V Saint-Gervais, v novinářské zóně u startu sedmnácté etapy, ještě Tadej Pogačar působil optimisticky. „Máte nachystané plány na zvrat ve vývoji závodu?“ dostal otázku.
„Máme spoustu plánů. Jen k nim potřebuju dobré nohy,“ odvětil.
„Chystáte se tedy dnes zaútočit na Col de la Loze?“
„Ano, samozřejmě.“
Nezaútočil však. Naopak, dávno pod vrcholem byl odpárán. Příliš brzy. A velmi drsně. Pramen sil vyschl.
„Jsem vyřízený. Jsem mrtvý,“ sdělil týmu do vysílačky.
VODU! Vyčerpaný Tadej Pogačar za cílem 17. etapy..
Jeho protivník Jonas Vingegaard, pokud jej neskolí nemoc či zranění, bude podruhé za sebou šampionem Tour de France. O tom jsou nyní takřka všichni přesvědčeni. Vždyť dánský obhájce titulu a lídr týmu Jumbo navýšil svůj náskok už na 7:35 minuty!
Jestliže jsme až do úterý hovořili o nejtěsnější Tour za poslední dekády, nyní se naopak může Vingegaard stát vítězem s největším náskokem v 21. století.
Tento primát dosud drží Ital Vincenzo Nibali, jenž ovládl ročník 2014 s převahou 7:37 minuty.
Pogačar je jako Němci ve fotbale
Středeční etapa v sobě skrývala mnohá nej letošního ročníku:
- Nejvyšší bod celé Tour - Col de la Loze ve 2304 metrech.
- Nejdelší stoupání - Col de la Loze 28,1 kilometru.
- Nejvýše položený cíl etapy - Courchevel ve 2003 metrech.
- I nejvyšší počet nastoupaných metrů - 5100.
Stáj Jumbo byla na startu psychicky připravena na nesmlouvavý boj a dlouhý útok party UAE Emirates.
„Pogačar je jako Němci ve fotbale,“ vykládal před etapou Richard Plugge, manažer Jumba. „U nás v Nizozemsku se říká, že Němci jsou ve fotbale skutečně poraženi jen tehdy, když sedí po prohraném zápase v autobuse na cestě domů. Stejně tak si i my budeme jisti našim vítězstvím teprve tehdy, až bude Jonas v cíli na Champs-Elysées a Pogačar na cestě z Paříže do Lublaně.“
Dění na silnici nicméně očekávání velkého vzdoru nenaplnilo.
Pogačarův zatím nejčernější den v jeho jinak skvostné kariéře začal jím nezaviněným pádem v úvodu etapy, když si o jeho kolo přeložil jiný jezdec. Krvavý šrám na levém koleni byl památkou na tento střet.
„Čekali jsme, až se Tadej po pádu vrátí do pelotonu, abychom z této situace nijak netěžili,“ podotkl Vingegaard.
Na pád však Pogačar své následné potíže svádět nechtěl. „Možná trochu ovlivnil mé tělo, jenže hlavní problém byl jiný,“ usoudil.
Col de la Loze ho měla odhalit v plné nahotě.
Byl jsem úplně prázdný
„Neznám žádné těžší stoupání na Tour,“ prohlásil o průsmyku nad městem Moutiers dvojnásobný šampion závodu Bernard Thévenet, v současnosti ambasador závodu.
Col de la Loze je monstrum s podmanivou a zároveň i zrádnou krásou. Zkouška schopností, která je jak atraktivní, tak i děsivá. Místo, kde trpí a hoří nohy každého, kdo přecení síly.
„Podle mě má Col de la Loze všechno, co potřebuje, aby se stalo jedním z nejslavnějších průsmyků Francie a budoucí ikonou Tour,“ přesvědčuje Thierry Gouvenou, jeden z ředitelů Tour.
V roce 2020 sem závod zavítal poprvé, přičemž na vrcholu byl první Miguel Ángel López z Astany před Primožem Rogličem a Tadejem Pogačarem.
Dnes závodí López po sérii skandálů a hádek jen za třetidivizní kolumbijskou stáj, Roglič si doma užívá titulu z Gira, zatímco Pogačar tu byl znovu.
Jenže už na úpatí stoupání věděl, že je zle.
