Ulice, kde stojí na startu autobus stáje Trek, je neprostupná. Dav ji uzavřel, lidé obsadili i schody a verandy okolních domů. Konečně se dočkali. „Už jde! Albertóóó.“ Ruce s mobily a fotoaparáty vyletí do výše.
Alberto Contador se usmívá a pět minut postává pro selfie, podepisuje se, potřásá fanouškům rukou.
„Něco takového jsem ještě nezažil,“ povídá mi jeho bratr i manažer Fran. „Alberto je letos na Vueltě jako rocková hvězda, lidé na něj čekají všude. A on si to užívá.“
CELÉ ŠPANĚLSKO DĚKUJE. Díky, Alberto.
„Gracias, Alberto,“ zní tu neustále. Stejná prostá věta. Je nastříkaná na silnicích, vyvěšená z oken, objevuje se na španělských, ale třeba i ekvádorských vlajkách. „Jako kdyby se v Americe loučil Michael Jordan,“ srovnává Peter Stetina, další cyklista z týmu Trek.
Tak odchází Alberto Contador.
Tak končí ve 34 letech kariéra cyklisty mnoha protikladů.
Byl útočníkem řídícím se intuicí, mužem ze staré školy navzdory nové éře režírované wattmetry.
Inspiroval se Lancem Armstrongem, aby jej posléze nesnášel.
Sám čelil obvinění ze spolupráce s dopingovým lékařem Fuentésem a později i z užití zakázaného clenbuterolu, celý případ však označil za nehorázné spiknutí.
Pro mnohé, nejen ve Španělsku se stal legendou, bez ohledu na jeho kauzy.
Tolikrát na trati padal, často vlastní vinou, ale zároveň dokázal závodit na samé hraně bolesti a až neuvěřitelně se vracet na scénu, ať už po zlomeninách, nebo po dopingovém trestu.
Projevoval hlubokou náklonnost přátelům, jenže zároveň, především v posledních letech, až příliš podléhal pochybnostem a spatřoval neexistující úklady, jimiž se nechával vyvést z míry, jak tvrdili ti, kteří ho dobře znali.
Ten, který tvoří
Přesto, ať už jste patřili do tábora jeho příznivců, či odpůrců, jedno jste museli uznat: svým pojetím cyklistiky i nesmírnou vášní, s jakou závodil, dodával pikantní koření všem cyklistickým kláním. Nevyčkával v pozadí, nýbrž aktivně vytvářel show. Dokonce i šéf Tour Christian Prudhomme, který jej v roce 2008 kvůli dopingovým aférám stáje Astana ani nepustil na start, mu nyní skládá poklonu: „Alberto svými útoky určoval tvář závodů.“
Přitom celý tento příběh vůbec nemusel být napsán. Jeho kariéra i život mohly skončit 12. května 2004 na závodě Kolem Asturie.
„Jeli jsme zrovna po široké silnici, lehký sjezd,“ vyprávěl René Andrle, tehdejší týmový kolega Contadora. „Najednou Alberto zničehonic vybočil. Ptali se ho: Co se děje? A on už vůbec nereagoval. Ztratil vědomí a padl ze silnice.“
Testy v nemocnici odhalily vrozenou vadu, v jejímž důsledku vznikla krevní sraženina, která doputovala do mozku a ohrožovala jej na životě. Dvakrát byl operován.
Na lůžku začal číst knihu Lance Armstronga. „Pomohla mi uvěřit, že se mohu vrátit.“ Motivovalo ho, jak Američan porazil rakovinu a ovládl Tour. Chtěl být jako on. A když si v roce 2007 skutečně šlapal pro první triumf na Tour, Armstrong jej hnal z doprovodného vozu a vykládal: „Alberto je budoucností cyklistiky.“
Což tituly z Gira a Vuelty 2008 potvrdil. Stal se v 25 letech pátým a zároveň nejmladším cyklistou, který během kariéry dokázal vyhrát všechny tři Grand Tour.
