Jakkoli emotivní ta chvíle ve Věčném městě bude, nemůže už překonat explozi emocí, která doprovázela sobotní všeřešící bitvu na Monte Lussari.
Málokdy jsme v posledních letech zažili tak velkolepé a dramatické finále Grand Tour.
Natož při časovce.
Ano, pochopitelně, s jedinou výjimkou, kterou se stala legendární horská časovka na Planinu krásných dívek při Tour 2020. Časovka, ve které Tadej Pogačar sebral žlutý dres Primoži Rogličovi.
A u ní také začíná náš sobotní příběh.
„Všichni se nás na Planinu ptají. Všichni řeší, jestli ta vzpomínka bude Primože dnes pronásledovat,“ povídá Rogličův pomocník Sepp Kuss v Tarvisiu před startem 20. etapy Gira. „Jenže tohle je úplně jiný den. Úplně jiný závod.“
A úplně jiné místo. Nacházíme se 20 kilometrů od slovinských hranic. Záplava příznivců lídra stáje Jumbo se valí na Monte Lussari. „Vy jste taky ze Slovinska?“ ptá se mě jeden z organizátorů na novinářském parkovišti pod horou.
„Ne, z Česka.“
„Aspoň nějaká změna,“ usměje se.
Roglič si jako jediný z jezdců figurujících v popředí celkové klasifikace projede dopoledne aspoň část likvidačního stoupání. Ostatní šetří už tak vyčerpané nohy. Každý kousek energie bude šeredně zapotřebí.
Úzká strmá betonová stezka pro muly, dosahující sklonu až 22 procent, se vine v lese obklopujícím zdejší sjezdovku až k poutnímu místu v podobě romantického kostelíku ve výšce 1701 metrů.
„Půjde o nejtěžší časovku, která se kdy na závodech Grand Tour jela,“ soudí Alberto Contador, expert Eurosportu.
Už dopoledne lemují trať tisíce slovinských fanoušků. „Až mi z toho naskakovala husí kůže,“ přizná Roglič. „Tohle je pro mě domov. Velký kus života jsem strávil za hranicemi jen pár kilometrů odsud, když jsem se věnoval skokům na lyžích.“
Pod spodní stanicí lanovky na Monte Lussari, kde se úvodní rovinatý profil etapy zlomí do drsného stoupání, nacvičuje Geraint Thomas a tým Ineos ve vymezeném koridoru výměnu kola, časovkářského speciálu za klasické.
Z Belgie sem na závěrečný víkend Gira přicestoval rovněž Patrick Lefévere, manažer Quick Stepu. Mračí se. Snad i proto, že na konci závodu chtěl vidět v růžovém Remka Evenepoela. Ale dává najevo i ostrý nesouhlas s tím, co organizátoři pro jezdce vymysleli: „Taková časovka je jen cirkus. Byl jsem 300procentně proti jejímu zařazení.“
Ve svém názoru nicméně zůstává osamocený. Cyklisté přijíždějící na vrchol, jsou sice často extrémně vyčerpaní, zároveň však nezastírají: „Úchvatná atmosféra.“ I poslední zbylý český cyklista Karel Vacek hovoří o velmi dobře zvoleném vyvrcholení pro závod Grand Tour.
Na to se nedokážu koukat
Po páté odpolední přichází čas pro dva nejsledovanější.
Těsně před startem zajde růžový Geraint Thomas za chystajícím se Rogličem, popřejí si navzájem štěstí. V Monaku, kde oba žijí, jsou přáteli a jejich děti si tam společně hrají. Ovšem teď stojí proti sobě. Sedmatřicetiletý a třiatřicetiletý muž. Velcí šampioni, ale také cyklisté, kteří museli překonat během kariéry mnohé překážky a krize.
Roglič se odlepí od rampy a vyrazí na trať. U videostěny na Monte Lussari, obsypané diváky, proletí kopcem vlna vzrušení.
O tři minuty později vyjíždí Thomas. Hra o každou sekundu je v plném proudu. Šestadvacet jich má Velšan po devatenácti předchozích etapách na slovinského soka k dobru. Budou stačit?
We're right behind you G!
@GeraintThomas86 heads down the ramp to kick off the GC finale at the #Giro.
