Skvostně vlétl van der Poel do letošní silničářské sezony. Z rekonvalescence po zranění zad se stihl vrátit akorát včas na obhajobu titulu z jarního monumentu Kolem Flander.
Pokračoval v květnu jednoznačným triumfem v první etapě Gira, díky kterému se oblékl do růžového dresu. I když si ho užil jen do čtvrtého dne závodu, nepřestal hýřit aktivitou, chodil do úniků a dvakrát měl další vítězství na dosah.
Jenže ani měsíční závodní pauza před Tour de France nezahnala v jezdci týmu Alpecin-Deceuninck nastřádanou únavu. Ano, v úvodní kodaňské časovce dojel pátý, další dny už ale na nejlepší nestačil.
„Jsem jenom stínem sebe sama a žere mě to,“ posteskl si během prvního týdne. V půlce toho druhého Tour opustil. Vyčerpaný, zklamaný.
DVA RŮZNÍ JEZDCI. Zatímco na Giru van der Poel neustále útočil (vlevo), na Tour odpadal z pelotonu mezi prvními.
Už tehdy se hovořilo o tom, že Nizozemec přecenil vlastní síly. Že kombinace Giro-Tour je pro něj příliš velké sousto.
Tuto středu nastínil van der Poel jiný možný důvod, který mohl být za jeho nevýraznou Tour i následujícími závody.
„Myslím, že jsem vyčerpán víc psychicky než fyzicky. Už toho ve mně moc nezbylo,“ přiznal ve vyjádření pro server CyclingTips.
Pochyby má i Pogačar
Na rozdíl od většiny ostatních cyklistů silničního pelotonu ho nečeká posezonní volno a první závody zase až na přelomu ledna a února. Van der Poel má před sebou právě začínající cyklokrosovou sezonu, do které se plánuje zapojit už v listopadu.
SNOVÝ ROK 2021. V lednu získal čtvrtý dres mistra světa v cyklokrosu, na Tour de France pak van der Poel šest dní vozil žlutý dres.
Právě jeho velká univerzálnost, kdy dokáže vítězit v cyklokrosových, horských i silničních závodech, z něj udělala hvězdu světové cyklistiky. Ale může pro něj být i prokletím.
Kolik odpočinku si v posledních letech dopřál? A jak dlouho může podobný zápřah vydržet?
Jeho slavný dědeček Raymond Poulidor byl profesionálem sedmnáct let, do svých jednačtyřiceti.
Van der Poelovi bude v lednu osmadvacet, jako profesionál závodí od roku 2014. A už nyní říká: „Neumím si představit jezdit patnáct let. Rozhodně nebudu závodit do čtyřiceti.“
Na dálku tak stvrzuje slova jiné cyklistické superstar – ještě o tři roky mladšího Tadeje Pogačara. Slovinec se v rozhovoru pro CyclingTips svěřil se svým pohledem na délku kariér dnešních úspěšných mladých jezdců.
Pogačar měl v červenci našlápnuto získat ve třiadvaceti letech třetí titul šampiona Tour de France.
„Kariéry se v průměru možná nezkrátí, ale zkrátí se doba, po které budou závodníci na vrcholu. Řekl bych, že to bude tak pět, sedm let. Možná deset. Já sám si nedokážu představit, že bych byl schopen závodit dalších deset let na stejné úrovni, jako jsem jezdil poslední tři roky,“ tvrdí Pogačar.
„Chápu ho, myslím si to samé,“ přizvukuje van der Poel.
A uvádí příklad mladého Španěla Juana Ayusa, který se v devatenácti letech probil na třetí místo letošní Vuelty. Tedy závodu, který zcela ovládl dvaadvacetiletý Remco Evenepoel.
Jak dlouho asi vydrží na vrcholu, když sbírají obrovské úspěchy už nyní?
MLADÉ PÓDIUM. Dvaadvacetiletého vítěze Vuelty Evenepoela (uprostřed) doplnili devatenáctiletý Ayuso (vlevo) a „už“ sedmadvacetiletý Enric Mas.
Vyhlídky dlouhověkosti?
Slova pochopení pro Pogačarův postoj přidal také jeho týmový kolega z UAE, třiatřicetiletý Ital Matteo Trentin. „Pogačarovi je teprve čtyřiadvacet a už vyhrál v podstatě všechno, co může ovládnout cyklista během celé kariéry. A on to zvládl za čtyři roky. Víc než porážet talentovanější jezdce teď musí zvládat stres, který je s jeho pozicí spojen.“
O hrozbě vyhoření mladých úspěšných cyklistů mluvil už dříve bývalý český profesionál Roman Kreuziger. „Ti kluci jsou na vysoké úrovni od začátku. Jen nikdo neví, jestli vydrží u profesionálů deset, patnáct let, jako jsme vydrželi my. Můžou být unavení psychicky, už to nemusí zvládat,“ varoval Kreuziger.
Věk? Ten nás (ne)brzdí. Jak Nibali a další veteráni stále bojují s nejlepšími |
První náznak psychického vyčerpání přišel v září od jiného mladého jezdce, který rovněž jako van der Poel sbírá úspěchy v kterémkoliv terénu.
DVANÁCT OSLŇUJÍCÍCH MĚSÍCŮ. Pidcock dokázal během jednoho roku vyhrát olympijské zlato v horských kolech (vlevo), mistrovství světa v cyklokrosu a alpskou etapu na Tour de France (vpravo).
Tom Pidcock, třiadvacetiletá hvězda britské cyklistiky, svou neúčast na australském světovém šampionátu odůvodnil takto: „Nedokázal jsem se připravit mentálně. Chtěl jsem vyhrát mistrovství světa v horských kolech, a když se mi to nepodařilo, byl jsem ztracený. To nejtěžší by pro mě teď bylo jet do Austrálie a snažit se zvítězit.“
Už není cesty zpět. Jak se loučili velikáni Nibali a Valverde a co s nimi bude dál |
Minulý týden se se světovou cyklistikou loučily „dlouhověké“ legendy pelotonu. Dvaačtyřicetiletý Alejandro Valverde, sedmatřicetiletý Vincenzo Nibali a trochu v jejich stínu také čtyřicátník Philippe Gilbert.
Za jak dlouho je bude následovat van der Poel a Pogačarova generace?
