„Lví sílu“ také přímo do svých nohou byla Kaňkovská v minulých dvou měsících pumpovat v tréninkovém centru Mezinárodní cyklistické unie UCI ve švýcarském Aiglu, odkud se vrací prakticky rovnou na brněnský velodrom.
O víkendu tam dráhaři mají Grand Prix a brzo jedenadvacetiletá sprinterka ji může pojmout jako test toho, co do sebe zvládla během soustředění napumpovat.
„Dvouměsíční období ještě obrovský rozdíl neudělá, ale je vidět, že Sára přijela silnější. To jí předtím chybělo. Věřím, že díky tomu bude schopná svoje výkony posunout,“ říká trenér brněnských dráhařů Petr Klimeš.
Vedení tréninkového centra UCI pozvalo českou cyklistku na částečné stipendium, což byla výhoda oproti řadě jiných závodnic, které si (nebo jejich oddíly) musí soustředění platit celé samy.
Už dřív se do Aiglu z Česka dostala Jarmila Machačová, taky domácí špička. Kaňkovská se v Aiglu v roce 2016 stala juniorskou mistryní světa v keirinu a trénování tam si nemůže vynachválit.
„Vůbec se s námi nepárali. V prvních dnech jsem hleděla s otevřenou pusou, co nám nakládali za dávky. Po dvou týdnech se to zlomilo, všechno si sedlo a začalo mi to ohromně vyhovovat,“ shrnula průběh výcvikového kempu.
Sára Kaňkovská
Po měsíci si odtud odskočila na závody do Prostějova, ale tam jela z plného tréninku. „Ani na Grand Prix formu neladím, ale už jsem lépe vstřebala ty tvrdé dávky ze Švýcarska. Jsem za ně raději, než kdyby byl trénink volnější. Už jsem v pohodě,“ usmívá se.
V civilu byste do téhle blonďaté slečny s podmanivým pohledem neřekli, jaká výbušnost se v jejích nohou skrývá. Má ji po otci, rovněž výborném jezdci. Jejím strýcem je Alois Kaňkovský, mistr světa v omniu z roku 2007 a vyhlášený finišman, jenž se prosadil i na silnici.
„Tohle máme v genech. Rychlost jsem podědila, tak to asi bude,“ souhlasí Kaňkovská.
Ani jí by nevadil přechod na silniční cyklistiku, do špičky se v mezinárodním měřítku prosazuje ale výhradně na dráze. Na zlato v Aiglu před třemi lety dosáhla jen týden poté, co vybojovala zlato na juniorském mistrovství Evropy v Itálii. Už v roce 2015 byla na juniorském MS bronzová.
Na přelom letošního jara a léta se na známá místa vrátila. S ostatními cyklistkami chodila v Aiglu na dráhu, do posilovny i šlapat na silnici. Tréninky byly většinou dvoufázové, v neděli měli sportovci volno.
„Byla jsem tam s Thajci, s Belgičankou, s Italkou, s Dánem, s Korejkami... Plus minus nás tam bylo dvanáct, a hlavně dost holek, takže jsem se s nimi mohla výkonnostně srovnat,“ řekla Kaňkovská.
Sára Kaňkovská na prostějovském velodromu.
V Brně ještě minulý rok trénovala s muži, protože ženy jí doma nestačí, ale to nebylo úplně ono.
„Klukům trénink ve skupině vyhovuje, zlepšují se. Rozdíl mezi nimi a Sárou je ale pořád velký a pro ni je demotivující, když jí na tréninku odjedou a je na to sama. To nikoho nebaví. Ten cit, jestli vlastně jedete dobře, nebo špatně, se vytrácí,“ všiml si Klimeš.
Víkend naznačí, jak úspěšně se to ve švýcarské „laboratoři“ podařilo změnit.