All riders now completed or out on course, including @LaurensDePlus and @ThymenArensman. https://t.co/6uwUBVx3bA
U cíle, pod pódiem, na němž čeká pohár pro vítěze Gira a kde zároveň na videostěně běží přenos italské televize, si čtyři jezdci Jumba přinesou umělohmotné židličky a usadí se do nich. Sepp Kuss, Sam Oomen, Koen Bouwman a Michel Hessmann. Čtyři z Rogličovy party na Giru.
„Jako v kině,“ prohodí Oomen při pohledu na videostěnu. Pro někoho bude mít tento film happy end. Jen pro koho? Hessmann bouřlivě povzbuzuje na dálku mechaniky Jumba, když po 11 rovinatých kilometrech pomáhají Rogličovi vyměnit kolo.
Thomasova výměna je o něco pomalejší, chlapík v růžovém mění před horskou pasáží nejen kolo, ale i přilbu, bere si silniční místo časovkářské. Věří, že v horkém odpoledni mu lehčí a chladnější přílba pomůže.
„Zatím vypadá velmi uvolněně,“ sděluje hlasatel na Monte Lussari.
Na úpatí stoupání má na něj Roglič k dobru pouhé dvě sekundy. Pak čtyři. Příliš málo. Ale náskok navyšuje. Plus sedm. A v polovině stoupání plus šestnáct. „Jo! Rogla to zvládne,“ vykřikuje Oomen.
Jenže nadšení střídá zděšení. Roglič najíždí na výmol na cestě. Padá mu řetěz, musí zastavit, nahazovat ho, mechanik a muž v červeném tričku z řad diváků ho do kopce roztlačují, znovu se rozjíždí.
Roglic was 16 seconds ahead of Thomas but lost it all after the mechanical. It's over, I guess. #Giro https://t.co/di8en2Jqai
„Fuc., fuc., fuc.,“ jadrně si uleví Oomen. Kuss se zvedá ze židle a odchází: „Na to se nedokážu koukat.“ Hessmann skloní hlavu, drží ji v dlaních, hledí do země, protírá si oči: „Proč?“
Opět všem ožívá před očima scéna, jak Tom Dumoulin, Wout van Aert a další jezdci Jumba zděšeně hledí v létě 2020 na videostěnu na Planině krásných dívek a nedokážou pochopit, jak rychle a nemilosrdně je z Rogliče strháván žlutý dres.
Rogličovi současní spolujezdci věřili, že jejích lídr je na Monte Lussari na nejlepší cestě k dresu růžovému.
A teď se stane tohle!
„Copak to máme prožívat znovu?“ říká Kuss.
Jeď, Primoži. Jak jezdci Jumba u videostěny za cílem na Monte Lussari fandili Primoži Rogličovi. Aneb naděje (1. snímek), zděšení po pádu řetězu (2.) a výbuch radosti (3.), když Roglič získal růžový dres lídra Gira. https://t.co/81yd5QEMdT
Thomas dostává do sluchátek zprávu, že protivník ztratil čas. Taková informace by pro něj mohla být psychickou injekcí. Zároveň však cítí, že se ocitá na limitu svých sil. „Podle řeči těla vypadá, že trpí,“ sděluje divákům hlasatel.
Roglič se naopak rychle vrací do pravidelného vrchařského módu.
„Spadl mi řetěz, což k závodům patří,“ řekne Slovinec později. „Dal jsem ho zpátky a pokračoval jsem dál v tom, co jsem dělal předtím. Určitě nechcete, aby se takové věci stávaly, ale staly se. Měl jsem dobré nohy a lidi podél trati mi dodávali watty navíc. Tak jsem se zase rozletěl a užíval si tu podporu, užíval jsem si každičký metr.“
Na mezičasu necelé čtyři kilometry před cílem, získává na Thomase patnáct sekund. A odstup se zvětšuje! Enkláva Jumba u cíle opět viditelně ožívá, hlasitě fandí.
This is how Slovenians are screaming for Primož Roglič @rogla at Stage 20,
Višarje~ Monte Lussari
#ifeelsLOVEnia #giro @giro @JumboVismaRoad https://t.co/6OzkRxvMtw
Rogličovi stékají po obličeji sliny, Thomas má rozepjatý dres... a bolest vyrytou do tváře. „Na posledním kilometru a půl jsem měl pocit, že moje nohy už jsou k.o.,“ poví Velšan.
A čas tak rychle utíkal...
Tak kdo to bude? Kdo ovládne Giro? „Grande spettaccolo,“ vykřikuje hlasatel. „Go, go,“ povzbuzují Kuss a spol.
