Je jezdcem, který miluje závodění. Nekonečná soustředění ve vysoké nadmořské výšce? Jasně, i ty absolvuje. Mnohem radši ale výkonnost buduje poměřováním se se soupeři.
Proto pro něj uplynulé týdny musely být strašně náročné. Od červencové Tour de France byl jen zkraje srpna na mistrovství světa v Glasgow. A to je vše, místo závodění čas trávil hlavně odpočinkem a právě úmorným tréninkem.
„Bylo to nezbytné, pauzu jsem potřeboval,“ uvědomuje si ale čtyřiadvacetiletý jezdec UAE Emirates. „Podařilo se mi zase načerpat síly, cítím se svěží a těším se na poslední část sezony.“
Jeho slovům by se dalo rozumět i takto: Jsem připravený opět vítězit.
PODRUHÉ VÍTĚZNÝ. Slovinec Tadej Pogačar se raduje z triumfu na Kolem Lombardie.
Nyní absolvuje dvojici jednorázovek Kolem Toskánska a ve středu Coppa Sabatini. Na konci září by ho pak mělo čekat Giro dell´Emilia, zkraje října Tre Valli Varesine a sedmého října monument Kolem Lombardie.
Právě ten je pro něj v tuto chvíli bodem číslo jedna, právě na něj upíná největší pozornost.
Poslední dva ročníky opanoval, pokud by se mu nyní podařilo přidat třetí triumf v řadě, stal by se prvním jezdcem od dob Fausta Coppiho či Alfreda Bindy, kterým se povedl podobný kousek.
Jde to i bez Pogačara. „B tým“ UAE na Vueltě září v horách i sprintech |
Což si nechce nechat ujít.
„Lombardie je pro mě obrovskou motivací, abych se do toho zase naplno opřel,“ líčí. „Miluju ji, má vždy zajímavou trať i skvělou atmosféru. Stejně tak mám ale rád i ostatní podzimní italské závody.“
Pokud se mu podaří na Lombardii zvítězit, se sezonou bude nadmíru spokojený.
Na jaře vládl. O celkem dvanáct triumfů včetně toho na Flandrech rozšířil svou sbírku úspěchů. Ve čtyřiadvaceti letech má na kontě už dvaašedesát vítězství. Úchvatné číslo!
NA TOUR DRHÝ. Vítěz Tour de France Jonas Vingegaard (vpravo) a jeho největší sok Tadej Pogačar.
V létě ho chtěl samozřejmě ještě rozšířit o třetí titul z Tour a vrátit Jonasi Vingegaardovi loňskou porážku. Jenže to se mu nepodařilo, za Dánem zaostal o propastných 7:29 minuty a musel se tak spokojit „jen“ s bílým dresem a dvěma etapovými prvenstvími.
„Se sezonou jsem ale i tak vážně spokojený,“ povídá. „Na jejím průběhu bych jen pozměnil jednu věc: pád na Lutychu a zlomené zápěstí. Bez něj bych ji nazval zcela dokonalou.“
Je samozřejmě otázkou, jestli by se bez zranění dokázal vyrovnat skvělému Vingegaardovi. Vždyť z jeho fenomenální časovky ještě teď mrazí.
Na druhou stranu roli, proč Pogačar hlavně ve druhém a třetím týdnu ztrácel, určitě výpadek hrál.
„Zprvu jsem si myslel, že mě pád tak neovlivní. Tour jsem začal ve výborné formě. Když se ale nyní ohlédnu, nebyl jsem připravený na tři týdny závodění. Pokud porovnám přípravu s předchozími roky, byla prostě jiná,“ přiznal nedávno pro list Gazzetta dello Sport.
Že to není ono cítil i na mistrovství světa, kam ještě zkraje srpna před delší pauzou zamířil.
Když po extrémně náročném závodě na okruzích pro skotské metropoli procházel kolem kamer, museli ho podpírat členové realizačního týmu. V mixzóně si sedl, ztěžka oddychoval.
V GLASGOW. Tadej Pogačar na trati silničního závodu na mistrovství světa.
„Byl to boj. Jeden z nejtěžších závodů, co jsem kdy jel,“ vydechl a odmítl, že by přeci jen pozměnil plány a zamířil na Vueltu.
„Máme na ni dobrý tým. Juan Ayuso a Joao Almeida spolu trénují, jsou na sebe zvyklí. I kdybych se na ni cítil, nechtěl bych jet,“ uvědomoval si. „Já si teď musím hlavně odpočinout.“
Do závodů tak nastupuje až nyní. Zregenerovaný. Věří, že i ve formě. A také s novými zkušenostmi.
„Když vás zastaví zranění, hodně si toho uvědomíte. V životě vrcholového sportovce je zdraví nejdůležitější. Ale samozřejmě nejen v něm,“ říká.
Teď už má snad všechny trable za sebou.
