Petr Vakoč může maximálně vyrazit do lesa na procházku – nadýchat se čerstvého vzduchu.
Sednout na kolo a jet se ven projet?
V Andoře, kde většinu roku kvůli pro cyklistiku příznivým podmínkám přebývá, nyní absolutně zakázáno.
Podobné je to nyní i v Itálii, Francii nebo Španělsku.
Ale ne v Belgii.
Zrušené klasiky? Velká rána, těšil jsem se, vzkazuje Vakoč z Andorry |
A tak tamní cyklisté vyráží skoro každý den na švih. Jednou delší, jednou kratší. A pak jsou tu experti, kteří na kole stráví klidně 12 hodin.
Jako Oliver Naesen – jeden z nejlepších klasikářů současnosti. Loni dojel druhý na Milán-San Remo, byl třetí na Gent-Wevelgem a sedmý na Flandrech.
Letos se těšil, jak konečně vyhraje jednu z velkých klasik, když mu organizátoři všechny zrušili.
„Je to hodně zvláštní. Normálně jste v tuhle dobu naprosto soustředění na závodění, řešíte každý detail, ale letos ne. Připadám si jak v nějakém v zimním módu a sleduju, jak se každý den mé tělo vykrmuje,“ usmívá se.
Aby tomu trochu zabránil, vyrazil minulý týden objet východní Flandry.
„Teď je každý den jako neděle. Můžete sice trénovat, ale je to hlavně o tom se dobře pobavit,“ říká.
A tak se baví.
Na maratonskou vyjížďku odjel se stálým tréninkovým parťákem Maximem Pirardem.
„Potřeboval jsem to. Doma máte neustále v ruce telefon nebo koukáte na televizi, kde neustále posloucháte o tom, jak se po světě šíří koronavirus. A to není fajn,“ říká cyklista stáje AG2R.
Celá vyjížďka trvala přibližně dvanáct hodin, ujeli při ní 365 kilometrů průměrnou rychlostí 30,5 km/h. Třikrát se oba cyklisté zastavili v pekárně na koblihy, kde strávili asi 40 minut.
„Byl to hodně poklidný trénink. Jen jsme jeli a povídali si, ani jednou jsme tempo nějak razantně nezvýšili,“ popisoval Belgičan.
Ze západu Bruselu vyrazili v 5:30 ráno ještě za tmy, vrátili se těsně před šestou večer.
„Jestli jsem pak spal dobře? Fantasticky! Dokonce jsem další den usnul na gauči, byla to paráda,“ smál se. „Po hodně dlouhé době jsem si opravdu odpočinul, vyprázdnil hlavu.“
A nebyl sám.
Podobnou vyjížďku absolvovali i týmoví kolegové z Lotta Soudal – Thomas De Gendt s Jasperem de Buystem, kteří objeli 300 kilometrů, aby uctili první Monument sezony – Milán San Remo.
Ten měří právě necelých 300 kilometrů a měl se jet minulou neděli.
„Ano, chtěli jsme uctít zrušené San Remo. Jasper bydlí kousek ode mě a San Remo měl jet. Je ve skvělé formě, tak si chtěl vybít tu frustraci, že se závod nejede,“ popsal De Gendt.
Projeli spolu přes některá hlavní města belgických provincií – přes Brusel, Antverpy, Gent.
Nibali a spol. jeli část monumentu Milán-San Remo. Jen virtuálně... |
„Projeli jsme kolem několika velkých obchodů, které byly úplně prázdné, na silnicích byl klid. V tomhle směru to vlastně byla perfektní vyjížďka,“ popisoval Belgičan.
Byla to nejdelší tréninková jízda jeho života.
„Dvakrát jsem jel osm hodin, jednou devět hodin, ale deset hodin poprvé. Byla to určitě nejtěžší vyjížďka, jakou jsem absolvoval. Bylo to těžší než Milán-San Remo,“ popsal.
Přitom to pro něj není žádná novinka.
Na podobně bláznivé nekonečné dny na kole je expert.
V roce 2018 se rozhodl po posledním závodu sezony – Kolem Lombardie –, že spolu s týmovým kolegou Timem Wellensem zamíří ze severu Itálie až domů do Belgie na kole.
Čekala je šestidenní pouť přes Alpy, Švýcarsko, francouzské Vogézy, Lucembursko a rodnou Belgii, ujeli při ní přes 1 000 kilometrů…
Italský cyklista Alessandro Vanotti předává dres papeži Františkovi. Na své pouti do Vatikánu ujel téměř 700 kilometrů.
Podobnou posezonní dovolenou před pěti lety zvolil také Ital Alessandro Vanotti.
Ten si tehdy naplánoval skoro 700 kilometrů dlouhou trasu od hradu Rocca di Soncino až do Vatikánu, kde předal dres své stáje Astana papeži Františkovi.
