Okamžitě věděl, proč mu Morscher volá. Věděl o schůzi, ke které se toho dne dopoledne sešlo vedení jeho stáje. Jen netušil, co z ní vyplynulo. Zda to v jeho případě znamená „ano“, nebo „ne“.
Brzy to zjistil.
„Tak se uvidíme ve Francii,“ sdělil mu Morscher.
Přesněji: uvidí se na Tour!
Ondřej Cink byl nominován do devítičlenné sestavy pro nejprestižnější cyklistický závod světa.
Jistě, nešlo o blesk z čistého nebe. Už minulý týden při závodě Kolem Švýcarska cítil kolem své osoby jisté napětí. Věděl, že tři z potenciálních aktérů Tour nejsou zdrávi. Bělorus Sivcov se potloukl, Litevec Navardauskas má trable se srdcem, Australan Haussler s kolenem. Možná dojde na tebe, naznačovali Cinkovi.
Jenže mezi slovy „možná“ a „určitě“ je nebetyčný rozdíl.
Ve Švýcarsku si rozhodně o nominaci sám říkal. Nejen 19. místem celkově, velmi dobrým výsledkem pro letošního nováčka v elitní divizi.
„Úvodní tři etapy, které byly spíš klasikářské, jsem se ještě trápil. Potřeboval jsem se po delší závodní pauze rozjet,“ hodnotil závod. „Ale hned první horská etapa mi sedla.“
Právě v té, vrcholící výšlapem do Villars-sur-Ollon, ukázal další vlastnost, kterou od něj chtěli vidět: loajalitu týmového hráče. Jeho lídr Ion Izagirre měl krizi, Cink se cítil mnohem silněji než on. Nicméně vysílačkou jej Bask požádal: „Vrať se ke mně zpátky.“
Počkal tedy na něj, pomohl mu dostat se do cíle.
„Ion měl nějaké problémy s alergií, nemohl jet víc než 300 wattů,“ líčil. „Snažili jsme se, aby limitoval ztrátu. Šlo jen o zkrat jedné etapy, pak už se zase cítil dobře.“
Ve Francii bude nyní Bask jeho lídrem znovu, jelikož největší celebrita stáje Vincenzo Nibali se soustředí na kombinaci Giro-Vuelta. S Izagirrem už Cink letos objel pět etapových závodů, výborně si rozumí.
„Je v pohodě. Víme, že se na sebe můžeme spolehnout,“ tvrdí.
Kdo ví, možná i Izagirre tak z pozice lídra sestavy svým týmovým šéfům řekl: Cinka na Tour chci.
A tak neuvěřitelný příběh 26letého rodáka z Rokycan pokračuje. Plní si svůj největší sportovní sen. „Tour je přece ta největší cyklistika, která může být. Dál už se dostat nemůžu.“
Počítali s ním na Vueltu
Loni v říjnu – po překvapivém přestupu z horských kol na silnici – mluvil ještě Ondřej Cink úplně jinak. Tehdy ujišťoval: „V mém prvním roce na silnici s žádnou Grand Tour rozhodně nepočítám.“
V mládí jezdil v rámci bikové přípravy silniční České poháry, pravidelně i klasiku Brno – Velká Bíteš. V letech 2015 a 2016 však neabsolvoval na silnici jediný závod!
Naopak na horských kolech sbíral úspěchy: bronz ze světového šampionátu v Andoře 2015 nebo předtím titul mistra světa do 23 let.
NA HORSKÝCH KOLECH. Ondřej Cink při loňské MS v Novém Městě při průjezdu cílem na 4. místě (vlevo) a coby čtrnáctý muž olympijského závodu v Riu se Španělem Hermidou.
Jenže loni jeho stáj Multivan Merida v terénu skončila. A tatáž firma Merida se stala jedním z hlavních sponzorů nového bahrajnského silničního týmu kategorie World Tour.
Cink od nich dostal nabídku, která se neodmítá.
Při zahajovacím startu sezony, lednové Tour Down Under, si v Austrálii říkal: „To je tak těžké, hrozně rychlé.“ Přesto útočil, unikal, vyhrával vrchařské prémie, pomáhal, dojel celkově na 22. pozici.
Všichni ho chválili a tým mu začal věřit.
„Zato já jsem si po šesti dnech v Austrálii nedokázal vůbec představit, že bych vydržel třítýdenní Grand Tour,“ přiznává.
Následoval rychlý a zběsilý tok událostí. Výborné (a senzační) deváté místo Kolem Andalusie, včetně vydařené časovky. Pozvánka na vysokohorské soustředění grandtourových jezdců. Zařazení do 14členného širšího výběru pro Tour i Vueltu. Později pak ujištění od šéfů týmu: „Jeden z těchto závodů letos určitě pojedeš.“
Původně padla volba na Vueltu. Byl radši. Cítil, že mu kopcovitější španělský podnik bude víc sedět. A kromě toho: „Že se mnou počítají i do podpůrného týmu Nibaliho, to už vážně něco znamenalo.“
Červnové rošády Cinka posléze „přemístily“ na Tour. Když se nad tím nyní zamýšlí, možná díky tomu prožije přece jen méně stresující debut na Grand Tour.
„Nibali pojede Vueltu na vítězství,“ připomene.
Izagirre sice letos dokončil čtyři worldtourové etapové závody vždy do sedmého místa, ale na Tour na něj spíše čeká „jen“ boj o první pětku.
Silnice je ta pravá cyklistika
V budoucnu míní také Ondřej Cink usilovat na třítýdenních kláních o popředí celkové klasifikace. „Určitě není mým cílem zůstat jen domestikem,“ prohlásil už v lednu.
Zatím se musí a chce učit.
Už před sezonou se o přechodu z horských kol bavil s Peterem Saganem. Slovenský fenomén jej přece kdysi rovněž absolvoval a Cinkovi nyní říkal: „Máme velkou výhodu v technice z horských kol. Díky ní na silnici víme, jak s kolem pracovat, jak se pohybovat v balíku, máme i lepší rovnováhu než ryzí silničáři.“
Zároveň však Cink na vlastní kůži zažívá, jak vyčerpávající umí být královna cyklistických disciplín.
„Silnice je obrovská psychicky náročná dřina. To je ta pravá cyklistika. Hrozně bolí. Občas si říkám, že horská kola byla proti ní zábava. Na nich můžete v sezoně občas psychicky vypnout. Zato na silnici se pořád musíte soustřeďovat na trénink, stravu, regeneraci, závody. Po večerech bývám tak unavený, že ani nemám sílu na jiné aktivity.“
Po návratu ze Švýcarska nejdřív doma jen seděl či ležel, moc toho nenadělal. Vzpamatovával se. Ale pondělní telefonát do něj napumpoval další tréninkovou energii.
„Strašně se těším,“ ujišťuje. „Tu atmosféru Tour si ani nedokážu představit. Ale ostatní závodníci mi říkají, že je to neuvěřitelný zážitek.“
