„Před mistrovstvím jsem na kole stihla tři tréninky, spíše jsem si na kolo zvykala,“ usmála se čerstvě osmnáctiletá cyklistika, která je členkou Centra individuálních sportů Ostrava.
Přibrzdilo ji zranění. Loni v říjnu při pádu na Světovém poháru v Kolumbii si naštípla kůstku v zápěstí. Ale jezdila dál. Letos spadla znovu. V srpnu jí lékaři operovali zlomenou člunkovou kost. Tři měsíce pořádně netrénovala. „Na BMX kolo jsem nemohla, takže jsem to zkoušela na silničním a trenažéru. Byla to pro mě taková zimní příprava.“
Přiznává, že si v hlavě odpočinula od závodů. K tomu se věnovala studiu ekonomiky a podnikání na Střední odborné škole AHOL v OstravěVítkovicích. „Mám tam navýšenou absenci, vždy se snažím všechno dohnat,“ podotkla. „Teď už jsem ale ráda, že je ta pauza za mnou. A stříbro na konec sezony je skvělé.“
Leč moc nechybělo a nezískala by ho... „Ruka mě bolela i v den závodu, pořád není zahojená. Ve čtvrtek jsem to skoro vzdala. Ale pak mě nějak pohltil adrenalin a šla jsem do toho.“
Ve finále stejně jako loni na šampionátu v Chile podlehla Švýcarce Christě von Niederhäusern.
„Každý chce vyhrát, a když se člověk dostane do finále, raduje se, že je to skoro vítězství,“ řekla Košárková. „Samozřejmě mě mrzelo, že jsem to nezvládla, teď jsem však velmi šťastná, že si držím druhé místo. Na to, že jsem ještě juniorka, si těch stříbrných medailí z elitní kategorie žen moc vážím. Možná časem přijde i něco lepšího.“
Ač je Sabina Košárková z Ostravy a převážně trénuje v Opavě, závodí za francouzský Sunn BMX Factory Team.
„Před dvěma roky jsem byla na nějakých závodech v bikrosu a porazila holku, která byla šestá na olympiádě. Tak si mě všimli a vzali mě,“ popsala svou cestu do zahraniční stáje. „Jsem tam jediná holka, jediná cizinka a se mnou pět Francouzů. Potkáváme se na závodech a k tomu mám francouzského trenéra, s nímž jsem v kontaktu.“ Proč není v českém týmu?
„Je to smutné, ale tady žádný takový není,“ odpověděla.
A ani pořádná konkurence mezi ženami. „Doma sice jezdím nějaké české poháry, ale s klukama. A je jedno, kolik mi je let, závodím s hochy, jimž je patnáct šestnáct. To se mi moc nelíbí. Ale je to tím, že jsme s Eliškou Bartůňkovou jen dvě mezi ženskou světovou elitou,“ uvedla Sabina Košárková. „Proto se raději soustředím na závody v Evropě, v Česku jen trénuji.“ Jenže najít tady prvotřídní tréninkovou dráhu také není jednoduché. „Jezdím do Opavy, i když ani tam není okruh, jaký bych potřebovala, tedy s osmimetrovým starťákem. Máme tam jen pětimetrový, ale i na tom se dá trénovat.“
Doma však Sabina Košárková moc nepobude. Už koncem prosince odlétá za přípravou do Austrálie. „Tam začnou závody, pomalu budu chtít sbírat nějaké body.“ Mimo jiné v únoru plánuje start na Světovém poháru na Novém Zélandě. Byť se už prosazuje mezi ženami, zvažuje, zda z juniorské kategorie přejde rovnou do té elitní, anebo do U23. „Rozhodnu se v Austrálii,“ řekla.
Zatím se spíše přiklání k ženské elitě vzhledem k boji o olympijské hry v Paříži v příštím roce.
Má vůbec šanci dostat se na olympiádu? „Ta je asi padesátiprocentní. Účast si budu muset vyjet. Poslední možnost bude v květnu na mistrovství světa v USA. Z Češek budeme o místo v Paříži usilovat s Eliškou Bartůňkovou. Pokud před námi budou jenom závodnice, které už budou mít jistou kvalifikaci, postup vybojujeme.“
