Byl to poněkud překvapivý moment druhé etapy.
Victor Campenaerts se pokoušel ujet pelotonu, ale jeho snaha byla zbytečná. Stejně jako snaha Davida Balleriniho, Larse Baka a Guillama Boivina.
Všechny další útoky pokrýval červenočerný tým BMC s jasnou vidinou – třech bonusových vteřin na spurterské prémii.
Když je pak Rohan Dennis před elitním spurterem Eliou Vivianim získal, usmíval se: „Elia byl na mě hodný a nešel do toho spurtu na sto procent.“
Hlavně díky tomu se Australan dostal o pouhou vteřinu do čela závodu a stal se tak čtvrtým z aktivních cyklistů, kteří získali kompletní sadu dresů pro lídry celkového hodnocení jednotlivých Grand Tour.
Připojil se do skupiny k Vincenco Nibalimu, Fabiu Aruovi a Marku Cavendishovi.
We’re getting used to seeing @RohanDennis in the maglia rosa! In the end, #Giro101 stage 5 came down to a very select bunch sprint for the line with Rohan finishing safely behind Battaglin to keep hold of the leader’s jersey for another day . https://t.co/qdxy4I8jtu
„A jsem poctěn, že k nim mohu patřit. Nevěřil jsem, že bych něčeho takového mohl už takhle mladý dosáhnout. Je to pro mě obrovská věc,“ přiznával po druhé etapě.
Svým nečekaným tahem si také možná řekl o novou smlouvu, která ale vůbec nemusí být v BMC. Americká stáj totiž podobně jako před rokem nemá zajištěného sponzora pro následující sezonu.
Situace je nyní o to horší. V dubnu totiž po dlouhé nemoci podlehl leukémii zakladatel a mecenáš stáje Andy Rihs.
I proto třeba Richie Porte na rovinu řekl, že manažerům týmu dává čas do května. Pokud do té doby nenajdou sponzora, odejde. A to se i přes optimismus šéfa týmu Jima Ochowicze nepovedlo.
„Což je velká škoda,“ přiznává Dennis. „Jen proto, že už tady s námi Andy není, přece nemusí skončit celý tým.“
Ať už Dennis podepíše v BMC, nebo si najde nový tým, nyní na Giru může zažít přelomovou Grand Tour. Byť už na všech třech vezl nejcennější dres pro lídra závodu, z šesti dosavadních účastí čtyřikrát nedokončil a nejlépe dojel 84. na Vueltě v roce 2014.
A letos chce smůlu prolomit.
Není dítkem štěstěny
Podobně jako většina Australanů, i on začínal na dráze, na které se stal i dvojnásobným mistrem světa v týmové stíhačce, ze které má i stříbro z olympiády.
V únoru 2015 zajel i světový rekord v hodinovce, než mu ho o tři měsíce později sebral Alex Dowsett.
VE ŽLUTÉM. Rohan Dennis, vítěz úvodní časovky na Tour de France.
Vůbec to pro něj byla tehdy průlomová sezona. Celkově ovládl etapový závod Tour Down Under a také zahajovací časovku Tour v Utrechtu, díky níž nosil jeden den žlutý trikot.
O dva roky později ovládl La Provence a druhý dojel na Tirrenu-Adriatiku, kde porazil Thibauta Pinota, Toma Dumoulina, Gerainta Thomase nebo Rigoberta Urana.
Poprvé pochopil, že se může měřit s nejlepšími cyklisty světa na nejtěžších etapových závodech.
„Samotného mě Tirreno překvapilo. Věděl jsem, že mám slušnou formu, ale netušil jsem, že na tom budu až takhle dobře,“ popisoval.
Na Giru chtěl dokázat, že jarní výsledky nebyly náhodné. Vedle Tejaye van Garderena měl dostat volnou ruku.
Ale volnou ji měl jen čtyři etapy, než kvůli zranění po pádu na Sardinii vzdal. Z Vuelty následně na podzim odstoupil kvůli respirační infekci.
Ne, není dítkem štěstěny, to ani náhodou, přesto je povahou vtipálkem.
ÚSMĚV. Charakteristický rys Dennise.
Jen málokdy ho vidíte zamračeného, přitom už měl během kariéry tolik smůly, která mu sebrala slávu na světových šampionátech i olympijských hrách.
„Třeba před odjezdem na mistrovství světa loni na podzim jsem byl v perfektní formě. Kamarád mi přál při odjezdu hodně štěstí a já si z něj dělal srandu, že se určitě něco přihodí,“ popisoval.
Přihodilo.
V norském Bergenu mu v časovce na mokré vozovce uklouzlo kolo a po pádu dojel osmý, přitom do té doby jel o druhé místo.
O rok dříve zase na olympiádě v Riu přišel o medaili kvůli zlomeným řídítkám a v roce 2015 se z cenného kovu na světovém šampionátu neradoval poté, co ho z pódia sesadil defekt.
„Lidé se mě ptají, jestli jsem naštvaný, ale já říkám: Proč bych měl být? Stejně s tím nic neudělám. Stalo se mi už úplně všechno, spadl jsem, měl jsem defekt, poškozené kolo. Snad budu mít v závodech na celkové pořadí více štěstí,“ doufá.
Přerod se zrodil v Riu
Ten přerod z výsostného klasikáře v cyklistu pro největší etapová klání cyklistického světa, má počátek na olympiádě v Riu.
Právě v Brazílii se v Dennisově hlavě zrodil čtyřletý plán.
Plán, na jehož konci má být Australan nejlépe králem jedné ze tří Grand Tour.
„Vždycky jsem měl v hlavě celková prvenství na největších etapových závodech. Když po čtyřech letech uvidím, že to nikam nesměřuje, vrátím se k tomu, co mi jde a v čem jsem jeden z nejlepších na světě, tedy k časovce,“ popisoval tehdy.
Na etapových závodech se nejprve otrkával, než je začal vyhrávat. Zjišťoval, že v budoucnu opravdu může být komplexním cyklistou. Jen ta třítýdenní klání mu zůstávala, a i nadále zůstávají zakletá.
I proto si pro evropské bydliště zvolil Andorru, kde se neustále pohybuje v nadmořské výšce 1300 až 1400 metrů, což mu v kopcích výrazně pomáhá. Právě v nich má největší slabinu.
„Sám moc dobře vím, že mě právě v jízdě do kopce tlačí bota,“ říká.
Také proto rodák z Adelaide v posledních letech shazoval nadbytečná kila, která ho při jízdě vzhůru brzdila.
„V tomhle je to tak trochu hra. Musíte najít správný balanc mezi tím, abyste byli dost lehcí v kopcích a netahali do nich příliš kilogramů a zároveň aby vám zbyly nějaké svaly pro časovku,“ popisuje správný model Dennis.
Chris Froome (vpravo) a Rohan Dennis na startu čtvrté etapy Gira
Model, který v minulosti dotáhli k dokonalosti Chris Froome s Tomem Dumoulinem. A právě k nim dvěma Dennis vzhlíží.
„Rád bych je napodobil,“ přiznává.
V sedmadvaceti letech je nyní v ideálním sportovním věku. Na italských silnicích chce přesvědčit šéfy týmu i sám sebe, že jednou může být šampionem.
„A já ten růžový dres chci dovézt až do Říma,“ burcuje.
