Alpecin-Fenix bude na letošním Giru jen o Mathieu van der Poelovi, tvrdili mnozí před startem ročníku. Jenže belgická stáj nyní ukazuje, jak moc se mýlili.
V jedenácté etapě zaujal Dries De Bondt odvážným sólovým nástupem 58 kilometrů před cílem, v němž vytrvával až na hranici posledního kilometru. A o den později?
Ještě lepší. Tým slavil vítězství!
Ve dvanáctém dějství byl pořádně vidět. Poté, co se po dramatických šedesáti kilometrech konečně vytvořil denní únik, měl v něm hned tři jezdce – van der Poela, Oscara Riesebeeka a Stefana Oldaniho.
Mathieu van der Poel během dvanácté etapy Gira
„Být v něm ve více lidech byl náš plán,“ poodhalil Oldani. „Nechtěli jsme udělat tu samou chybu jako při etapě v Neapoli.“
Tehdy se z druhodivizní stáje vydal před peloton pouze osamocený van der Poel. Všichni si ho hlídali, čekali co udělá a neměl chvíli oddychu. Bylo jasné, že proti převaze ani takový jezdec nemá příliš šancí, a tak se i stalo. Po jednom z jeho mnoha nástupů se mu vzdálila pětice závodníku, z níž si pro prvenství nakonec dojel Thomas De Gendt.
„Nešlo to. Byli tady zkrátka lepší,“ uznal tehdy van der Poel.
A proto na to nyní šli jinak.
Ne, bez van der Poela by to ani tentokrát dost možná nešlo. Poté, co se jeho jméno objevilo mezi uprchlíky, všichni znovu zpozorněli. Jenže právě to otevřelo cesty jeho dvěma týmovým parťákům, kteří šlapali spolu s ním.
„Jeho přítomnost byla pro nás klíčová,“ uznal Oldani. „Právě ta mně a Oscarovi dávala velkou výhodu, protože všichni sledovali hlavně jeho.“
První plány byly sice takové, že Riesebeek i Oldani budou k dispozici hvězdnému Nizozemci. „On byl lídrem. Asi jste mě viděli, jak mu vozím bidony, led a gely,“ povídal Oldani.
V zájmu týmové strategie se poté čtyřiadvacetiletý Ital vydal i za unikajícím Lorenzem Rotou z Intermarché Wanty-Gobert a Gijsem Leemreizem z Jumbo-Visma.
„Chtěl jsem je sjet, jenže najednou se mezi námi třemi a zbytkem úniku vytvořil větší rozestup, a proto jsem pokračoval,“ povídal.
Buonanotte dal #Giro d’Italia 2022 🌛
— Giro d'Italia (@giroditalia) May 19, 2022
Powered by @ENIT_italia pic.twitter.com/rVsxnQb8jo
Van der Poel mezitím ve strmých částech výšlapu La Colletta začal ztrácet. Ještě zkoušel bojovat, jenže brzy poznal: Ne, to pro mě není. A souboj o vítězství pro tentokrát vzdal.
Vše tak bylo na Oldanim.
Po výjezdu na vrchařskou prémii se spojil s Rotou a Leemreizeiem a společně se snažili uniknout pronásledovatelům. A dařilo se jim skvěle.
Ačkoliv ve druhé skupině figurovali takoví jezdci jako Bauke Mollema či Wilco Kelderman, trojice uprchlíků si držela náskok a čím dál tím bylo jasnější, že si to o triumf rozdá právě ona.
Ještě před cílovou rovinkou to několikrát zkusil Leemreize. „To bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat,“ líčil jezdec stáje Jumbo-Visma. „Věděl jsem, že něco zkusit musím, protože ve sprintu nemám šanci a budu třetí.“
Giro 2022příloha iDNES.cz |
Zkusil to jednou, dvakrát. Dvojice Italů ho ale pokaždé zachytila.
O vítězi tak rozhodl závěrečný sprint.
„V něm jsem věděl, že umím být rychlý,“ povídal Oldani. „Ale zároveň jsem si uvědomoval, že to nebude nic jednoduchého. Lorenza Rotu znám, je to můj kamarád, a proto vím, že i on je silný.“
Oldani se do finiše pustil z první pozice. Ohlížel se a sledoval, co udělají ostatní.
Když se ze sedla znovu zvedl Leemreize, opřel se do toho také a nedal nikomu šanci.
„Chtěl jsem se za ním vyvézt co nejdéle a v příhodný moment jít před něj,“ popisoval na pásce druhý Rota. „Jenže Oldani byl prostě silnější. Jasně, jsem teď zklamaný, ale Giro je teprve v polovině a já cítím, že se zlepšuju. Snad ještě nějaké šance přijdou.“
Oldani už na další pokusy čekat nemusí. Ve svých čtyřiadvaceti letech oslavil první profesionální vítězství. A hned na Giru, což pro něj jako pro Itala znamená mnohem víc.
👀 Behind the scene
— Giro d'Italia (@giroditalia) May 19, 2022
👀 Dietro le quinte
👉 https://t.co/fXV9eXeEhA #Giro pic.twitter.com/14foSPHJ7B
„Že to přijde zrovna tady, tomu nemůžu uvěřit,“ líčil poté, co několik minut jen seděl opřený o hrazení u trati a vstřebával, co se právě stalo. „Je to nádherné, neuvěřitelné.“
V minulých dvou letech jezdil za stáj Lotto Soudal. I v ní si připsal několik slušných výsledků, jenže k tomu nejcennějšímu mu pokaždé něco chybělo.
Na Giru v roce 2020 se třeba dvakrát umístil v první desítce, o rok později dokonce třikrát.
„Ale ty vítězné pocity mi chyběly. Vždyť já jsem naposledy slavil v kategoriích do třiadvaceti let,“ vyprávěl. „Někdy jsem si je snažil vybavit a přemýšlel jsem, jaké by to bylo, kdybych třeba vyhrál na Giru. Pokaždé jsem si to ale zakázal, nechtěl jsem, abych si to moc připouštěl.“
Teď už nemusí.
Zažil si to na vlastní kůži.
