Před závěrečným spurtem tří nejlepších o vítězství si Jiří Polnický moc pochybností nepřipouštěl. A raději ani nechtěl. „Já už jsem vlastně vyhrát musel,“ netají pětadvacetiletý borec hradecké stáje, který pro ni triumf na této jarní české klasice vyjel po pěti letech. Před ním dovezl hradecký dres do cíle jako první Leopold König, v současnosti jedna z největších hvězd světového pelotonu.
Jak to myslíte? Vyhrát jste přece mohli všichni tři, kteří jste byli v úniku.
Jenomže když máte ve druhé skupině za sebou spurtéra z vašeho týmu, jakým je Alois Kaňkovský, na kterého se jede, tak buď na něj musíte počkat, nebo musíte vyhrát.
Věřil jste si v závěru na tu první možnost?
Nikdy jsem moc rychlý nebyl, ale na jaře mi to docela jde, trochu jsem se asi i zlepšil. Podle toho, co jsem na soupeřích na konci opravdu těžkého závodu viděl, a i díky tomu, že se nejelo z velké rychlosti, tak jsem si věřil.
Vy jste vyhrál, čtyři vaši týmoví kolegové obsadili místa v první desítce, to musíte být velmi spokojeni.
Určitě. I proto, že jsme měli celý závod pod kontrolou. Ujela bez nás jen jedna skupina ještě dost na začátku, kterou naši mladí kluci pomohli sjet, a tak od stého kilometru jsme byli ve všech, což se dařilo i mně. Navíc v závěru nás v čelní skupině bylo šest, nejvíc ze všech, a žádný další únik se nejel bez nás.
Hradecký tým na vítězství na Bíteši čekal od roku 2010, co k tomu chybělo?
Já jel s tím letošním poslední čtyři ročníky. V těch prvních dvou chyběl klasický spurtér, ale když nám loni pomohli v tom, že se spurtovalo do kopce, tak to stejně nevyšlo. Tak až letos.
Spurtéra jste měli, avšak nakonec vítězství patřilo vám.
My jsme na Kaňkovského jeli a dlouho to sedělo. Útočili jsme a on mohl čekat. Jenomže pak do toho ve druhé polovině zasáhl vítr. Kdyby tak nefoukal, to by do cíle určitě přijel balík třeba osmdesáti lidí a tam bychom museli spoléhat na něj. Kvůli větru to podle mě dopadlo takhle.
Ne každému českému závodníkovi vítr sedí, jak jste na tom se svoji belgickou cyklistickou minulostí vy?
Byly doby, kdy jsem raději jel do kopce než ve větru. Ale teď už mi zase tak nevadí. Vítr to totiž udělá hodně těžké a já nemám problémy s poziční jízdou, dokážu se vepředu udržet. A pak vám vítr může hodně pomoct. Když se to totiž trhne, právě ve větru je těžké něco dojíždět. Myslím si, že kdo má formu, tomu vítr může pomoct.
Vy ji na začátku sezony máte, vedle vítězství v Bíteši vám třeba jen těsně uniklo pódiové umístění na prvním závodě Rakouského poháru. Byl to záměr naladit se takhle dobře hned na začátek sezony?
Nebyl, určitě jsem netrénoval s tím, že budu ladit třeba právě na Bíteš, chtěl jsem být v konkurenceschopné formě, s níž můžu slušně závodit. Trénink byl dobře poskládaný a tohle z toho vyšlo. Přitom ani nemám pocit, že bych měl nějakou extra formu.
Bíteš je už česká klasika, ale poprvé se jela z Bíteše a ne z Brna a také tam poprvé končila. Jak vám to vyhovovalo?
Myslím si, že trať byla dobře vybraná, bylo na ní všechno, závod byl povedený a spravedlivý.
Vyhrát byť „jen“ českou klasiku, určitě potěší, kam si tohle vítězství zařadíte.
Je druhé v kariéře v Českém poháru, ale Bíteš se nedá v českých poměrech s ničím srovnávat. Snad je to další krůček k tomu, aby člověk jednou vyhrál třeba závod zařazený do kalendáře UCI.