Kdo by tehdy uvěřil, že po Armstrongově návratu do pelotonu se ti dva stanou ve společném týmu Astana úhlavními nepřáteli. Contador, na jehož straně zůstali jen dva pomocníci, nařkl v průběhu Tour 2009 šéfa týmu Johana Bruyneela, že nepokrytě nadržuje Američanovi. Například tím, že mu dal kvalitnější, lehčí kolo do časovky.
„Bojuji proti všem, i proti vlastnímu týmu,“ líčil. A přece vyhrál - a vzápětí prohlásil: „Můj vztah s Armstrongem je nula. Jeho povahu jsem nikdy neobdivoval.“ Američan vzápětí kontroval: „Alberto ještě mentálně nedospěl.“
Od té doby si už Contador nikdy nechtěl připadat tak sám. Do týmů, za něž závodil, si proto vždy přiváděl „své“ Španěly, ať už jezdce, mechaniky, mluvčí či poradce. Snad i proto v angličtině velké pokroky nedělal, po několika nepříliš přesvědčivých pokusech se na tiskových konferencích vrátil ke španělštině a odpovědi nejraději načínal svými oblíbenými slovy „bueno“ a „hombre“.
„Hombre, člověče, když budu mít nohy, určitě budu zase útočit. Útočit je můj styl. Útok, to jsem já.“
UŽ V RŮZNÝCH TÝMECH. Alberto Contador a Lance Armstrong.
Kauza o 0,000 nic
Armstrong si založil vlastní tým Radioshack, Contador zůstal po naléhání Alexandra Vinokurova v Astaně a po bitvě s Andy Schleckem zvítězil i na Tour 2010. Ale jen dočasně. Pak antidopingová laboratoř v Kolíně nad Rýnem odhalila v jeho vzorku „velmi malou koncentraci clenbuterolu“.
Šlo o pět pikogramů, o 0,000 000 000 05 gramu látky na mililitr moči, jenže i ta byla dle pravidel trestná. Když jsem o této hodnotě později v Praze hovořil s legendárním Eddy Merckxem, zastal se ho: „Co je to za stupiditu? Diskvalifikován za 0,000 nic, i když mu nedokázali, že by si to vědomě vzal?“
Contador se situoval do pozice oběti, svaloval vinu na kontaminovaný steak, který mu dovezli během druhého volného dne Tour, a prohlašoval: „Ztratil jsem víru ve spravedlnost i v cyklistiku.“
Nekonečných osmnáct měsíců se táhla jeho kauza, stala se „jihoamerickou telenovelou“ nesčetných obvinění, soudů, odsouzení i odvolání. Než dospěla do finále, směl závodit v podmínce. Na Giru 2011, už v barvách Saxo Banku, tak předvedl nejdominantnější představení kariéry, při němž jsme si s kolegy v horách už ani nekladli otázku: Ujede Contador? Správná otázka totiž zněla: Kde ujede Contador?
V Itálii tehdy předvedl, jak si svým charizmatem umí získat dav. V úvodních etapách malovali tifosi na silnici k jeho jménu injekční stříkačky, bučeli na něj, běhali před ním se steakem naraženým na tyči.
On se naopak snažil být k fanouškům ochotný a milý - a rozdával dárky jezdcům. Když už nabral v pořadí dost velký náskok, přenechával etapová prvenství v horách i svému protivníkovi José Rujanovi nebo bývalému pomocníkovi Paolu Tiralongovi.
Postupně přetáhl na svoji stranu diváky i média, nakonec nadšeně oslavující „Alberta CONquisTADORA“. O více než šest minut porazil italské duo Michele Scarponi - Vincenzo Nibali.
VYHRAJ TY. Druhý Alberto Contador přenechává vítězství v etapě Josému Rujanovi.
