Až na jeden moment, ne?
Můj pád? To mě trošku rozhodilo, ve druhém kole jsem spadl na levou stranu. Taky v posledním kole jsem se trošku smekl na kameni, Nino (Schurter) mi ale odskočil jen o pár metrů. Byl jsem na tom dobře celý závod, každou ztrátu jsem si dojel a měl Nina pořád na dohled. Z týmu mi hlásili, že jede na maximum, a já se cítil dobře.
Takže snadné vítězství?
Příští týden může být všechno jinak, ale dneska se mi jelo perfektně. Měl jsem dnes na víc a jsem rád.
Proč jste tedy neujel dřív?
Nechal jsem to na konec, zbytečně jsem neriskoval. Abych se přiznal, trošku už jsem zapomínal závodit. Když jsme se Schurterem odjeli, byl jsem vnitřně rád za druhé místo. Ale na konci jsem to pochopitelně zkusil.
Překvapilo vás, že už po prvním kole jste měli slušný náskok?
Myslím, že to byl důsledek stavu trati. Bylo to oslizlé, klouzalo to. Jakmile někdo udělal chybu, pole se přibrzdilo. Proto byly velké rozestupy. My jsme ale byli v klidu a střídali jsme.
Místo útoku jste měl připravené?
Měl, ale bylo úplně jinde. Dopadlo to jako na olympijských hrách, kde jsem zaútočil podle plánu a Nino mi to následně vrátil, tudíž jsem musel zabrat ještě jednou. Tady jsem si chtěl kontrolovat kopec, který se mi nejezdil dobře. Doslova se mi zajídal. Roztočil jsem to tam na maximum, aby mě nepřejel, a cuknul jsem mu. Tak jsem jel až do cíle.
Pro triumf, pro bílý dres pohárového lídra. Dovezete ho až do cíle seriálu?
Minimálně je to super začátek. Minulý rok mě pronásledovaly problémy, zranění a jsem rád, že jsem zpět na špičce a že se mi to doma povedlo.