#Giro
A path to heaven. https://t.co/sCkUuxLo7D
Roglič je v cíli. Udělal, co mohl. Spolujezdci mu tleskají, on se hned ztrácí v černém stanu. Ostatní naopak visí očima na obrazovce. Stihne to Thomas? Roglič dorazil na vrchol za 44:23 minuty. Thomas potřebuje čas 44:48.
Už 500 metrů před metou je jasné, že to muž v růžovém nemůže dokázat. Časomíra se přehoupne přes 44:48 a utíká dál, zatímco dosavadní majitel maglia rosa teprve projíždí pod kostelíkem a blíží se k cílové čáře. Přiváží si ztrátu 42 sekund, celkově jich ztrácí 14.
Hlouček jezdců Jumba vyletí na nohy, začnou se objímat, skákat radostí. Utíkají za Rogličem, svlečeným právě do půli těla z propoceného dresu, vrhnou se na něj.
„Pri - mož, Pri -mož!“ skanduje hora.
Dojatý a šťastný vítěz časovky se chystá na ceremoniál. V Thomasově výrazu je naopak vepsané tisíceré zklamání, ale usměje se, když za ním přichází malý chlapec v trikotu Jumba. Rogličův syn Lev. „Chce ti pogratulovat, ke skvělému Giru,“ povídá Thomasovi maminka Lva, manželka jeho přemožitele.
Thomas klučinovi poděkuje, řekne „Dobrá práce“ a otočí se k čekajícímu hloučku reportérů.
„Ne, už jsem nemohl jet o 14 sekund rychleji,“ říká. „A je lepší, že jsem prohrál titul o čtrnáct než třeba o dvě nebo o tři. A to ještě musel Primož řešit ten řetěz. Dneska mě tu rozbil. Zaslouží si tohle vítězství a já musím být spokojený s druhým místem.“
Což neznamená, že ho druhé místo nebolí. Bolí moc.
Well I left it all out there. Chapeau @rogla, you deserve it mate. If you’d offered me this a few months ago when things didn’t seem to be going my way, I’d have taken it. But right now I feel pretty devastated #giro https://t.co/BxTNFaWSwI
„Kdybyste mi řekli v březnu, když jsem byl nemocný a zraněný, že skončím druhý na Giru, skákal bych radostí,“ nezastírá. „Jenže teď jsem zničený. Jasně, po téhle tolik komplikované sezoně můžu být hrdý na to, co jsem tu zvládl. Ale jsem vyřízený kvůli klukům z týmu. Tolik na sobě pracovali, tolik se obětovali, aby mi pomohli.“
Ollie Cookson, sportovní ředitel Ineosu, poslouchá jeho slova a říká: „Je to srdcervoucí. Všichni jsme do přípravy na tohle Giro vložili měsíce velikého úsilí. Takový už je sport, krásný a krutý zároveň. Ať se stalo cokoliv, Geraint je legendou a ikonou cyklistiky. Všichni se od něj můžeme učit. Klobouk dolů před tím, co tu předváděl.“
#Giro
All the , all the .
This piece of art is really worth it. https://t.co/SkMgPnzUfF
Vincenzo Nibali pomáhá na pódiu Rogličovi do maglia rosa, pak v něm Slovinec prochází mezi diváky do místnosti pro tiskovou konferenci. Plácá si s fanoušky, fotí se s nimi a prodírá se jejich špalírem, což není vůbec jednoduché. Policisté a organizátoři mu pomáhají protlačit se dovnitř.
Pivo, jehož třetinka se na Monte Lussari prodává s vysokohorskou a grandtourovou přirážkou za šest eur, teče proudem. Slovinsko slaví.
„Je to něco úžasného,“ povídá Roglič. „Nejde jen o samotné vítězství, ale o lidi a energii, která tu je. Je to okamžik, který je třeba prožít a na který se nezapomíná.“
Thomas nasedne do lanovky a sjíždí pod kopec.
„Dva měsíce teď budu vyřízený,“ pronese. „Ale bylo to velké.“
This sport. The highs and lows. It's why we love it, it's what makes victories sweeter, and it's the reason we will always keep fighting.
Thanks to all the fans for your incredible support https://t.co/RgklvaHR3S
Věčný Řím na ně čeká. Aby i tam zaznělo: Sláva vítězům, čest poraženým. Zaslouží si veškeré pocty.
