Takže volný den moc volný nebyl, že?
Tolik se toho oproti tomu závodnímu nezměnilo. V neděli jsme se dostali pozdě do pokojů, usnuli jsme kolem jedné a vstávali zase v devět, snídaně v půl desáté, v jedenáct jsme vyjížděli na trénink. Ujeli jsme 75 kilometrů, následoval oběd, masáž.
Ještě máte na tvářích úsměvy, nebo už toho máte všichni dost?
Nálada v týmu je pořád dobrá, jen je škoda, že nám nevyšly dvě etapy: v jedné ujel Tony Martin a prohrál ve spurtu, předtím se nám nepovedla týmová časovka, i když tam jsme si to zavinili sami. Mrzí to, mohli jsme mít dres lídra a nálada by se dvěma vítězstvími byla lepší.
Jaký dojem na vás zatím vaše první Grand Tour dělá?
Není to nic jednoduchého, ale naštěstí to tak nějak zvládám. Čekal jsem, že budu v horším stavu, než jsem. První část jsem přežil.
Je to velká škola oproti závodům, co jste zatím jel?
Jasně, jezdí se jinak. Ale kluci z týmu mi říkali, že s Tour de France se to nedá vůbec srovnat. Ta je prý mnohem tvrdší. Ale i tady je profil etap nahoru dolů a určitě to jednoduché není. Učím se každý den něco jednak sám o sobě a taky o průběhu silničních závodů.
Žíznivý peloton VueltyKdyž třetí Grand Tour sezony mířila před týdnem na start týmové časovky, úvodní z 21 etap závodu, teploměr ve stínu ukazoval 45 stupňů. Pekelná výheň však provází peloton celou dobu a spaluje síly závodníků. Jako by cyklistům fénem foukali do obličeje, zaznělo už přirovnání. "Hrozné vedro," souhlasil Zdeněk Štybar. "Ale už jsme si na to i trochu přivykli." V takových rozpálených dnech vyprázdní cyklista třeba 10 bidonů, cyklistických lahví s vodou. "V doprovodném vozidle máme ledničku s nápoji, do které se vejde 60 bidonů," přiblížil Štybar. "A ta nám nevydržela ani na 70 kilometrů, musela se v průběhu etapy doplňovat. Celý tým tak za jeden den spotřebuje asi 160 bidonů." |
Jak těžké je prosadit se?
Zkusil jsem to dvakrát, jednou když byl dojezd na tříkilometrovém stoupání, ale takový kopec je na mě pořád ještě moc dlouhý. Pak jsem se pokusil nastoupit s Contadorem, dokonce dvakrát. Nevydržel jsem ani dvě stě metrů a tam se nakonec rozhodlo. Je těžší na takovém závodě uspět. Ale kvůli tomu jsem tady, abych poznal sám sebe, velké závody, abych zjistil, kde bude moje silná stránka. Vuelta by mě měla silově a fyzicky posunout o stupínek výš, takže největší prioritou je dojet až do cíle v Madridu.
Kterou etapu jste si vytipoval na útok?
Věřil jsem si na tu nedělní do Barcelony, ale protaktizoval jsem ji. Chtěl jsem být vepředu, byl jsem tam, ale odpadl jsem. Doufám, že jedna etapa mi vyjde, že budu vepředu. Třeba ve spurtu menší skupiny nebo v úniku, je potřeba mít pořád oči otevřené a být neustále koncentrovaný, připravený na cokoliv.
Na časovku se těšíte?
Ještě uvidím, jak k ní přistoupím - jestli pojedu na výsledek, nebo budu šetřit síly na další etapy. Rozhodnu se podle toho, jak se budu cítit ráno a po dalším projetí tratě. Je hodně náročná, desetikilometrový kopec, za ním technický sjezd. Je dobré, že jsme trasu viděli.
Co to s vámi teď dělá, když vidíte, že před sebou máte ještě dvanáct závodních dní?
Je v tom jedna časovka a poslední etapa do Madridu bude lehká, beru to tak, že už mi zbývá jen deset etap. Deset jich mám za sebou, takže doufám, že se do cíle dostanu.
Už jste schopen říct, jestli budou třítýdenní závody pro vás?
Závody Grand Tour nebudu nikdy na celkové umístění jezdit, tady jde jen o to, že bych mohl vyhrát etapu. Samozřejmě že klasiky jsou pro mě prioritou, ale pokud se chci chytit na silnici, musím si třítýdenními závody projít.