Ale... ani tento titul mu nezůstal, stejně jako ten z Tour 2010. Po prostudování soudního spisu o 4 000 stranách mu arbitráž konečně vyměřila dvouletý trest se zpětnou platností od července 2010. Marně investoval do obhajoby dva miliony eur. „Moje morálka je zničená,“ pronášel monotónním hlasem, zatímco celé Španělsko se za něj postavilo a list Marca psal: „Sportovní arbitráž ztratila rozum. Odsouzení Contadora je vrcholem absurdity a skandálním pučem. Soudci popřeli základy práva.“
Neukončil kariéru, jak pohrozil. Morálku hledal u manželky Macareny a svých blízkých. Rybařil na moři, byl fascinován ptáky, které choval ve velké voliéře, chodil na hon, pečoval o mladšího bratra trpícího dětskou obrnou.
Comeback měl v dresu stáje Saxo-Tinkoff velkolepý.
Zvrátil zdánlivě ztracenou Vueltu 2014 dlouhým útokem v podceňované etapě na vrchol 2. kategorie Fuente Dé. „To byl pro mě nejemotivnější zážitek Albertovy kariéry,“ vzpomíná jeho bratr Fran, jak vysvlékl z červeného dresu Joaquima Rodrígueze. „Čekali jsme na něj v cíli s mámou i sestrou a byli jsme na něj tak hrdi.“
DRUHÝ TRIUMF NA VUELTĚ. Contador si jede v poslední etapě do Madridu pro celkové vítězství..
Když poté Contador vítězně proťal i cíl v Madridu, ukázal sedm vztyčených prstů. Ano, tolik titulů z Grand Tour už mohl mít. Že mu dva zpětně vzali? „Pro mě je podstatné, kolikrát mě viděli zvítězit fanoušci,“ reagoval.
Když se rozjedu, bolest poleví
Na Tour byl vytlačen z piedestalu Chrisem Froomem, zato na Vueltě 2014 ještě Brita porazil, byť začínala pouhých 40 dnů poté, co si Contador při Tour zlomil holenní kost. Sledoval jsem ho, kulhajícího za cíli úvodních etap, a myslel si: Někdo takový přece nemůže vyhrát. Tvrdil však: „Jakmile se rozjedu, bolest naštěstí poleví. Bez kola bych trpěl víc.“
POSLEDNÍ DVA TITULY Z GRAND TOUR. Vuelta 2014 a Giro 2015.
Po vítězném Giru 2015, kde si poradil s Fabiem Aruem i Mikelem Landou, a po marném pokusu o double už víc padal než zářil, s potrhaným dresem a pohledem raněného zvířete se tolikrát ztrácel v týmovém autobuse.
„Přestává si věřit a začíná být nezdravě podezřívavý. Hledá útok i tam, kde žádný není. I proto panikaří a padá,“ všímal si René Andrle, znalec Contadora i španělské scény.
Teprve když si na letošní Tour ujasnil, že tato sezona bude jeho poslední, jakoby se vnitřně zklidnil a začal si závodění zase užívat. Skvěle se připravil na rozlučkovou Vueltu. Kvůli střevní chřipce sice ztratil ve třetí etapě dvě a půl minuty, ale útočil dál, takřka každý den, i včera.
„To je styl, jak se chci loučit, bez ohledu na konečný výsledek. Tak mě lidé znají,“ říkal.
V neděli večer došlape do Madridu, vše skončí. A pak? „Každé ráno si konečně dopřeju ke snídani šunku se slaninou, takže budu muset brzy obměnit šatník. A radši se nebudu vážit,“ zasměje se.
Ovšem ještě předtím pojede naposledy v životě horskou etapu. Těšte se na velkolepé loučení. Statisíce fanoušků mají obsypat asturijský Angliru. Na hoře, považované za nejobtížnější stoupání všech Grand Tour, svedou Froome s Nibalim souboj o titul a Contador bude usilovat o etapu i o madridské stupně vítězů. Cyklistický kasovní trhák.
Zaútočí, buďte si jisti.
Jen je otázkou kde.
