseti.“
Na startu páté etapy vedl o pouhé dvě vteřiny před triem pronásledovatelů, nyní má náskok deset sekund před druhým Tejayem van Garderenem a jedenáct sekund před Estébanem Chavesem.
Pomalu, ale vytrvale rozevírá nůžky.
A zároveň pozoruje řeč těla svých protivníků.
„Chaves už ukázal, že je jedním z nejsilnějších vrchařů v závodě. Loni zajel Vueltu extrémně dobře a umím si představit, že letos pojede stejně tak. Jen časovka není vyloženě jeho oblíbenou disciplínou,“ naznačil Froome jméno možná nejsilnějšího protivníka.
„Také Alberto dnes předvedl, jaký má charakter - a že se nikdy nevzdává. Jsem si jistý, že bude bojovat do konce.“
Dva sice kopcovité, přesto papírově relativně klidnější dny mají následovat. Dnes po sérii horských prémií 2. a 3. kategorie dlouhý sjezd do cíle v Saguntu a v pátek třináct kilometrů před cílem v Cuence dlážděný výšlap třetí kategorie.
Ačkoliv... který den je na Vueltě doopravdy klidný?