Když cyklisté šplhali na vrchol vyhaslého kráteru Puy de Dôme, k cíli 20. etapy 51. ročníku Tour, v hodnocení měl Anquetil náskok na druhého Raymonda Poulidora jen 56 sekund.
Odehrávala se bitva všech bitev.
Trumfy měl mít v rukou Poulidor, byl lepším vrchařem, agresivnějším, těšil se z podpory fanoušků. Na straně Anquetila byly zase zkušenosti a promyšlená strategie.
Desetikilometrové stoupání jeli oba rivalové bok po boku. Poulidor se několikrát pokusil soupeře na velký převod setřást, avšak marně. Tím naopak odrovnal sám sebe.
#onthisday #otd
12 July 1964 The legendary 20th stage of Tour the France to Puy de Dôme
More memorable moments from the history of cycling on Peloton&Tales:
https://t.co/44p8R1FNrw
#tourdefrance #raymondpoulidor #jacquesanquetil #pelotontales #vintagecycling #retrocycling https://t.co/CU7ePB7psL
„Já zpomalil, on zpomalil. Já zaútočil, on odpověděl. Bylo to neuvěřitelné. Nikdy jsem se necítil na kole tak zle,“ přiznal Poulidor.
I Anquetil trpěl. Když později bojoval s rakovinou a popisoval bolesti, kterým čelí, prohlásil: „Je to jako stoupat na Puy de Dôme každý den.“
Těsně před cílem se Poulidor naposledy zvedl ze sedla. Kde je Anquetil? Nestačí! Oblíbenec fanoušků ještě přidal, jenže celou ztrátu na lídra nesmazal.
Když vyčerpaný Anquetil dorazil na vrchol, v celkovém pořadí mu zůstalo 14 vteřin k dobru.
To mu stačilo.
Po náročném výšlapu na Puy zbývaly jen dvě rovinaté etapy a závěrečná časovka, v níž byl jasným favoritem.
Do Paříže počtvrté v řadě přivezl žlutý dres. Celkově na Tour oslavil už pátý triumf, což se do té doby nikomu nepodařilo.
Cyklistou kvůli dívkám
Když přebíral ocenění, část diváků ho vypískala. „Poulidor pořád přijíždí za mnou, a přece mu lidé fandí víc než mně,“ rozčiloval se.
Takový byl jeho úděl.
Miliony ho obdivovaly, miliony ho nesnášely. Vzhledem k tomu, že během závodů neprojevoval emoce, ho někteří považovali za arogantního a nabubřelého.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Části fanoušků a tisku se také nelíbil jeho pasivní styl. Kritizovali, že v časovce pokaždé získá náskok a v Alpách a v Pyrenejích ho pak pouze brání.
„Je to trpaslík! Zvlášť v porovnání s obry silnic, kteří mu na trůnu Tour předcházeli,“ tvrdil Jacques Goddet, ředitel Tour, poté, co v roce 1961 Anquetil oslavil druhé vítězství.
Anquetil vyrůstal mezi rolníky. Narodil se pěstitelům jahod z normandského Rouenu. Vyučil se jako obráběč kovů a plánoval, že se bude živit manuální prací.
Do cyklistiky se pustil kvůli dívkám.
Na technické škole hrál biliár s přítelem Mauricem Dieuloisem, který závodil na kole. Anquetila ohromilo, jak je Dieulois atraktivní pro ženy jen díky tomu, že jezdí na kole.
Zanechal atletiky, kterou předtím dělal, a vstoupil do kamarádova klubu. Rychle se zlepšoval, coby amatér vyhrál 16 závodů a na olympiádě v Helsinkách 1952 získal bronz v časovce družstev.
Šéf týmu, ohromen jeho pokrokem, pak shromáždil články o Anquetilovi a poslal je místnímu zástupci firmy na výrobu kol Perle, která měla i vlastní cyklistickou stáj.
Anquetil and his wheel .... #JacquesAnquetil https://t.co/xDhM3KfupB
„Dám ti 30 tisíc franků měsíčně, když budeš jezdit za náš tým,“ nabídl překvapenému závodníkovi Francis Pélissier, manažer týmu a bývaly účastník Tour.
