Asi každý cyklistický profesionál si přeje vyhrát za svou kariéru alespoň jednou.
Aspoň jednou zvednout ruce nad hlavu, zaradovat se v cíli. Což o to, australský cyklista Jay Vine si tohle ve čtvrtek na španělské Vueltě splnil.
Jen ho při tom nikdo neviděl.
„Jaký to ikonický moment! Gratulace, Jayi Vine!“ napsal ironický twitterový účet Cycling out of context k fotce z cíle, kde není vidět vůbec nic.
What an iconic moment. Congrats @JayVine3 pic.twitter.com/bOUVROdI45
— Cycling out of context (@OutOfCycling) August 25, 2022
Mlha totiž na vrcholu kopce všechno zahalila. Jeho triumfální průjezd cílem tak z fanoušků u televizních obrazovek neviděl vůbec nikdo. Neexistuje ani žádná fotka z tohohle momentu. Jen jedna, kdy už Vine projíždí za cílem s úsměvem od ucha k uchu (titulní fotka článku).
Jemu to ale pranic nevadilo.
„Je to neskutečné, že se mi povedlo odjet ze skupiny favoritů a v kopci před ní vydržet a ještě vyhrát,“ radoval se.
Jak by ne, vždyť ještě nedávno se mohl podobně radovat maximálně při virtuálních závodech na aplikaci Zwift. Právě tady si ho všimli šéfové Alpecinu, než mu nabídli smlouvu v opravdovém světě.
„Já přitom Zwift stále používám, protože jsem měkkota,“ smál se už v teple na tiskové konferenci. „Kdyby bylo takové počasí doma v Andoře, ven bych nevyjel. Zwift beru pořád jako dobrou přípravu na velké události ve chvílích, kdy venku není hezky, protože v dešti jen těžko předvídáte, co udělají ostatní účastníci silničního provozu.“
O to pozoruhodnější je, že své první profesionální vítězství vyhrál v deštivém odpoledni v Kantábrii, kde se sám v mlze a nepříjemném dešti šplhal na vrchol Pico Jano.
Odrážel přitom útoky dotírajících Remka Evenepoela s Enrikem Masem, kteří se rozhodně nešetřili. Postrádal pohodlí svého domova a vyhrál v nejtěžších možných podmínkách.
Talentu má dost
Na Zwiftu zářil už roky, letos v únoru se dokonce stal mistrem světa.
Šéfy týmu Alpecin-Fenix přitom neohromil titulem, ale tím, kolik wattů na kilogram hmotnosti dokázal při své jízdě vyvinout.
I proto mu už loni nabídli smlouvu a nestačili se divit. Hned při svém prvním startu málem vyhrál závod Kolem Turecka. Zaostal jen za Josém Manuelem Díazem. V srpnu si pak vyzkoušel i Vueltu, kde se dostal v horské 14. etapě do úniku, ve kterém podlehl jen skvělým vrchařům Romainu Bardetovi a Jesúsi Herradovi. Bylo jasné, že v tom klukovi něco je.
Letos už vyhrál vrchařskou soutěž na Etoile de Besseges. Třikrát dojel v etapách různých závodů druhý, naposledy v Norsku za jistým Remkem Evenepoelem.
Právě jemu se Vine ve čtvrtek na Vueltě snažil pláchnout a později před ním udržet zkracující se náskok.
Myslel na to, jak před startem závodu dostal od sportovních ředitelů právě tenhle úkol – vyhrát aspoň jednu horskou etapu. I proto už od začátku závodu ztrácel čas, aby se mohl vydávat do úniků.
A paradoxně pak první profesionální triumf nepřišel z klasického úniku, ale z útoku ze skupiny favoritů na závěrečném kopci.
„Je to fakt neskutečné. V prvních pěti kilometrech jsem píchnul, takže mi únik ujel. Tým ale pořád chtěl, abych to zkusil v závěrečném stoupání, pokud únik dojedeme,“ líčil.
A tak to zkusil.
Na metě 12,6 kilometru za to vzal. V polovině závěrečného kopce chytil osamoceného Marka Paduna a pokračoval dál.
V mlze za sebe neviděl, netušil, jak daleko za ním jsou největší favorité, vlastně si tak jel další ze svých virtuálních závodů. V té době totiž na Evenepoela měl pouhých 20 sekund, v cíli o šest kilometrů později jich měl k dobru 15. Jel tak stejné tempo jako největší favorité závodu.
Vzhledem k tomu, že třeba Primož Roglič nebo Jai Hindley na něj ztratili necelou minutu, úctyhodný výkon.
The first summit finish wasn't short of excitement as the weather turned biblical! 🌧
— Velon CC (@VelonCC) August 25, 2022
Jay Vine stormed up the road to take an emphatic victory whilst Remco Evenepoel claimed the race lead 💪
Watch the full highlights here: https://t.co/PVd7DXrS6j
_____
🇪🇸 #LaVuelta22 pic.twitter.com/G5ZD848pfF
„Je fakt neuvěřitelné, že se mi povedlo ujet skupině favoritů a ještě vyhrát, ale pracoval jsem na tom celý rok. Letos už jsem byl několikrát blízko,“ připomněl svá druhá místa.
V posledních kilometrech myslel i na svou manželku, která už pár let nepracuje a jen svého muže naplno podporuje.
„Každý den mi doma vytváří tréninkový kemp, poslední roky pro mě dělá opravdu všechno. Na ni jsem myslel nejvíc. A pak taky na to, že je čas pořídit si corvettu,“ zasmál se.
A proč by ne? Vždyť má za sebou úžasnou cestu.
Na začátku sezony 2020 dojel pátý na Herald Sun Tour a doufal, že se mu tím otevřely dveře do Evropy. Jenže covid je na chvíli úplně přibouchnul.
„Jediná cesta do profesionálního týmu v tu chvíli vedla přes Zwift Academy,“ popisoval.
O to sladší přítomnost to teď je.