Když od Marka Solera dostal vodu, svému pomocníkovi přiznal: „Necítím se dobře.“
Později popisoval: „Byl jsem úplně prázdný. Během dne jsem se snažil jíst, jak se dalo, ale žádná energie z jídla mi nešla do nohou, všechno zůstalo v žaludku.“
UAE Emirates proto změnilo původní plán, podle nějž měli navýšit tempo a zaútočit už ve spodních pasážích stoupání. Místo toho se Pogačar a spol. zařadili za kola Jumba a Ineosu.
Jen dočasně.
Na vrchol zbývalo sedm a půl kilometru a do cíle v Courchevelu patnáct, když se v rádiu Tour ozvalo: „Pogačar distancé.“
Byl odpárán, odpadl ze skupiny favoritů, kde za Vingegaardem a Dánovým pomocníkem Seppem Kussem šlapal i jeho superdomestik Adam Yates.
Nebylo návratu, ztráta rychle narůstala. Úterní Pogačarovo K. O. v časovce se začínalo měnit v absolutní K. O. v boji o titul. Zvlášť když na muže ve žlutém trikotu postupně počkali z předchozího úniku další kolegové Tiesj Benoot a Wilco Kelderman.
Pečlivě promyšlená a propracovaná strategie Jumba vycházela dokonale.
Vingegaard odjel ostatním jezdcům z jeho skupinky a s Keldermanem se probíjel vpřed. Jen osm a půl kilometru před cílem museli přibrzdit, když zůstali zablokováni za autem komisařů UCI a krátkou chvíli trvalo, než se jim opět uvolnila cesta.
ZÁCPA. Vingegaard a zablokovaná cesta na Col de la Loze.
V pasážích, kde sklon silnice dosahuje místy až 24 procent, ponechal rozvášněný dav fanoušků znovu jen malou uličku na průjezd, a tu ještě předtím zatarasil motocykl s Thomasem Voecklerem. Někdejší nositel žlutého trikotu pracuje během Tour jako reportér Francouzské televize a za zmíněný incident byli on i jeho řidič Chary na den vyloučeni ze závodu. Navíc každý z nich zaplatí pokutu 500 švýcarských franků.
Adame, máš volné ruce
„Adame, bojuj o pódium,“ zaznělo záhy z vysílačky od sportovních ředitelů UAE Emirates. Ta slova určená Yatesovi působila jako hozený ručník do ringu Pogačarových vítězných ambicí. Přeloženo: Adame, nemusíš už pomáhat Tadejovi, jeď o své vlastní pařížské stupně vítězů.
Což s velkou vervou i učinil.
Na vrcholu Col de la Loze zaostával Pogačar, tažený vzhůru parťákem Solerem, už o pět minut. „Začal jsem se dokonce obávat, že přijdu o pozici mezi prvními třemi v celkovém pořadí,“ přiznal. „Nebýt pomoci kluků z týmu, ztratil bych ji.“
Za Rakušanem Felixem Gallem z AG2R, jenž dotáhl únik k etapovému vítězství, se Vingegaard hnal do cíle na courchevelském heliportu pro své žluté razítko, stále plný energie.
Na co v tu chvíli myslel?
„Jen jsem byl velmi, velmi šťastný a hrdý na svůj dnešní výkon i na výkon celého týmu,“ řekl na tiskové konferenci.
Pogačar přijel o pět a tři čtvrtě minuty později vyprahlý, s tváří bílou jako jeho rozepjatý bílý dres. Soler ho při průjezdu cílem rukou objal, řekl mu jakási uklidňující slova. Lídr týmu na něj pohlédl, ale nic neodpověděl. Zastavil, sklonil se nad kolo, dlouho mlčel.
JSME TADY. Marc Soler (vlevo) promlouvá k Tadeji Pogačarovi.
Kolegové z týmu za ním přicházeli, objímali ho, utěšovali.