Anquetil nabídce kývl a okamžitě si objednal nové auto, Renault Fregate. Během prvních dvanácti měsíců s ním dvakrát boural.
Rozkaz: rekord v hodinovce
V záři roku 1954 Anquetil nastoupil na povinnou vojenskou službu k dělostřeleckému pluku. Během služby v armádě měl několik výsad.
„Jednou jsem dostal rozkaz, který mi byl jako šitý na míru,“ vzpomínal. Nadřízení mu dali za úkol, aby na dráze pokořil rekord v hodinovce, který tehdy držel Ital Fausto Coppi.
„Byl to asi ten nejdivnější rozkaz, o jaký byl střelec požádán,“ smál se. Na třetí pokus se mu to skutečně povedlo a když se s Coppim po letech setkal, Itala poprosil o autogram.
V roce 1957 poprvé vyhrál Tour de France. O čtyři roky později přidal druhý triumf a nastala Anquetilova francouzská dominance.
Jeho nadvládu se v roce 1963 dokonce organizátoři pokusili přerušit. Zkrátili délku časovek a přidali dojezdy na kopcích. To ho přece musí odrovnat, říkali si.
Kdepak.
Anquetil na trase přes Aubisque a Tourmalet poprvé vyhrál horskou etapu. Dominoval potom i v Alpách při dojezdu do Chamonix.
„Monsieur Chrono“, jak se mu přezdívalo, dokázal, že může bez problémů konkurovat i nejlepším vrchařům. Umlčel odpůrce, kteří tvrdili, že je schopný vyhrávat jen v časovce
Čtrnáctého července si tak do Paříže dojel pro čtvrtý triumf, přesně o dvanáct měsíců později přidal v roce 1964 po bitvě s Poulidorem pátý.
Ten poslední.
#onthisday #otd
9 June 1960 Jacques Anquetil won Giro d'Italia
He was the first French winner of the race.
More memorable moments from the history of cycling on Peloton&Tales:
https://t.co/YPahTLUNp0
#jacquesanquetil #pelotontales #cycling #giroditalia #retrocycling https://t.co/PNKJBiK5iI
Kromě úspěchů na rodné půdě sbíral vítězství i v jiných zemích. Anquetil je prvním mužem v historii, který vyhrál všechny tři Grand Tour - tedy Giro, Tour i Vueltu.
Nikdy se netajil tím, že si pomáhal nepovolenými látkami. „Jenom blázen by si myslel, že je možné jet jen na vodě,“ říkal. „Nechte mě být, všichni dopovali,“ pravil v rozhovoru pro francouzskou televizi.
V roce 1968 mu chtěl prezident Charles De Gaulle udělit Řád čestné legie. „Přiznal se, že bere doping. Zaslouží si ho?“ ptali se prezidentovi poradci. „No a co? Nechal v cizině zaznít Marseillaisu, nebo ne?“ odvětil De Gaulle.
Žil v bigamii
V prosinci 1969 se rozloučil s kariérou. Žil na svém zámku v La Domaine des Elfes u Rouenu, někdejším sídle spisovatele Guy de Maupassanta.
Maupassant ve svých románech psal o tématech jako jsou šílenství, žena jako oběť, rodina a občas i otcovství.
Měl pět titulů z Tour. Ale dítěte se Anquetil dočkal až s bigamií |
Milostný život Anquetila by však asi on nevymyslel.
Jeho manželka Janine měla dvě děti z předchozího manželství, Alaina a Annie. S Anquetilem ale dvakrát potratila a bývalý cyklista byl zklamaný, že není otcem.
Proto vymyslel plán.
„Potřebujeme náhradní matku, která bude mít se mnou dítě. Mohla by to být tvá Annie,“ překvapil ženu.
Ta nakonec souhlasila, kývla i Annie a svému nevlastnímu otci porodila dceru Sophii. Anquetil začal žít v bigamii a tento vztah mu vydržel deset let.
Na konci života trpěl rakovinou žaludku. Když ležel na smrtelné posteli přišel se za ním podívat i Poulidor.
„Můj příteli, je mi líto, ale zase dojedeš do cíle až za mnou,“ pravil Anquetil.
Osmnáctého listopadu 1987 ve věku 53 let ve spánku zemřel.
