O prvním Giru.
Já nevěřil, že vůbec pojedu, ještě když jsem přistával v Belgii, kde byl start. Měl jsem odjet týden, deset dní v rovinách. Ale postupně naši šéfové usoudili, že nejsem mrtvej a nechali mě dojet.
O Bassovi.
Moc jsem ho neviděl. Roviny jsem tahal na špici, on byl vzadu. A v kopci naopak. On ujel a já se ploužil za ním. V celkovém pořadí jsem ztratil čtyři hodiny, takže jsem vlastně najel o jednu etapu víc než on (úsměv). Bassa obdivuju, trošku se známe, protože jeho sestra chodí s Mazzolenim od nás z týmu.
O výdrži.
Největší krizi jsem měl v 18. etapě. Před námi 220 kilometrů a tři kopce. Já odpadl hned v tom prvním, do cíle zbývalo 180. Zůstala nás vzadu skupinka asi deseti lidí, pět starších kluků hned zastavilo a sedlo do sběrného auta. Přestával jsem věřit. Ale jak jsem těsně pod vrcholem uviděl české vlajky a slyšel české pokřiky, sebral jsem se a vyjel to. Nemohl jsem před těmi lidmi slézt.
O týmové časovce.
To byla jediná etapa, kdy jsem cítil tlak: Tady se musíš předvést. Jsem českým mistrem, ale nikdy jsem nejel spolu s třemi mistry světa a olympijským vítězem. A já to vydržel, chyběla jediná vteřina, abychom vyhráli. A večer jsem měl na pokoji růžový trikot, který získal můj spolubydlící Gončar.
O dorozumívání.
Máme v týmu jedenáct národností. Před každým závodem se určí jazyk. Na Giru to byla němčina a italština. Já jsem lepší v angličtině, ale už rozumím. Na časovce se jel průměr 57 km/h, to už nestačíte moc mluvit...
O Riisově výroku.
Šéf týmu CSC řekl, že ani na Tour nebude Ullrich pro Bassa soupeřem. Vidím, co dělá Ullrich a nemám o něj obavu. Na Giru především trénoval. Jedeme nějakou etapu v kopcích, všichni máme tep na maximu 190 a on říká: Kluci, mě to nějak nebaví. Sporttester mu ukazoval jen 150... Nebo další den v horách. Sto lidí jede "na krev", aby se udrželi v hlavní skupině. A on? Chvíli jede s nimi, pak sklouzne do skupinky opozdilců a za půl minuty už je zase vepředu. V závěru týmové časovky jako jediný zrychloval až na šedesátku a všechny táhl. Večer jsme si ťukali na čelo: To není možné.
O Ullrichovi v soukromí.
U snídaně nebo u večeře perfektní kluk, je s ním legrace. A jeho brácha, mechanik, to je přímo kašpar týmu. Ale taky jsem viděl, co se okolo něj děje hodinu před startem etapy. Proto se nedivím, že někdy nedá rozhovor nebo se nepodepíše.
O nebezpečí "zadření".
Pohybuju se na tenké linii. Nesmím teď přehnat trénink, jinak skončím. Ale pokud se udržím podle plánu, posune mě to hodně nahoru.
O dalším programu.
V pátek letím do Německa a do Švýcarska na jednorázové závody. Když nám dávali plán, Ullrich říkal: Ten si zaslouží už jen poukaz na dovolenou.
O Tour.
"Pepan" Padrnos mi říkal: Je ještě dvakrát rychlejší než Giro. Takže jsem ztratil chuť jet. Aspoň letos, ještě je brzy. Ale jednou, za pár let...