Když se konečně rozmluvil, vyprávěl: „Je to samozřejmě velké zklamání. . Nevím, co se stalo. Prožil jsem jeden z nejhorších dnů na kole. I loni v etapě na Granon, kde jsem na Vingegaarda ztratil tři minuty, jsem se cítil mnohem líp než dnes. Ale musel jsem bojovat dál. Marc mě dotlačil na samou hranici mých schopností.“
Sportovní ředitel Mauro Gianetti na něj hleděl a říkal: „Upřímně, je to poprvé, co ho takhle vidím. Věřím, že si z toho Tadej něco vezme. Je to otázka sebepoznání. Bylo mi ho v průběhu etapy moc líto a určitě jsem nebyl sám. Tohle nebyl Tadej, který pokaždé tak moc bojoval a útočil. Jeho potíže se dotkly srdcí mnohých fanušků.“
Nejsem z jiné planety
„Pro Tadeje určitě nešlo o příjemný zážitek,“ poznamenal Vingegaard na tiskové konferenci. „My jsme hlavně rádi, že zůstáváme ve žluté a že naše strategie opět fungovala. Nečekal jsem, že budu mít zase tak dobrý den. Opravdu se mi ulevilo.“
Ne, neřekl ještě: Jsem vítězem Tour. Pouze zopakoval: „Dál se budeme držet plánu. Sedmiminutový náskok je skvělý. Ale stále nejsme v Paříži, čekají nás další záludné etapy.“
To Frans Maassen, sportovní ředitel Jumba, si dovolil říci víc: „Pokud nebudeme mít smůlu, Tour vyhrajeme.“
JDE TO VÍC NEŽ DOBŘE. Jonas Vingegaard během 17. etapy
Najednou jako by se v daleké minulosti ztratily nedávné úvahy, zda může Pogačar v závěrečných pěti dnech Tour zvrátit ztrátu 1:48 minuty, kterou nabral po časovce. Dopolední diskuse rázem nebyla aktuální, přestože bychom příklady takových počinů našli i v posledních deseti letech.
V roce 2019 zaostával Egan Bernal po sedmnácté etapě o 2:02 minuty za vedoucím Julianem Alaphilippem, posléze však vyhrál Tour o 1:11 minuty před týmovým kolegou Geraintem Thomasem.
Na Giru 2016 italskými médii odepisovaný Vincenzo Nibali ztrácel ještě po osmnácté. etapě 4:43 minuty na nizozemského lídra závodu Stevena Kruijswijka a 1:43 minuty na Kolumbijce Estébana Chavese, ale v následujících dvou horských etapách je oba uštval.
A pak tu byl legendární obrat v podání Chrise Frooma na Giru 2018. Jeho manko po osmnácti etapách činilo 3:22 minuty na tehdy růžového Simona Yatese. Osmdesátikilometrovým sólem, k němuž si zavelel v průsmyku Finestre, však způsobil, že Brit na trati kolaboval.
Blízko obhajobě. Vingegaard zvýšil náskok, Pogačarovi došly síly. Etapu má Gall |
V průběhu středeční etapy projeli cyklisté také přes průsmyk Col des Saisies, kde začal v roce 2006 nejskandálnější obrat v historii Tour v podobě šokujícího sóla Floyda Landise. Po svém selhání v předchozím dni se tu Američan odrazil z 11. místa klasifikace k celkovému vítězství, o něž po pozitivním dopingovém testu zase přišel.
K temné dopingové éře cyklistiky ovšem nechtějí být Vingegaard ani Pogačar jakkoli přirovnáváni. I proto pokorně přijali, když hodinu před středečním startem navštívili autobusy stájí Jumbo a UAE Emirates dopingoví komisaři a provedli tu mimořádné krevní testy.
„Muž z jiné planety,“ popisoval téhož dne Vingegaardův excelentní výkon v úterní časovce titulek na první straně listu L’Equipe. Stejný titulek, jaký kdysi velebil Lance Armstronga.
„Ne, jsem jen člověk,“ reagoval Dán. „A mohu vás ubezpečit, že neberu vůbec nic zakázaného. Žádný doping. Neberu nic, co bych nedal své malé dceři.“
Vingegaard: Mýlil jsem se
Loni v říjnu si lídr Jumba při prezentaci trasy letošní Tour posteskl, že mu nepřipadá až tak tvrdá, jak by si přál. „Naštěstí je v itineráři aspoň etapa přes Col de la Loze, kde by mohlo dojít k velkým rozdílům,“ konstatoval tehdy.
Ukázal se dobrým prorokem.
Zároveň však ve středu večer v Courchevelu svá říjnová slova poopravil: „Při prezentaci jsem se mýlil. Jde o jednu z nejtvrdších Tour za poslední léta.“
On je jejím nesporným králem.
A Pogačar?
Už nemůže doufat ve žlutý dres, ale věří, že rychle nabude ztracených sil. Dva následující dny se sprintersko-klasikářským programem by mu k tomu měly napomoci.
„Po nich se v sobotu můžeme pokusit o etapové vítězství ve Vogézách. Pokud ho získáme a pokud se já i Adam udržíme celkově na stupních vítězů, bude to pro náš tým dobrá Tour.“
Ano, v takovém případě bude Tour 2023 v podání UAE Emirates nejen dobrá, bude dokonce výborná, a přesto ne taková, po jaké toužili.
